Ráno jsme si nechali udělat společnou fotku od chlápka, co půjčuje surfy (už je vedle nás zase začal vybalovat). Rozloučili jsme se s Peťulí a Honzou, už se těšíme, až se potkáme na Letné. Zabalili jsme se a popojeli k záchodům pro vodu. Jaké bylo
překvapení, když jsme se tam opět setkali. Nešlo jim totiž nastartovat auto. Ráno ještě naskočilo a teď ani ťuk. Podařilo se nám sehnat staratovací kabely a asi až po 40 minutách dobíjení konečně nastartovali. Do té doby se startér ani nehnul. Zajeli jsme s nima raději k servisu, kde jim zkontrolovali baterku a alternátor, ty šlapou skvěle. Chyba prý bude v kontaktech na startéru. Opravili by to ještě dnes, ale stálo by to přes 180NZD. Dlouho váhali, až rozhodl los: zkusí 3x nastartovat a jestli se to povede, zkusí to risknout a odjet. Honza vzal za klíček a nic. Už to vypadalo, že tu auto nechají, ale zkusila to i Petra a auto naskočilo jako za mlada. Ani moc nezkoumali, jestli to bylo tlačítkem lock, kterým zahýbala, a raději hned vyrazili směrem k Rotorua. Budou nás pravidelně informovat, jestli startují nebo ne. Koupili jsme benzín (už ani ne plnou, tu už bysme neprojezdili) a poslední 20NZD kredit do telefonu. Vyšel nás celkem na 50NZD za SIM kartu a 3x20NZD za kredit, tedy necelých 1500kč - internet kdykoliv a skoro kdekoliv byl ovšem k nezaplacení :-). Na silnicích byl docela provoz, který začal řídnout až u Tairua, kde jsme si v parku uvařili obědovečeři a objevili tu stánek se zmrzlinou Jip Jop. Nebo je to Tip Top? Nedá se to moc přečíst, ale je
fakt výborná! Až kolem šesté odpoledne jsme dorazili k Twin Kauri reserve (nic než odpočívadlo s dvěmi krásnými Damaroněmi Australskými - jak se stromu Kauri říká hezky česky), kde jsme s Vaškem před šesti lety snídali. Nechápu, jak jsme to sem cestou z Mt Manganuji mohli stihnout tak rychle. V sedm jsme dorazili ke Cathedral Cove a prošli si asi dvouhodinový trek k pláži, kterou předěluje skála s ďuznou jako od tanku. Z dálky to vypadalo, že je průchod zatarasený plůtkem, ale byla tu vytyčená úzká cestička. Strop jim totiž začal odpadat (pár balvanů se válelo vedle plůtku), takže byl průchod nejdřív úplně zavřený a po expertýze statika zprůchodněný alespoň jednou vytyčenou cestičkou. Slunce zapadalo a na jinak rušné pláži jsme byl jen my a dvě malířky. Vrátili jsme se k autu a s výhledem na skalnaté pobřeží (vypadá to tu jako v Itálii na ostrově Capri) jsme čekali do půlnoci. Chceme totiž vyrazil na Hot Water Beach, kde při odlivu vyvěrá pod pískem horká voda a z vykopané díry
do písku udělá teplý termální bazének. Odliv je ale až v půl druhé ráno. Zavolal jsem mezitím domů, protože zítra nám končí akce volání 2 hodiny do Čech za 2NZD a naši večer odjíždějí na (Silvestrovské :-) hory. Na Hot Water Beach to bylo super. Byla už docela zima a to bylo dobře. Neumím si představit ležet v horké vodě, když zhora praží ostré Zélandské sluníčko. Spousta děr už bylo vykopaných, takže jsme si vybrali tu s nejstudenější vodou. Do opravdu horkého bazénku hned nad náma se skoro ani nedalo stoupnout. Udělali jsme si z něj potůček, a přihřívali si náš bazének, ve kterém jsme vydrželi skoro dvě hodiny. Původně jsem tu chtěl zůstat až do konce, až příliv bazénky zatopí, ale byli jsme unavení, tak jsme se vrátili k autu, kde jsme dali noční studenou sprchu. Protože se na parkovišti kempovat nesmí (a hlavně od Peťule víme, že to kontrolují), odjeli jsme asi 3km na jiný plácek u silnice.
