Ráno před šestou jsem vyběhl před hut, protože na jedné straně hořel východ slunce a na druhé straně na zlomek vteřiny vykoukla celá Ngauruhoe. Hned ale zalezla a já taky, protože zase začalo pršet. Vstali jsme po osmé, v klidu se nasnídali a čekali, až pršet přestane. Když už to vypadalo a my ušli asi 100 metrů, zase začalo a my běželi zpátky pod střechu (neustále sledováni korejskými kamerami). Nakonec jsme i přes lehké mrholení vyrazili směrem ke Ngauruhoe mezi kouzelnými tvary lávových kamenů trčícími mezi trsy barevné trávy. Na stoupání k Emeral Lakes začalo opět pršet. Chvilku to vypadalo, že se to alespoň trochu vybere, ale dnes nám to asi někdo nepřál, takže jsme bez zastávky pokračovali až na Ketatahi hut. Zbytečně jsme si po cestě mazali nosy opalovákem. Proti mlze, která kondenzuje na vlasech a obočí stejně nepomohl. Ketatahi hut je už ke konci Tongariro crossing, takže jsme k němu sklesali zbytečných 300 výškových metrů, které zítra půjdem nazpátek. David totiž "zase změnil plán". Nepůjdeme až do konce přechodu Tongarira, ale vrátíme se k Emerald Lakes a dokončíme severní okruh. Zítra by mělo být lepší počasí a když se zadaří, tak bysme po cestě mohli udělat odbočku a zdolat vrchol Ngauruhoe. Udělali jsme oběd (rýže, omáčka, hrášek, luncheon, vejce) a užívali si pohodlí hutu. Šárka si libovala, že jsou teprve dvě hodiny a my už jsme v cíli. Ještě lepší to bylo, když jsme si zatopili, venku na chvilku vylezlo sluníčko a ukázalo se nám jezero Taupo. Pokecali jsme se správcem. Nejdřív já venku o ČR, EU, komunistech, roku 68 a o rybách (pěkně jsem při tom vymrznul). A pak všichni (včetně Němců a Japonek vevnitř u kamen) o 2. světové a pak o fotbalu. K tomu už jsem neměl co říct, tak jsem raději psal deník. Japonky při fotbalu zase usnuly a probudilo je až cvakání foťáků, když jsme venku obdivovali krásný západ slunce. Vedle hutu jsou termální prameny neustále chrlící párů, která se při západu také celá obarvila do růžova. Pokecali jsme ještě s jedním Aucklanďanem o prodeji Barunky a šli jsme spát.
PS: Víte, že je Tongariro druhý nejstarší národní park na světě? Nebo ne? Hned první park, okolo kterého jsme teď jeli v Austrálii si to myslí taky. Víte který? A víte, který byl první?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Není to Blue Mountains? Alena
OdpovědětVymazat