středa 30.6.2010 - Londýn

Londýn nás přivítal 17°C, ale sluníčkem a taky narvaným ranním metrem z Heathrow. Vybrali jsme si taky na dopravu do centra nerozumně 8 hodin ráno. Se třemi batohy, taškou přes rameno, taškou s oblekem a krabicí s didžiridů jsem byl rád, že nám jedna holka pomohla se vším tím nákladem vystoupit z metra. Dopotáceli jsme se až k Victoria station, kde jsme chtěli nechat v úschovně batohy, ale ať si to za 8 liber za zavazadlo na 24 hodin nechají. S veškerou bagáží jsme došli až k Buckinghamskému paláci, kde zrovna (snad kvůli nám raději) vyměnili stráže. To jsme měli štěstí.
Báli jsme se, že tu musíme vypadat podezřele, dokonce se o naše batohy a krabici zajímal jeden policajt, ale stačilo ho ujistit, že je to opravdu všechno naše. Na chicken toast (a hlavně na záchod) jsme si zašli do jedné kavárny a pak se několik hodin váleli v parku, protože dopotácet se někam jinam se prostě nedalo. Cestou zpět na Victoria station (odkud odjíždí Easybus na letiště Luton) jsme ještě zašli na fish and chips, které jsme si dali jedny dohromady. Easybus odjel načas, ale dlouho se motal v zácpě v centru, takže cesta netrvala 50 minut ale hodinu a tři čtvrtě. I tak jsme na letisti měli čas se v klidu odbavit a už trochu ve spěchu povečeřet v indické restauraci. Nějak nám ty barevné omáčky zachutnali. Kde je v Praze nějaký dobrý indický bufet? Lístky do letadla u společnosti WizzAir jsou bez místenky, takže v gatu vznikla dlouhá fronta a v letadle menší boj o místa. My jsme si ale místo u okýnka vybojovali. Asi po minutovém letu zničeho nic poklesl tah motorů, po chvilce zas a pak následoval ostrý náklon doleva a my hned měli jasno: "Houstone máme problém, vracíme se zpět". Už jsem se bál, jak bude pilot na nouzové přistání marně hledat Hudson River, ale nic takového se nedělo. Normálně jsme letěli dál. Tak nevíme, co to pilot zkoušel. V Praze jsme si dlouho počkali na krabici s didžiridů, která se ne a ne objevit na pásu se zavazadly, až jsme si všimli, že pár takových krabic leží na zemi před dveřmi s nápisem nadměrná zavazadla. Byli jsme moc rádi, že se nám podařilo didžiridů dopravit domů, že jsme na něj museli v příletové hale hned zahrát. Vůbec se na letišti rozjela taková pařba. V uvítacím výboru složeným rodičů z Kladna i z Poniklé nechyběl ani velký nepálský vůdce Karel Svoboda. Vůbec jsme nečekali, že by nás přišel půl hodiny před půlnocí přivítat na letišti a udělal nám tím hroznou radost. Stejně jako uvítací transparent od rodičů, chléb se solí, Krakonošova bylinná a pivo Krakonoš v krásném krýglu. Strávili jsme v hale něco přes hodinu. Už tam skoro nikdo nebyl, jen chlapík s čistícím strojem se neustále přibližovat, pak kolem nás chvilku kroužil, a když najel přímo do nás, tak jsme se sbalili a rozjeli se domů. Já do Kladna, Šárka do Poniklé - po 10 měsících první noc jeden bez druhého. Ještě mi stihl zavolat Karlos, že jede zítra v deset do Troje na kanál, jestli nechci taky. Chci, a moc! Ale asi bych to nezvládl. Ještě jsme doma kecali asi do půl druhé. Šárka s rodiči dorazila domů až kolem třetí. Tím skončila naše cesta kolem světa. Teď už můžeme sundat náramky pro štěstí, které jsme dostali od Madamme Pap v Tad Lo - prý od mnichů z kláštera.
PS: Metro Heathrow do centra stálo jednoho 4,5GBP. S tříměsíčním předstihem koupený lístek na Easybus od Victoria station na letiště Luton jen 3GBP. Koukali jsme, že skoro nikdo neměl koupené lístky dopředu a platili plnou cenu. Ptali jsme se kolik to tak stojí a prý 15GBP za zpáteční lístek. Přes internet koupený by zpáteční stál jen 4GBP. Musí se ale koupit dlouho dopředu a na konkrétní den a čas. Každý cestující může mít jen jedno velké zavazadlo, ale nikdo to naštěstí nekontroloval.
PS: Omlouvám se za velkou pauzu před napsáním posledního dne deníku. To víte, doma už není na nic čas. Jestli ale vydržíte další měsíc, tak se třeba dočkáte i nějakých dalších příspěvků, jako třeba celkové dojmy z cesty, naše nejkrásnější a nejoblíbenější místa atd.

úterý 29.6.2010 - Poslední den v Singapuru

Moc dobře jsme nespali, protože se nám oběma zdály špatné sny o obleku. O tom jak bude malý, vůbec mi nesedne, nebo že jsme špatně vybrali látku. Vzali jsme jednu jen tak narychlo, abysme hned začali jednat o ceně a pak jsme se na ní úplně zapomněli. Dopadlo to ale výborně. Jen rukávy u saka mě přišly kratší (prý si oblek ještě sedne) a u košile delší (prý se trochu srazí). Abysme už konečně přestali remcat, dostali jsme navíc ještě jednu kravatu. Odvedl si nás pak asi ke kamarádovi, který prodával boty. Ty, které se nám nejvíc líbili, stály 399SG. Ukecali jsme je na 140 a podle toho, jak hladce to šlo, možná i tak jsme je dost přeplatili. Vyžebrali jsme k nim ještě jedny ponožky. Jeli jsme se pak podívat do Bugis street, kde by mělo být spousta méně turistických krámků s oblečením, ale stejně jsme se museli vrátit na poslední nákupy do Lucky Plaza. Jediné, co měli na Bugis lepší byl 5 patrový obchoďák jen a jen s elektronikou. Ulítaný a uspěchaný jsme se vrátili na hostel dát spršku, rychlou večeři a vyrazit hned na letiště. Trochu nám prudili s třetím zavazadlem (krabice s didžiridu obaleném trenkama a ponožkama), ale stáli jsme si na svém, že na letenku kolem světa můžeme mít každý dvě zavazadla. To na let z Londýna do Prahy s Wizz Air jsme si museli připlatit třetí zavazadlo. Ještě na letišti jsem rychle dopsal dva dny deníku a díky WiFi zdarma je rovnou hodil na blog. Bylo mi jasné, že v Čechách už nic nenapíšu, tak toho musím stihnout co nejvíc po cestě. K letadlu jsme doběhli až, když pohrozili, že zavírají gate. Třináct hodin letu docela uteklo, koukal jsem na dva filmy, spát jsem šel až v 5 ráno singapurského času, tedy 22h londýnského - už se tím připravuju na časový posun.