překvapení, když jsme se tam opět setkali. Nešlo jim totiž nastartovat auto. Ráno ještě naskočilo a teď ani ťuk. Podařilo se nám sehnat staratovací kabely a asi až po 40 minutách dobíjení konečně nastartovali. Do té doby se startér ani nehnul. Zajeli jsme s nima raději k servisu, kde jim zkontrolovali baterku a alternátor, ty šlapou skvěle. Chyba prý bude v kontaktech na startéru. Opravili by to ještě dnes, ale stálo by to přes 180NZD. Dlouho váhali, až rozhodl los: zkusí 3x nastartovat a jestli se to povede, zkusí to risknout a odjet. Honza vzal za klíček a nic. Už to vypadalo, že tu auto nechají, ale zkusila to i Petra a auto naskočilo jako za mlada. Ani moc nezkoumali, jestli to bylo tlačítkem lock, kterým zahýbala, a raději hned vyrazili směrem k Rotorua. Budou nás pravidelně informovat, jestli startují nebo ne. Koupili jsme benzín (už ani ne plnou, tu už bysme neprojezdili) a poslední 20NZD kredit do telefonu. Vyšel nás celkem na 50NZD za SIM kartu a 3x20NZD za kredit, tedy necelých 1500kč - internet kdykoliv a skoro kdekoliv byl ovšem k nezaplacení :-). Na silnicích byl docela provoz, který začal řídnout až u Tairua, kde jsme si v parku uvařili obědovečeři a objevili tu stánek se zmrzlinou Jip Jop. Nebo je to Tip Top? Nedá se to moc přečíst, ale je 
fakt výborná! Až kolem šesté odpoledne jsme dorazili k Twin Kauri reserve (nic než odpočívadlo s dvěmi krásnými Damaroněmi Australskými - jak se stromu Kauri říká hezky česky), kde jsme s Vaškem před šesti lety snídali. Nechápu, jak jsme to sem cestou z Mt Manganuji mohli stihnout tak rychle. V sedm jsme dorazili ke Cathedral Cove a prošli si asi dvouhodinový trek k pláži, kterou předěluje skála s ďuznou jako od tanku. Z dálky to vypadalo, že je průchod zatarasený plůtkem, ale byla tu vytyčená úzká cestička. Strop jim totiž začal odpadat (pár balvanů se válelo vedle plůtku), takže byl průchod nejdřív úplně zavřený a po expertýze statika zprůchodněný alespoň jednou vytyčenou cestičkou. Slunce zapadalo a na jinak rušné pláži jsme byl jen my a dvě malířky. Vrátili jsme se k autu a s výhledem na skalnaté pobřeží (vypadá to tu jako v Itálii na ostrově Capri) jsme čekali do půlnoci. Chceme totiž vyrazil na Hot Water Beach, kde při odlivu vyvěrá pod pískem horká voda a z vykopané díry
do písku udělá teplý termální bazének. Odliv je ale až v půl druhé ráno. Zavolal jsem mezitím domů, protože zítra nám končí akce volání 2 hodiny do Čech za 2NZD a naši večer odjíždějí na (Silvestrovské :-) hory. Na Hot Water Beach to bylo super. Byla už docela zima a to bylo dobře. Neumím si představit ležet v horké vodě, když zhora praží ostré Zélandské sluníčko. Spousta děr už bylo vykopaných, takže jsme si vybrali tu s nejstudenější vodou. Do opravdu horkého bazénku hned nad náma se skoro ani nedalo stoupnout. Udělali jsme si z něj potůček, a přihřívali si náš bazének, ve kterém jsme vydrželi skoro dvě hodiny. Původně jsem tu chtěl zůstat až do konce, až příliv bazénky zatopí, ale byli jsme unavení, tak jsme se vrátili k autu, kde jsme dali noční studenou sprchu. Protože se na parkovišti kempovat nesmí (a hlavně od Peťule víme, že to kontrolují), odjeli jsme asi 3km na jiný plácek u silnice.
Žádné komentáře:
Okomentovat