První jel až devět a nestál 40 ale 35.000kip, což bylo dnes jediné příjemné překvapení. Nebyl to autobus ale náklaďáček s lavicemi na korbě proti sobě. Šárka si neuměla předstvit, jak v tom vydržíme 4 hodiny jízdy, ale ukázalo se, že nejsme jediný blázni, protože s námi jela i italská rodinka s asi pětiletým dítětem. A nakonec to nebylo tak zlé, i když po cestě pršelo a ital musel vytáhnout deštník. Sice jsme měli nad sebou stříšku a za deště jsme spustili i igelity na boku, zpředu na nás ale normálně pršelo a italům na návětrné straně telka voda z bočních stěn rovnou pod zadky, takže si s dítětem raději sedli na zem. Dorazili jsme do rozbláceného přístavu městečka mezi krásnými kopci kterými se kroutila široká hnědá řeka. Koupili jsme si lístky na loď do Muang Ngoi a s kamarádama Španělama zašli na jedno pivko. Seznámili jsme se u pokladny a mají nás rádi od té doby, co jsme jim tlumočili při kupování lístků na loď. Neumí totiž anglicky, takže to tu mají s domluvou ještě těžší než my. 
U pokladny jsme se také dozvěděli, že v Nong Khiaw by měl být bankomat! Vyrazil jsem ho ještě před odjezdem lodi hledat na druhé straně mostu. Nikdo o něm neměl ani potuchy. Objevil jsem ho v Riverside hotelu a nebyl to žádný automat, ale recepční s terminálem, který mě ale hned odpálkoval se slovy, že nemá žádnou hotovost. Budeme se tudy za pár dní vracet, tak to pak zkusím ještě jednou. Do té doby snad s pěnězi vydržíme. Naše loď byla jako žihadlo: dlouhá a úzká s volanem v předu, odkud řídil maestro kapitán. A určitě to nebyla žádná sranda! Cestou jsme totiž projížděli docela drsné peřeje. Kdybych to nezažil, tak bych nevěřil, čeho je takováhle stará dřevěná loď schopná. Instiktivně jsem dělal náklony jako na kajaku, pokaždé když jsme z vracáku vjížděli do silného proudu. Motor řval, loď se kroutila a já jen žasnul. Po hodince krásného andrenalinu jsme přijeli do klidného městečka Muang Ngoi, kde se na nás hned vrhli naháněčky a zatáhli nás do bungalovu. 
Je docela pěkný, velký, s koupelnou se studenou vodou ale bez větráku. To tu prý nemají nikde, protože proud jde stejně jen od sedmi do desíti. Ubytovali jsme se a zašli do liduprázdné restaurace s výhledem na řeku. Je to tu tu dražší než v žracím ráji v Luang Prabang, ale pořád to jde. Maso je ale vyloženě drahé. Viděli jsme na ulici prodávat pečené krysy, to ale raději na chvilku budeme vegetariáni. Když jsme skoro hodinu čekali na jídlo, zahlédli jsme loď se Španěly, kteří, jak jsme se později dozvěděli, měli cestu ještě dobrodužnější, protože jim po cestě došel benzín. Večer nás do našeho bungalovu přišla navštívit kudlanka nábožná. Tu jsme ještě dokázali vyhnat. S tím, že nám pak celou noc běhaly pod střechou krysy, už se ale dělat nic nedalo.PS: tuktuk na severní terminál Luang Prabang za 10.000kip a oba, loď Nong Khiaw - Muang Ngoi 20.000kip, bungalov 20.000kip na noc (usmlouvaný ze 30).
Žádné komentáře:
Okomentovat