čtvrtek 24.9.2009 - Agua Dulce

Ráno bylo pořád zataženo, takže jsme náš odvážný dvoudenní výlet úplně zrušili. Zabalili jsme se a večer sedneme na noční bus do Sucre, který tudy projíždní ze Santa Cruz. Ráno jsem ještě skočil k Simone pro naše prádlo. Nebylo ještě suché. Řekl jsem si alespoň o kahoty. Simone na 5 minut zmizela, a pak přinesla všechno, se slovy "už to uschlo". Cenu ukecala na 15. Přiznám se, že by mě to bylo za 12 až trapně málo. Šárka ještě hodila na šňůru ponožky, které ještě suché nebyly a vyrazili jsme na výlet po cestě, kterou jsme chtěli předevčírem přijít od El Fuerte, ale opačným směrem. Udělalo se krásně a bylo zase teplo. Cesta ze začátku vypadala dost slibně. Pěkně prošlapaná se kroutila po svahu a stoupala vzůru. Už se nám začaly otevírat krásné výhledy, když skončila u polorozpadlé salaše. Dál už jen kozí ztezky a ploty z ostnatých drátů. Zase jsme marně hledali, jak se dostat výš. Kousek nad sebou jsme viděli travnaté kopce, ale skrz keře jsme se k nim nedostali. I tak to ale stálo za to. Odpoledne nám zbyl ještě čas, tak jsme zašli na jídlo, do jedné restaurace s krásnou "českou" zahrádkou ve dvoře. Z majitele se vyklubal němec z Lipska, který jezdli lyžovat do Krkonoš do Jánských Lázní a moc se mu stýskalo. Znal hermelín a dokonce měl na jídelním lístku smažený sýr, i když s rýží a hranolkama. Byl ale výborný. Před sedmou jsme sedli na hlavní silnici a skoro hodinu čekali na bus. Přijela stará herka s posledními dvěma volnými místy vzádu na pětce.

středa 23.9.2009 - Cerro de la Patria

V noci přišla pěkná bouřka. Ráno bylo zataženo a teplota o 15 stupňů míň než včera. V tomhle počasí se nám stanovat nechtělo. Dnes byl svátek kraje Santa Cruz a už ráno nás táhla na náměstí slavnostní hudba. Šli jsme se podívat. Hodně se řečnilo, pak se i trochu hrálo a zpívalo. Vydrželi jsme až do přehlídky místních škol. Cestou z náměstí jsme objevili trh, nakoupili ovoce a dali si polévku s místními trhovci. Odpoledne jsme si udělali jen krátký výlet na horu Cerro de la Patria hned za Samaipatou, kde by měly být starověké kruhy, které jsme si představovali jako obrazce, které jsme včera viděli včera na El Fuerte. Cestou nahoru jsme šli jen v tričku. Nahoře jsme si museli vzít teplé mikiny i Tilakovky, jaký foukal vítr. Viditelnost taky nic moc, kruhy nikde. Našli jsme je, až když jsme se rozhodli obejít vrcholek. Byly jen z poskládaných kamenů a nezdály se být 2000 let staré. Výlet se nám i tak líbil. K večeři jsem si dal omeletu a Šárka řízek. Když jí ho přinesli, myslela si, že je to moje omeleta, jak byl řízek tenký. Skočili jsme ještě do muzea, kde jsou vystaveny předměty nalezené v El Fuerte (nádoby, pazourky, hmoždíře, lebky...). Byl tu i krásný model celé osady. Před spaním jsme vypili vínko původně koupené do Pantanalu.
PS: Dnes jsme si poprvé nechali vyprat všechno naše smradlavé prádlo. Není tu žádná prádelna, ale zjistili jsme, že nám jej seňora Simone vypere na valše za 12Bs, tak jsme jí to hned ráno odnesli.
PS2: Vypadá to, že internet je tu zabržděný všude. V dnešním internet café vypadával i na několik minut a obsluha jen krčila rameny, takže drsná Šárka zaplatila jen půlku ceny.

Zdravíme z Uyuni

Dnes vyrážíme na 4 až 6-tidenní výlet po solných pláních a sopkách u města Uyuni na jihozápadě Bolívie. Budem opět chvilku bez internetu, nemějte o nás strach. Napsali jsme vám 2 články do zásoby, každý den vyjde jeden, ať si máte v práci co číst k odpolednímu kafíčku. Ozveme se asi až z Chile ze San Pedra de Atacama.

úterý 22.9.2009 - El Fuerte

Dnes jsme vyrazili na El Fuerte. A jak jsme si řekli, po vlastní ose. Tam jsme chtěli jít normálně po silnici a zpět podle naší mapy stezkou přes kopce. Mělo to být přes 25km, tak jsme přivítali, když nám na silnici zastavil mikrobus, že nás tam za 10Bs hodí. Po cestě jsme minuli 2 japonky z našeho hostelu, jak jdou taky pěšky, ale autobus si nestopli. El Fuerte je významné naleziště osady z doby kolem počátku letopočtu ještě před dobou Inků. V centru je skála 250x50m s rituálními rytinami. Podle návštěvní knihy sem ale přijde jen něco přes 5000 návštěvníků ročně. Na skálu se bohužel nesmí (před 10 lety se ještě dalo, jsme tu holt pozdě), ale je tu spousta hekzých vyhlídek. Celé kolečko trvá skoro 2 hodiny. Když jsme jej obešli, dorazily tak vyčerpané japonky, že ani nevěděli jestli půjdou dovnitř. Rozhodovali se podle toho, kolik jsem tam já nafotil fotek.
Ptali jsme se průdce na naší cestu. Je prý značená a vede přes travnaté kopce. Začíná malou odbočkou před první vyhlídkou. Tu jsme ještě našli, další asi 3km jsme pořád věděli kudy jdeme, ale pak jsme začali tápat. Sešli jsme do údolí, kde bylo na říčce vybudované koupaliště. Celý den foukal velice silný vítr, ale jinak bylo horko, takže koupel docela bodla. Cákal bych se ještě déle, ale měli jsme před sebou ještě dlouhou cestu. A to jsme ještě netušili jakou. Drápali jsme se na kopec mezi keři a bloudili jsme po kozích stezkách, které se vždy ztratily v nesprostupném terénu. Nakonec jsme se museli vrátit do údolí a jít po silnici. Stopli jsme si ale dva super teréňáky. Jeli v nich dva japonci, kteří už v Bolívii dlouho žijí (tak tmavé japonce jsme ještě neviděli) a jejich návštěva. Večer jsme zase skočili na polívku a na žalostně pomalý internet. Zdá se, že celé internet cafe běží na jednom mobilním připojení. Na zítřek máme naplánovaný dvoudenní výlet stopem a pěšky na vodopád La Pajcha a na vyhlídku na kondory. Necháme si v hostelu batohy a s sebou vezmem jen to nejnutnější včetně spacáků a stanu. Mám už druhý den menší střevní problémy, dneska jsem si vzal jedno živočiné uhlí, snad to bude OK.

pondělí 21.9.2009 - Santa Cruz de la Sierra - Samaipata

Vzálenost 640km jsme profrčeli průměrnou rychlostí 42km/h za 16h 30m, takže už v 8 hodin jsme běhali po nádraží v Santa Cruz a hledali otevřené záchody. Chceme dnes dojet do horské vesničky Samaipata, do které jede první autobus až ve 4 hodny. Rozhodli jsme se tedy dojet městskou na bývalý autobusový terminál, nazývaný jednoduše Ex-terminal, a tam počkat, až se naplní coletivo (dodávka pro max 7 lidí), a nečekali jsme dlouho. Řidič ale po cestě bral plyn a zastavil si klidně i na vlasní nákup. Cesta byla na spoustě místech rozkopaná (stavěli nové mosty přes vyschlé říčky) a pak se začala kroutit údolím a prudce zvedat mezi kopce. Byla to nádhera. Výškoměr na GPS se mi zastavil na 1660mnm. Řidič nás odvezl až k náměstí Samaipaty a doporučil ubytování u KIMa, kde jsme za 30Bs za osobu a noc zůstali (1Bs = 2,5Kč). Když jsme se ubytovali v malém ale hezky čistém pokojíčku, vydali jsme hledat agentury, které zařizují výlety po okolí. Je to tu ale neskutečně drahé (výlet na 9km vzdálené vykopávky za 160Bs na osobu nebo dokonce za 270Bs na 37km vzdálené vodopády a pozorování kondorů), tak jsme koupili za 40Bs pěknou a podrobnou mapu okolí a zkusíme vyrazit po vlastní ose. Cenový šok jsme si spravili večeří za 20Bs s výbornou zeleninovou polívkou, jakou dělala babička Poletka. Mňam, mňam!