pondělí 28.6.2010 - Šoping, Sentosa, mrakodrap Marina Bay Sands

Ráno jsme pokecali s Číňanem, který ještě nikdy nesnídal nic jiného než rýži. Učili jsme ho, jak se rozpékají tousty, že je na ně dobré máslo a marmeláda nebo jak si namíchat vločky s mlíkem. Připomnělo nám to naše nejisté gurmánské začátky v Asii. Na ještě více nejistém, takřka nefungujícím internetu na hostelu jsem si obhlédl ceny elektroniky v Čechách a vyrazili jsme do Orchard street na nákupy. Máme to s přestupem, ale v té chytré stanici, kde stačí přestoupit do metra na druhé sraně peronu a jste na jiné linkce. V naší oblíbené Lucky Plaza jsme si dali dlouhý rozchod a vyrazili každý po svých nákupech, pro mě dost neúspěšných. Nic se nedalo ukecat na cenu výrazně nižší (hranici jsem si dal 2/3 ceny v ČR). Telefony HTC, paměťové kraty, externí harddisky, 3,5" disky, DDR paměti, procesory, nic tu už není tak výrazně levnější, jak kdysi bývalo. Velký vliv na tom má i zhoršení kurzu (za poslední 2 měsíce) o 10%. Za singapurský dolar teď platíme 15kč! Jediné, co by se dalo ukecat byly kompaktní foťáky. Přes půl hodiny jsem týral prodavače a on na oplátku neustále vymýšlel, co by mi ještě vnutil, aby se mu obchod vyplatil. Byli jsme ale oba neprůstřelní, a tak jsem odešel s prázdnou. Po odpočinku v jídelním koutku jsem se odhodlal ke krejčímu, abysme se koukli, za kolik by mi ušil oblek na míru. No byla to větší komedie než smluvání foťáku. Rychle jsme vybrali látku, nějaký střih a pak se kroutili nad cenou, která vůbec nebyla tak nízká, jak jsme čekali. Dlouho jsme špekulovali, co bude, když mi oblek zítra nebude, zvlášť když chtěli zaplatit celou částku hned. Po skoro dvou hodinách ujišťování, že se nemáme čeho bát, že on je něco jako doktor mezi krejčími, a že spousta lidí si jen nechá vzít míru a pak si oblek nechá poslat domů, jsme zaplatili a děj se vůle boží. Na zítřek ráno jsme si ale domluvili zkoušku, aby byl ještě čas na případné úpravy. Cenu jsme ukecali z 750SG na 500SG. Dostaneme k tomu i košili a kravatu. Utahaní z nakupování a smlouvání jsme se ještě před západem slunce natáhli na pláž na zábavním ostrově Sentosa. Voda je teplá, ale špinavá a obzor hyzdí zakotvené nákladní lodě a tankery. Byl tu docela klid, dokud pláž nezaplnili Indové, kteří se s námi chtěli neustále bavvit a hlavně fofit. Jeden nám hned dal email a telefonní číslo, ať zavoláme, až budem v Indii. Po západu slunce jsme se prošli po Imbiah Lookout, ze kterého ovšem nebyl žádný výhled. Z kopce dolů k plážím se tu jezdí na takových motokárách bez motoru nazývaných Luge. Slečna, která prodávala lístky, nás hrozně lákala. Když viděla, jak se kroutíme nad cenou, hned poznala, že máme malý rozpočet a dala nám takřka poloviční cenu. Byla to fakt sranda. Po trati blikaly barevná světla, vozíky by hladkém betonu frčely, kdyby jsme se první jízdu nebáli. Za druhou už se nám ale platit nechtělo. Z lanovky zpět na kopec (též v ceně) byl ale pěkný výhled na všechny světové strany. V noci jsme se zašli podívat k Marina Bay Sands - třem samostatně stojícím mrakodrapům nahoře spojených takovou "lodí" s parkem s výhledem. Cena opět úplně mimo, tak jsme se spokojili s procházkou po zbrusu novém luxusním hotelu. Výtahem, od kterého si na chvilku odběhl hlídač, jsme si tajně vyjeli alespoň do osmého patra a zašli jsme si na ty nejluxusnější záchody, které jsme v živodě viděli. Šárka si na nich jako dáma obula svoje nové lodičky s podpatkem. Před půlnocí jsme zašli na "no spicy :-)" večeři a na Ice Kopi Cino (studený mléčný koktejl) k Indovi u našeho hostelu a mrtví padli do postele.

neděle 27.6.2010 - Tioman - Singapur

Dnes v 7 hodin nám jela loď do Mersingu. Při posledním ranním dobalování přišla silná průtrž, ale na cestu na loď to naštěstí polevilo. No to nám to počasí včera hezky vyšlo, teď ať tu klidně prší. Loď odjížděla skoro na čas, ale stavila ještě na třech dalších místech. Všude to šlo ráz na ráz, ale v Tekeku jsme se zdrželi skoro půl hodiny. V přístavu v Mersingu jsme stihli dát 3 osvědšené hamburgery ze stánku (celý Tioman jsme se na ně těšili), půl hoďky super levného internetu, dofunět na autbusák, ale autobusy v 11:30 jsme už nestihli. Jedou dokonce dva, ale oba už byly plné. Naštěstí jsme stihli posledních pár míst na bus v poledne, který to vzal zpátky přes přístav, takže jsme se nemuseli nikam honit. Za dvě hodinky jsme dorazili do příhraničního města Johor Bahru, a přestože jsme měli koupené jízdenky jen sem, v pohodě nám je uznali i v autobusech Causeway, které jezdí až do centra Singapuru. Asi si všichni turisti kupují jízdenky až na konečnou, přestože vyjdou o dost dráž než dvě samostatně koupené jízdenky do JB a do Singapuru. Na hranicích nám vyhmátli alkohol z Tekeku a ona se z Malajsie nesmí bezcelně dovézt ani kapka. To jsme samozřejmě dopředu nevěděli, a když jsme se to dozvěděli na hranicích, naivně jsme s tím zkusili projet přes rentgeny. Naštěstí jsme si vybrali úplně pravou frontu, u které bylo možné alkohol přiznat. Za rentgenem ale už stejně bylo pozdě. Odvedli si mě někam do strany, sepisovali o mně protokol. Já už čekal tučnou pokutu a pár ran holí, ale nakonec stačilo zaplatit clo. Teda jen na dvě malé rýžové pálenky, na sedmičku rumu vyšlo dráž, než původní cena lahve v Tekeku, tak jsem jim ho tam raději nechal. Dopadlo to dobře, ale byla v nás malá dušička, to si asi ani neumíte představit. Pozdě odpoledne jsme dorazili do našeho hotelu 98SG na stanici metra Aljunied. Z první návštěvy Singapuru jsme si nechali naše kartičky na metro ezLink, které se nám opět hodí na levné cestování po městě. Správcová Kay si nás díky bohu pamatovala a hlavně si pamatovala, že nám v hostelu schovala naše australské didžiridu! Emailem jsme si domluvili na poslední dvě noci rezervaci. Spíme tedy v dormitory, ale jen se dvěmi palandami a dokonce jedním oknem. Mají tu dobré zamykací skříňky, kam jsem hned schoval pasy, moje elektronické poklady a hlavně poklad největší: pouzdro se sedmi DVD fotek a videí z celé cesty. Už se mi moc nechtělo, ale ještě na večer jsme vyrazili na obhlídku obchodů na Lucky Plaza na Orchard street. Dneska jsem vůbec neměl sílu smlouvat. Ceny se mi zdají docela vysoké, hlavně když je přepočítám v aktuálním kurzu 15kč za 1SG, který byl před dvěma měsíci ještě 13,5! Tenhle rozdíl skoro 10% je docela znát :-( Dnes jsme tedy koupili jen jednu podprsenku, za to moc pěknou a hlavně neskutečně levnou!
PS: Hamburgery s mletým masem, vajíčkem a hromadou zeleniny po 3,5RM, internet 2RM za hodinu, podprsenka 5SG :-)

sobota 26.6.2010 - Poslední den na Tiomanu

Dnes bylo po dlouhé době celý den krásně. Sluníčko svítilo, vítr skoro nefoukal, na moři sice stále byly vlny, ale viditelnost pod hladinou výborná. Tenhle krásný den (poslední na ostrově) jsme dostali na rozloučenou, protože jinak vždycky alespoň jednou během dne zapršelo nebo foukal "studený" vítr. K snídani jsem oloupal kokos, ale nevím, jestli ta námaha nakonec stála za to. Docela jsem se u toho zapotil a kokos byl poloprázdný. Bez mléka a s dužninou jen ve spodní půlce skořápky. Celý den jsme strávili pod vodou, na pláži nebo v přilehlé restauraci. Šnorchlování dnes bylo super. Na potápění používám zátěžový pás: starou ledvinku naplněnou kamením. Vydržím s ní pod hladinou mnohem déle. Ale plave se s ní špatně. Tak jsem si jí včera večer během šnorchlování schoval pod jedním korálem a dneska, když byl příliv, jsem se pro ní skoro nedokázal potopit. Uši už mě skoro nebolely, tak jsem si to dnes opravdu užil. Šárka šnorchlovala se mnou. Korály zářily, kolem nás se proháněly rybičky a pod námi (asi v desetimetrové hloubce) dokonce potápěči. Trošku jsme si zašmírovali a užívali si perličkovou koupel v jejich bublinách. Vždy vyplavalo několik pravidelných "čoček" a spoustu malých bublinek. Bylo to super. Večer jsme s Francouzemi zašli na večeři do restaurace, kde si prý říkají o velké porce a včera doopravdy dostali ohromný kopec. Podobně to bylo i dneska, jen si za náš prý dvojitý rajčatový salát řekli skoro dvojitou cenu. Bylo mi to divný, ale zaplatil jsem. Lori se ale za mě přišla hádat, že jsou jejich věrní zákazníci a nikdy jim nic takového neudělali. Dnes jsme taky viděli zatmění Měsíce. Horní levá čtvrtka měsíce asi hodinku chyběla, tak jsme se hezky pokochali a podiskutovali o tom, jestli je zatmění Měsíce vidět ze všech míst na zeměkouli stejně nebo ne. Co myslíte? A jak je to se zatměním Slunce? Hezky se to vysvětluje na modelu popelník, láhev, kelímek (rozumněj Slunce, Země, Měsíc).