Dnes jsme si udělali výlet do vesničky Hyau Bo. Až k jeskyním asi na půlce cesty jsme šli s Ally a Karen - Angličany, kteří jsou také na cestě kolem světa.
Potkali jsme je už na lodi a dneska na nudlích v restauraci. Svojí cestu teď plánují především podle fotbalu, aby stíhali být ve větších městech se sportbary na sledování zajímavých zápasů. Už byli v Ponsavanu, kam máme také namířeno a navíc přijeli přes Nam Noem, kudy chceme také jet, tak jsme z nich vytahali pár dobrých informací o této méně známé cestě. Prošli jsme si s nimi jeskyni (na konci nám nad hlavami prolétlo pár netopýrů), oni se pak vrátili zpět a my pokračovali dál přes malý brod a pak přes rýžová políčka až do krásné restaurace s výhledem na údolí. Tady jsme zase potkali polskou američanku (také naší známou z lodi). Narodila se už v Americe, žije v New Yorku, 11.září 2001 byla prý jen 4 bloky od dvojčat. Dali jsme jídlo a pak se skoro dvě hodiny houpali v hamakách a hráli petanque.
Podvečerní cesta zpět byla obzvlášť krásná. Poprvé jsme tu viděli, jak traktůrkama orají a připravují políčka na sázení rýže. Chtěli bysme vidět políčka hezky zelená, ale zatím všude připomínají blátivé oranice. Na večeři jsme zašli do restaurace "sněz co můžeš", kde jsme si přisedli k už docela rozjetým Španělům. Byla s nimi sranda. Jsou už to sice starší chlápci z Valencie, ale plní energie. Jeden z nich je hasič - a to ve Španělsku nedělá jen tak někdo. Prvního španělského hasiče jsem potkal v Argentině v El Chaltén, byl to mladý kluk a stejnej kolík, jako tenhle Juanjo. Básnili o laosském městečku Bambieng, které jsme neznali, než jsme pochopili, že je to jen španělsky špatně vyslovené Vang Vieng. Za 15.000kip jsme se tu přežrali až k prasknutí. Výborné byly hlavně bagety zapečené ve vajíčku, jarní závitky a jako zákusek sladká rýže s kokosem.
Potkali jsme je už na lodi a dneska na nudlích v restauraci. Svojí cestu teď plánují především podle fotbalu, aby stíhali být ve větších městech se sportbary na sledování zajímavých zápasů. Už byli v Ponsavanu, kam máme také namířeno a navíc přijeli přes Nam Noem, kudy chceme také jet, tak jsme z nich vytahali pár dobrých informací o této méně známé cestě. Prošli jsme si s nimi jeskyni (na konci nám nad hlavami prolétlo pár netopýrů), oni se pak vrátili zpět a my pokračovali dál přes malý brod a pak přes rýžová políčka až do krásné restaurace s výhledem na údolí. Tady jsme zase potkali polskou američanku (také naší známou z lodi). Narodila se už v Americe, žije v New Yorku, 11.září 2001 byla prý jen 4 bloky od dvojčat. Dali jsme jídlo a pak se skoro dvě hodiny houpali v hamakách a hráli petanque. 
Podvečerní cesta zpět byla obzvlášť krásná. Poprvé jsme tu viděli, jak traktůrkama orají a připravují políčka na sázení rýže. Chtěli bysme vidět políčka hezky zelená, ale zatím všude připomínají blátivé oranice. Na večeři jsme zašli do restaurace "sněz co můžeš", kde jsme si přisedli k už docela rozjetým Španělům. Byla s nimi sranda. Jsou už to sice starší chlápci z Valencie, ale plní energie. Jeden z nich je hasič - a to ve Španělsku nedělá jen tak někdo. Prvního španělského hasiče jsem potkal v Argentině v El Chaltén, byl to mladý kluk a stejnej kolík, jako tenhle Juanjo. Básnili o laosském městečku Bambieng, které jsme neznali, než jsme pochopili, že je to jen španělsky špatně vyslovené Vang Vieng. Za 15.000kip jsme se tu přežrali až k prasknutí. Výborné byly hlavně bagety zapečené ve vajíčku, jarní závitky a jako zákusek sladká rýže s kokosem.
Žádné komentáře:
Okomentovat