Neděle 20.9.2009 - Quijarro, první den v Bolívii

Zapomněl jsem napsat, že náš hotel je i se snídaní, ale ta byla tak chudá, že o ní ani nebudu psát. Došli jsme na nádraží pro brazilské razítko do pasu a pak do centra na autobus na hranici (i tady se platí za vstup na autobusák místo placení v autobusu, stejně jako ve Foz do Iguacu). Na bolivijske hranici po nás chtěli 10 Reálů za osobu za vstupní razítko. Myslím si, že na to neměli právo, nechtěli nám ani dát potvrzení, ale neměli jsme to zjištěný dopředu a tak jsme se raději nehádali a poplatek zaplatili. Byli tam s námi i 2 kluci z J.A.R a ty dokonce platili 120 Reálů za víza, tak jsme to měli ještě docela levný. Za hranicema proběhla obvyklá tahanice s taxikáři, kteří chtěli 8 Reálů za odvoz na nádraží (3km). Šli jsme ale dál, až nás vzal taxík za čtvrtinovou cenu. Na nádraží bylo liduprázdno, pokladna měla otevírat až za 2 hodiny. Čekali jsme frontu, tak raději Šárka počkala u kasy, zatímco já jsem se rozhlídnul po okolí, zjistil jak je to s internetem, obědem a hlavně jsem u babky v zelenině vyměnil 50USD na bolivijské pesos, které budem potřebovat na vlak. Když jsme koupili lístky, zašli jsme si odvážně na polívku a kuře s rýží do jedné restaurace u nádraží a moc jsme si pochutnali. Oproti Argentině a Brazílii je tu neskutečně levno! I vlak byl za hubičku, ale taky podle toho vypadal. Odjel sice na minutu přesně (dokonce o minutu dřív), ale první hodinu jsme měli průměrnou rychlost jen 24km/h a když to pak rozjel na neuvěřitelných 40km/h připomínal spíš atrakci na Matějské. Šárka se děsila, kdy se promění na centrifugu. Jinak byl ale docela komfortní: sklápěcí sedačky, pikolík roznášel jídlo a pití (s brčkama v kapsičce u košile) a dokonce tu byla i televize, kde nám pustili 3 filmy, ale jen ten poslední až do konce. Máme první sedačky ve vagonu a docela dost místa na nohy. Navíc jsme si naházeli batohy na zem před sebe a udělali si na spaní pěkné letiště.

sobota 19.9.2009 - Loveni piraní, Corumba

Dnes dopoledne jsme si trochu zarybařili. Dostali jsme bambusové pruty s vlascem napevno. Na kousky syrového masa jsme chytali piraně. Byla to docela sranda, často bylo cítit, jak maso okusují, až ho někdy sežraly celé, párkrát jsme měli i záběr. Celkem jich naše skupina nachytala asi 20 (Šárka taky jednu vytáhla, já chytil jen catfish - malého sumečka) a ve friťáku nám je udělali k obědu. Já jsem se od Ronnyho učil ryby kuchat a trochu jsem mu "pomohl". Snad se mi to bude hodit, až zkusíme se Šárkou rybařit na Zélandu. Po obědě nás asi 12 namačkali na korbu a odvezli nás na hlavní silnici. Dnes přijeli jen 3 lidi, tak že se kemp docela vyprázdní. Petr jel zpět do Campo Grande. Za odvoz zaplatil dalších 50 Reálů, což je docela dost. Já se Šárkou jsme za 20 chytli bus na Bolívijskou hranici do Corumby, kde strávíme jednu noc a zítra přejdem přes hranice do Bolívie a vlakem z Quijiarra pojedeme přes noc do Santa Cruz. Hned na autobusáku nás odchytávali nahaněči, že nám prodají lístky na vlak za 70 Reálů a že v ponděli jede vlak dokonce za 100 Reálů. Odmítli jsme i nabídku ubytování za 28 na osobu a našli si hned u nádraží hotel Corumbá za polovičku. Zítra stejně musíme zpět na nádraží pro výstupní razítka do pasu. Našli jsme blízko i "super-"market s výbornými ještě teplými houstičkami a levný internet, takže jsme do centra ani nemuseli. Do půnoci jsem pak vedle spící Šárky psal deník na blog. Hotel Corumbá se jí moc nelíbil, ale na jednu noc a za tu cenu :-) PS: Bluetooth Freedom Universal Keyboard2 je prostě super, ta čeština taky udělá hrozně moc, díky Patriku za super dárek ;-)

