Zvědavost ale zvítězila nad jejich strachem a pro dárečky se vrátily. Dokonce se zdálo, že pochopilly, že jsou to mýdla a věděly k čemu slouží. Po 16km blátivé cesty, po třech mostech a prudkém kluzkém stoupání (dobrý orientační bod) jsme objevili vyhlídku na první vodopád. Chtěli jsme si u něj dát svačinku, ale z cesty nebyl moc dobře vidět a hlavně nebylo si kde sednout. Objevili jsme odbočku, která vedla blíž, chvilku jsme se na ní motali s motorkou, pak i pěšky a nakonec raději popojeli další 2km k vodopádu Katamtok. Nebyl vůbec značený, ale dva domorodci pracující u cesty na nás zavolali, abysme odbočku nepřejeli. A to by byla škoda, protože vodopád je to opravdu nádherný - minimálně 100m vysoký padající do údolí na kameny o které se tříští a hlasitě burácí. Laos je prý země vodopádů a tenhle kousek se jim opravdu povedl. Dva domorodci (asi otec se synem), jak jsme z posunků pochopili, si tu na vyhlídce na vodopád staví dům. Jestli jen pro sebe nebo guesthouse pro turisty nevíme, ale místo je to opravdu exkluzivní. My jsme si tu dali banánovou svačinku a dojedli poslední mastné pečivo koupené v Sekongu, které chutnalo úplně jako bavorské vdolečky. Snad je ještě někde objevíme, protože byly opravdu výborné. A vyrazili jsme dál. Jeli jsme jako připosraní, protože to občas dost klouzalo. Ještě že už neprší. Cesta ubíhala pomalu a benzín v nádrži naopak docela rychle. Díky bohu za ranní dotankovaný litřík. I tak jsme měli obavy, jestli do Paksongu s takovou spotřebou dojedeme. S úlevou jsme v jedné zatáčce před malou vesnicí zahlédli babku sedící před barákem s velkým kanistrem benzínu, ze kterého nám za 10.000kip trochu ucmrndla do nádrže. Dojela nás známá banda šesti kluků, kteří na tom byli s benzínem ještě hůř, tak babce udělali pořádný kšeft. 
S nimi jsme pak i zastavili na nudlovou polévku v restauraci u cesty. Bylo už docela pozdě, do Paksongu daleko, tak jsme se ve vesnici poptali na "homestay" - prý výraz, kterému by měli rozumnět. Znamená noc a strava ve vesnici u domorodců v jejich domku. Tady se ale jen smáli a tupě čuměli, tak jsme raději kopli do vrtule a letěli dál. Začala být docela zima, takže jsme si oblékli mikini a došlo i na dlouhé nohavice a dokonce i na goretexky. Tahle nabalení jsme byli naposledy v Austrálii na vrcholu Mt Warning. Opravdu vymrzlí jsme zastavili u prvního guesthousu v Paksongu a ukecali slevu na 50.000kip. Nedalo nám to ale, a vyrazili jsme se poohlídnout po dvou dalších zapadlých guesthousech, na které tu nebyly žádné šipky a museli jsme cestu k nim vyzjistit od místních. První vypadal hezky, jen v pokoji a hlavně v koupelně po podlaze lezly stovky malých černých broučků. Když je Šárka ukazovala pikolíkovi se slovy: "Pojď sem, podívej se, v tomhle mám spát?", on se jen smál a pár broučků zašlápl, jako že to snad není problém. Zůstali jsme v pokoji v posledním guesthouse, který byl nejhezčí (měl okna a neměl broučky), za který jsme byli ochotní zaplatit 70 tisíc. Dali jsme si horkou sprchu (za poslední měsíc jsme zapomněli, k čemu je horká voda dobrá) a zašli na večeři do hospody naproti. Seděli jsme v mikinách a v bundách - jsme totiž v nadmořské výšce 1270m, je tu pohých 22°C a my jsme z motoky pořád pěkn 83; vymrlzí. Večer jsem si do excelu doťukal finance a udělal nějaké statistiky, ze kterých jsou asi nejzajímavější následující výsledky:- V Austrálii byla víc než půlka výdajů doprava (prodělek na autu + benzín)
- Denní výdaje na jídlo byly nakonec v Austrálii díky Šárčinným akčním cenám nižší než na Novém Zélandu a podobné jako za jídlo z trhu a v restauracích v Kambodži. Laos je zatím trochu levnější.
- Denními výdaji za vstupné zatím vede (s trojnásobkem oproti Austrálii nebo Novému Zélandu) Kambodža. V Laosu jsme zatím nezaplatili skoro nic.
- Přestože jsme na Novém Zélandu spali skoro pořád v autě, občas v hutech na trekách a jen zcela výjimečně v hostelech, tak náklady na ubytování dosáhly 25% celkových nákladů
- Celkové denní náklady na Novém Zélandu jsou podobné jako v Kambodži nebo v Laosu. Tam jsme ale žili jako cikáni, tady si žijeme jako páni. Velké zásluhy na tom má naše zlatá zelená Barunka, díky které jsme za dopravu utratili podobně jako za autobusy v Asii.
- Austrálie vyšla o dost dráž. Denní náklady tu byly o 60% vyšší. Za to ovšem může drahá doprava (velké vzdálenosti, "smůla" při prodeji Plechovky)
Do nákladů zatím nemáme započítané platby kartou, kterých ale tolik nebylo. Taky zatím nemám statistiky z Jižní Ameriky, Velikonočního ostrova a Tahiti.
Žádné komentáře:
Okomentovat