PS: abych nezapomněl na náš luxusní oběd. V městečku Tunui jsme si osmažili řízečky, které Šárka včera výhodně koupila ve svém oblíbeném supermarketu. Zašli jsme tu na skok do muzea, místních tradic a kultury. Mě nejvíc zaujal eletronický psací stroj z roku 91. S chutí jsem prolistoval manuál. Na svou dobu toho uměl opravdu hodně.
neděle 31. ledna 2010
neděle 10.1.2010 - Castle Point
K ránu vítr ještě zesílil, neustále cloumal autem a porazil nám ledničku,
kterou jsme přes noc nechali nachladit na kapotě. Po pláži lítala mračna písku. Tak tohle na draka není a což teprve na snídani venku u stolku. Našli jsme si jeden v závětří, ale stejně se přes něj občas přehnala mračna písku, který jsme pak chroupali ve smažených vajíčkách s cibulkou. I čaj byl dnes vyjímečný: pěnil a voněl jako po jaru. Omylem jsem totiž uvařil sprite místo vody a vytvořil tak neopakovatelnou chuť přeslazeného perlivého čaje s citrónem. Vyrazili jsme se podívat na skálu podle které se toto městečko jmenuje. Opravdu z dálky vypadá jako obří zámek postavený na skalisku u moře. Vítr zesílil ještě víc, takže jsme se nahoře na hranu skály plazili po zemi, aby nás to nepřefouklo do moře. Byl tu ovšem nádherný výhled. Obešli jsme si ještě krásný maják u přístavu a projeli se autem
po pláži. I Šárka si zkusila trochu zasmykovat. Byl odliv a proháněla se tu spousta dalších aut. Písek byl pěkně tvrdý a s naší čtyřkolkou jsme věděli, že nezapadnem. Od Castle Pointu jsme pokračovali po prašné cestě zélandskou divočinou přes městečko Alfredton. Váhali jsme, jestli nezůstanem na východním pobřeží a nepojedem se nejdřív podívat do národního parku Te Urewera (na 3 až 4 denní pochod okolo jezera Whaikaremoana), ale vyhrálo západní pobřeží se sopkou Taranaki. Cesta ubíhala příjemně při poslechu rádia ze kterého nám hráli maorské písničky. Stavili jsme se v Mangatainoka u pivovaru, kde vaří moje
oblíbené pivo Tui, škoda že dnes neprobíhají prohlídky. Šárka si při couvání spletla plyn s brzdou a málem mi pivovar zbořila. Projížděli jsme oblastí s desítkami větrných elektráren a přes řeku, kde jsem zkoušel půl hodinky rybařit, ale opět ani ťuk. Spali jsme na odpočívadle kousíček před Wanganui.
PS: abych nezapomněl na náš luxusní oběd. V městečku Tunui jsme si osmažili řízečky, které Šárka včera výhodně koupila ve svém oblíbeném supermarketu. Zašli jsme tu na skok do muzea, místních tradic a kultury. Mě nejvíc zaujal eletronický psací stroj z roku 91. S chutí jsem prolistoval manuál. Na svou dobu toho uměl opravdu hodně.
PS: abych nezapomněl na náš luxusní oběd. V městečku Tunui jsme si osmažili řízečky, které Šárka včera výhodně koupila ve svém oblíbeném supermarketu. Zašli jsme tu na skok do muzea, místních tradic a kultury. Mě nejvíc zaujal eletronický psací stroj z roku 91. S chutí jsem prolistoval manuál. Na svou dobu toho uměl opravdu hodně.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Ahoj cestovatelé.
OdpovědětVymazatTak ta skála, to je teda prima.
Jinak vidím, že teplo bylo, ale silně větrno. Tady u nás teď panuje zima jaká má být. Lidi sice prskaj, ale co by chtěli v lednu. Ať vyrazej u nás na hory nebo do přírody i v okolí kladna a užijou si to jako my.
Mrkněte na to jak to tu trávíme my. Luboš
http://www.fotostopa.estranky.cz/fotoalbum/2010
Koukam na ty privaly snehu a uprimne zavidim! To by se ted kajtovalo. Premku, doufam, ze te z prace nekdy pusti a ze i trochu foukne, abys mohl pojezdit!
OdpovědětVymazat