úterý 20.10.2009 - Porvenir - Puerto Natales

Trajekt jede až ve dvě a pán domu nám objednal autobus do přístavu, který se pro nás staví na hotelu ve čtvrt na dvě, takže jsme si užili dopoledne ve městě, kde se podle průvodce "nikdy nic neděje". Obešli jsme nábřeží dekorované technickými skvosty jako například starý traktor nebo useknutá záď lodi s lodním šroubem. Zatím co jsem se kochal, Šárka pokecala v obchůdku se suvenýry s prodavačkou, která jí prozradila, že tu žil jakýsi Vaclav Nemetchek Svoboda - jediný Čech ve městě, je už ale 10 let po smrti. Na poště jsme zase zjistili, že tu jsou 2x levnější známky na pohledy do Evropy než v Argentině, tak jsme jich hned pár nakoupili.
Po jedné hodině se pro nás opravdu stavil na hotelu regulérní městský autobus, projel křížem krážem město, objel dalších 7 baráků a dovezl nás do 5km vzdáleného přístavu. Když jsme s lodí vyjeli do Magelanova průplavu, začalo to pěkně houpat. Slaná voda cákala přes auta (i na můj objektiv) a loď se při nárazech na velké vlny celá kroutila. Šárka chvilku psala deník, ale brzy toho nechala a raději zkoušela usnout a zažehnat tím mořskou nemoc. V přístavu v Punta Arenas byl pěkný zmatek. Je asi 7km od centra, ale autobusy tu nejezdí. Jen jakási colectiva, což jsme časem pochopili, že jsou to ty taxíky s číslama na střeše jako autobusy. Raději jsme si vzali svého taxíka a nechali se odvézt do centra na autobus do Puerto Natales. Koupili jsme lístky a dokonce nás tu nechali zavolat a rezervovat si na zítřek na ráno autobus z Puerto Natales do národního parku Torres del Paine. Měli jsme ještě dvě hodiny času, tak jsme ještě stihli dokoupit jídlo do parku na 5 denní výlet a zašli jsme si do restaurace na menu, které jsme vůbec nevěděli, co je. Jako předkrm jsme dostali salát s rajčetem a jako hlavní jídlo byla polívka ve které plavala čtvrtka veřeného kuřete.
Do Puerto Natales jsme dorazili něco před půlnocí a nechali se odchytit od naháněčky na hostel Paulette. To se nedalo odmítnout, zvlášť, když nám slevili z 12 tisíc na 10 po té, co se o nás začala zajímat další nahaněčka. Mělo to být jen 4 bloky, ale odvezli nás autem až skoro kilometr daleko. Slíbili nám, že nás i zítra hodí na bus do parku. Paní Paulette (nebo její dcera, ale říkejme jí tak) byla moc hodná a řekla nám hodně praktických informací o parku. Prodala nám i lístky na zítřejší bus (a my tím pádem nechali propadnout naší rezervaci), protože tvrdila, že by ráno byla pokladna i přes rezervaci zavřená a v autobuse by nám je neprodali. Možná si jen namastila kapsu provizí za prodej, ale ceny jsou prý u všech společností stejné, tak jsme jí uvěřili. Až do dvou hodin jsme se přebalovali. Berem sebou jen to nejnutnější a zbytek necháme u Paulette. Většina batohu teď tvoří jídlo a benzín na vaření.
PS: zpáteční bus do parku stojí 15000ChP (skoro 500kč) a vstup dalších 15000ChP, takže je to docela darda. Na druhou stranu tu budem 5 dní.