Neměli jsme žádný plán, ale vyřešilo to za nás počasí. Cestou do Havelocku se ukrutně rozpršelo, takže jsme tu nejdřív strávili přes dvě hodiny v autě na parkovišti a pak v dešti obešli asi hodinový okruh. Promočený jsme naskákali zpátky do auta a zjistili, že nejde nastartovat. Kontrolky pozhasínaly, ale jinak ani ťuk. Mysleli jsme si, že baterku máme dobrou (vyzkoušeli jsme jí před měsícem, když vydržela svítit celou noc obrysovkama), takže jsem spíš čekal problém se startérem. To se to zase sešlo: venku slejvák, my mimo civilizaci, pozítří brzy ráno potřebujeme na trajek, za který jsme už zaplatili dohromady 3000kč. Přebookovat se může 24 hodin před odjezdem, což znamená do zítřka do osmi ráno. Přes internet to nejde, infolika má až od devíti, tak to jsme v pěkný brindě. Zachránil nás jeden Maor z dodávky parkující cedle nás. Zavolal nám asistenci Autoklubu AA. Chtěli jsme si jí původně taky zaplatit, stojí necelých 100NZD a na zavolání zdarma pomůžou kdekoliv na Zélandu. Nevím, jak to zařídil, když my členy nejsme. Technikovi, který za hodinu přijel, dokonce řekl, že AA nemáme. Ten ale v pohodě naše auto nastartoval ze záložní baterky, poradil, ať s ním alespoň půl hodiny jezdíme, popřál štastnou cestu a zase odjel do deště. Byl jsem rád, že to nebylo nic vážného, ale jak jsme mohli baterku za 2 hodiny úplně vybít? Maor si řekl o 40NZD, které jsem rád zplatil a nepátral jsem po tom, jak to s AA vyřešil. Od původního plánu, že zajedeme dál do fjordů, jsme upustili a raději se s naším autem přemístili do Pictonu, odkud odjíždí trajekt, hlavně blíž k civilizaci.
pondělí 25. ledna 2010
neděle 3.1.2010 - Havelock, Marlborough Sounds
Ráno jsme dali sprchu a rozloučili jsme se s Jirkou, Honzou a Peťou, bylo nám tu s nima moc fajn. Za dva dny odjíždíme na severní ostrov. Lístek na trajekt máme v emailu, zbývá ho jen vytisknout. To jsme netušili, jaký to bude v neděli v Blenheimu problém. Nikdo neví o internet café, které by mělo otevřeno. Turistické informace internet mají, ale nedá se tu tisknout. Lístky na trajekt prodávají, ale od jiné společnosti. Vytisknout náš lístek z paměťové karty prý nemůžou. Zachránil nás až supermarket Warehouse s copy centrem. Tam byl zase problém s paměťovou kartou, kterou mám ze všech počítačů, kterými po cestě prošla, zavirovanou a nechtějí mi z ní kvůli tomu vytisknout ani jeden soubor. Zkusil jsem další kartu a pak jsem musel jednu se starými fotkami zformátovat. Scanování navíc vždy trvalo věčnost. Vyčítal jsem si, že jsem to nechal takhle na poslední chvilku. Konečně jsme mohli vyrazit do Marlborough Sounds - fjordů na severu jižního ostrova, kde strávíme další den a pozítří jimi budeme projíždět naším trajektem. 
Neměli jsme žádný plán, ale vyřešilo to za nás počasí. Cestou do Havelocku se ukrutně rozpršelo, takže jsme tu nejdřív strávili přes dvě hodiny v autě na parkovišti a pak v dešti obešli asi hodinový okruh. Promočený jsme naskákali zpátky do auta a zjistili, že nejde nastartovat. Kontrolky pozhasínaly, ale jinak ani ťuk. Mysleli jsme si, že baterku máme dobrou (vyzkoušeli jsme jí před měsícem, když vydržela svítit celou noc obrysovkama), takže jsem spíš čekal problém se startérem. To se to zase sešlo: venku slejvák, my mimo civilizaci, pozítří brzy ráno potřebujeme na trajek, za který jsme už zaplatili dohromady 3000kč. Přebookovat se může 24 hodin před odjezdem, což znamená do zítřka do osmi ráno. Přes internet to nejde, infolika má až od devíti, tak to jsme v pěkný brindě. Zachránil nás jeden Maor z dodávky parkující cedle nás. Zavolal nám asistenci Autoklubu AA. Chtěli jsme si jí původně taky zaplatit, stojí necelých 100NZD a na zavolání zdarma pomůžou kdekoliv na Zélandu. Nevím, jak to zařídil, když my členy nejsme. Technikovi, který za hodinu přijel, dokonce řekl, že AA nemáme. Ten ale v pohodě naše auto nastartoval ze záložní baterky, poradil, ať s ním alespoň půl hodiny jezdíme, popřál štastnou cestu a zase odjel do deště. Byl jsem rád, že to nebylo nic vážného, ale jak jsme mohli baterku za 2 hodiny úplně vybít? Maor si řekl o 40NZD, které jsem rád zplatil a nepátral jsem po tom, jak to s AA vyřešil. Od původního plánu, že zajedeme dál do fjordů, jsme upustili a raději se s naším autem přemístili do Pictonu, odkud odjíždí trajekt, hlavně blíž k civilizaci.
Neměli jsme žádný plán, ale vyřešilo to za nás počasí. Cestou do Havelocku se ukrutně rozpršelo, takže jsme tu nejdřív strávili přes dvě hodiny v autě na parkovišti a pak v dešti obešli asi hodinový okruh. Promočený jsme naskákali zpátky do auta a zjistili, že nejde nastartovat. Kontrolky pozhasínaly, ale jinak ani ťuk. Mysleli jsme si, že baterku máme dobrou (vyzkoušeli jsme jí před měsícem, když vydržela svítit celou noc obrysovkama), takže jsem spíš čekal problém se startérem. To se to zase sešlo: venku slejvák, my mimo civilizaci, pozítří brzy ráno potřebujeme na trajek, za který jsme už zaplatili dohromady 3000kč. Přebookovat se může 24 hodin před odjezdem, což znamená do zítřka do osmi ráno. Přes internet to nejde, infolika má až od devíti, tak to jsme v pěkný brindě. Zachránil nás jeden Maor z dodávky parkující cedle nás. Zavolal nám asistenci Autoklubu AA. Chtěli jsme si jí původně taky zaplatit, stojí necelých 100NZD a na zavolání zdarma pomůžou kdekoliv na Zélandu. Nevím, jak to zařídil, když my členy nejsme. Technikovi, který za hodinu přijel, dokonce řekl, že AA nemáme. Ten ale v pohodě naše auto nastartoval ze záložní baterky, poradil, ať s ním alespoň půl hodiny jezdíme, popřál štastnou cestu a zase odjel do deště. Byl jsem rád, že to nebylo nic vážného, ale jak jsme mohli baterku za 2 hodiny úplně vybít? Maor si řekl o 40NZD, které jsem rád zplatil a nepátral jsem po tom, jak to s AA vyřešil. Od původního plánu, že zajedeme dál do fjordů, jsme upustili a raději se s naším autem přemístili do Pictonu, odkud odjíždí trajekt, hlavně blíž k civilizaci.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat