... ráno jsme se ale k jezeru zase vrátili a udělali si snídani. Občas přijel rybář s loďkou, tak jsem se poptal, co a jak.
Dobře se tu loví na druhé straně jezera, bez loďky se tam ale člověk těžko dostane. Kousek od kempu to ale jde taky a tak jsem vyrazil. Po břehu vedla dost krkolomná cesta, ale dalo se po ní dostat na zajímavá místa. Měl jsem pár záběrů a s polarizovanými brýlemi jsem jednou viděl, jak ryba nejdřív třpytku pronásledovala a pak po ní vystartovala. To se mi líbilo, ale nic jsem nepřinesl, takže k obědu byla jen rýže s fazolema. Odpoledne jsme vyrazili do Turangi trout center - líhně pstruhů. Centrum je nově rekonstruované. Hned u vstupu jsme obdivovali krásné pstruhy v jezírku, přes které vedl most. Asi se sem po setmění pro nějakého vydám. Jinak jsou tu k vidění sádky s pstruhy různých velikostí, úsek řeky Tongariro, na které je prý radost rybařit, a mají tu i průzor přímo do potůčku plného tlam čekajících až jim někdo něco hodí. Startovali i po kamínkách, že se to v řece až vařilo. Ptal jsem se na možnosti rybaření a docela mě zklamali.
Jednak je potřeba speciální licence nejen na jezero Taupo ale i na celé okolí. Navíc se skoro všude smí jen muškařit. Třpytkařit se smí jen na asi 2km dlouhém kanále a na jednom menším jezeře. Ani na Rotoaira jsem rybařit nesměl, ještě že jsem to ráno nevěděl. Stavili jsme se pak v Turangi v supermarketu a Šárka si poprvé na cestě koupila játra, které má tak ráda. Osmažili jsme si je jen tak přírodně. Zakempovali jsme na jedné vyhlídce na Taupo. Dali jsme si Zélandské Baileys, rumkolu, poslochali jsme Vlastu Rédla a bylo tu krásně, než nám místní omladina ve dvou autech přijela udělat diskotéku. O další zábavu se nám postrarali komáři, kterých jsme měli v autě snad stovku. Pořád jsme vraždili, pořád nám bzučely okolo uší. Strop v autě teď máme pěkně ďupkatý.
Dobře se tu loví na druhé straně jezera, bez loďky se tam ale člověk těžko dostane. Kousek od kempu to ale jde taky a tak jsem vyrazil. Po břehu vedla dost krkolomná cesta, ale dalo se po ní dostat na zajímavá místa. Měl jsem pár záběrů a s polarizovanými brýlemi jsem jednou viděl, jak ryba nejdřív třpytku pronásledovala a pak po ní vystartovala. To se mi líbilo, ale nic jsem nepřinesl, takže k obědu byla jen rýže s fazolema. Odpoledne jsme vyrazili do Turangi trout center - líhně pstruhů. Centrum je nově rekonstruované. Hned u vstupu jsme obdivovali krásné pstruhy v jezírku, přes které vedl most. Asi se sem po setmění pro nějakého vydám. Jinak jsou tu k vidění sádky s pstruhy různých velikostí, úsek řeky Tongariro, na které je prý radost rybařit, a mají tu i průzor přímo do potůčku plného tlam čekajících až jim někdo něco hodí. Startovali i po kamínkách, že se to v řece až vařilo. Ptal jsem se na možnosti rybaření a docela mě zklamali.
Jednak je potřeba speciální licence nejen na jezero Taupo ale i na celé okolí. Navíc se skoro všude smí jen muškařit. Třpytkařit se smí jen na asi 2km dlouhém kanále a na jednom menším jezeře. Ani na Rotoaira jsem rybařit nesměl, ještě že jsem to ráno nevěděl. Stavili jsme se pak v Turangi v supermarketu a Šárka si poprvé na cestě koupila játra, které má tak ráda. Osmažili jsme si je jen tak přírodně. Zakempovali jsme na jedné vyhlídce na Taupo. Dali jsme si Zélandské Baileys, rumkolu, poslochali jsme Vlastu Rédla a bylo tu krásně, než nám místní omladina ve dvou autech přijela udělat diskotéku. O další zábavu se nám postrarali komáři, kterých jsme měli v autě snad stovku. Pořád jsme vraždili, pořád nám bzučely okolo uší. Strop v autě teď máme pěkně ďupkatý.
Žádné komentáře:
Okomentovat