pátek 18.9.2009 - chození v bažině, koupání v řece Paraguai

Dnes měl být odjezd už v 6:10, ale na to jsme moc líná skupina, takže jsme vyráželi jako včera až v půl. Jeli jsme hlouběji do Pantanalu až ke 40km (přes hodinu cesty) vzdálené řece Paraguai. Cestou jsme měli na programu procházku, která ovšem obsahovala i brodění v bažině, s čím nikdo nepočítal. Ruska Marina (kterou známe z busu z Foz do Iguacu) se snažila bažinu obejít, ale s křikem: "jé ... tady je had!" se zase vrátila mezi nás po lýtka ve vodě. Ronny se ho snažil ulovit, ale už (možná s křikem člověéék) zmizel pryč. Dalšího jsme zahlédli na cestě, ale taky byl rychlejší než náš průvodce. Vůbec je tu víc zvířat než u nás u kempu, ale pořád to není takové, jak jsme si Pantanal představovali. Jediné, čeho je tu opravdu hodně, jsou kajmani. Odměnou za dlouhé trmácení po prašné cestě plné kamenů bylo koupání bez okusování rybami a kajmany v řece Paraguai a pro ostatní i cocacola a chipsy, na které se vrhli do krámku u vody. Přes řeku, za kterou byla vidět poměrně rozvinutá osada, jezdil malý trajekt, který ale pobral i autobus.
Počasí se začalo kazit, takže jsme si odpoledne užili i krásný tropický slejvák. Když nás pak ještě jeden zastihl na odpolední vyjíždce na člunu, tak nám dokonce začala být zima. Ohřát jsme se šli do blízkého baru, kde jsme za 10 reálů koupili litr třtinové pálenky Cachaca, za 4 reály limetky a barman nám z toho namíchal Caipirinhu - typický brazilský drink. Vystačilo nám i na druhou rundu, koupili jsme si ještě jeden litr a vyrazili zpět do kempu. Večeře už byla skoro studená a Ronny nějaký naštvaný, ani oheň nerozdělal. Netušili jsme proč, na večeři jsme přišli skoro včas, a do hospody nás také poslal on. Rozdělali jsme si tedy oheň sami, namíchali drink a "pokecali" s kuchařem, který ale uměl jen portugalsky.

Ahoj vsichni blogeri

Diky moc za reakce, jsme radi, ze nas ctete. David se moc snazi a po vecerech pise poclive denik (ja uz mam davno pulnoc). V Pantanalu to bylo fakt moc super a rev zvirat nas nebudil... asi spali stejne tvrde jako my.
Ruksak mne zatim netlaci, moc se s nim nenadru. Nosim ho akorat, kdyz se presouvame do jine destinace, a to prenaseni od vlaku do busu nebo z busu do busu neni tak strasny, nechodime s nim nikam daleko. A na denni vylety bereme jen maly batoh, takze zatim pohoda. Horsi to bude az vyrazime na vicedenni trek nekam do hor
Dneska David smutne koukal na jednom kopcci (uz jsme v Bolivii v Samaipate), bylo nadherne a mel chut se proletet. Zitra vezmeme na kopec alespon maleho dracka.
Diky Sarka

čtvrtek 17.9.2009 - procházka Pantanalem, vyjížďka a koních

Ráno byla snídaně v šest hodin a už v půl sedmé jsme uháněli na korbě na procházku přes vyschlé bažiny. Pantanal je totiž ohromná bažinná oblast, kterou jednou za rok zaplaví řeka Paraguai. Zbytek roku pak oblast postupně vysychá. My jsme tu v suché sezoně, takže už zbývá jen pár jezírek ve kterých se mačkají kajmani, ohromné vydry, hromada různých vodních ptáků, ledňáčci, tukani. Okolo pobýhají pštrosy, nosály, kapibary, bůvoli, krávy a na stromech řve spousta druhů papoušků včetně ohromných Arara. Po jedenácté se udělalo neskutečné vedro (34 stupňů, proto se tu vstává tak brzy), tak jsme se rádi vrátili a zalezli do stínu v našem kempu. Ani voda ve sprchách není na pořádné ochlazení dost studená. Odpoledne jsme jeli na vyjížďku na koně k poměrně daleké a docela luxusní farmě. Mají tu i bazének, kde jsme se měli i koupat, ale i do něj nalezli kajmani. Když nás viděli, zmizeli pod hladinou a ukrývali se u dna. Vůbec je tu mnohem víc kajmanů než u nás a lezou i po chodníčkách a skrývají se v záhonech. Viděli jsme jak je paní domu odvážně vyhání tyčí dál od statku. Jízda na koních byla super. Je to tu mnohem hezčí než u nás. Obzvlášť kouzelný byl podvečení návrat. Já měl štěstí na poslušného koně, který zatáčel, jak jsem chtěl, dokonce i zastavil a někdy po nakopnutí i trochu zaklusal. Zato Šárka měla klisnu, která se nechtěla vzdálit od svých hříbat, které zavřeli na farmě, takže nakonec museli jet s náma. Poskalovaly a blbnuly okolo Šárky, že jí náš průvodce musel na chvilku přivázat k sobě (jen koně, ne Šárku). Petr měl zase koně ze všech nejsplašenějšího, který jakmile uviděl volnou louku, vyrazil cvalem kupředu a Petr ho musel celou dobu brzdit. Cestou zpět jsme si odbyli i noční safari, když náš průvodce Ronny se svítilnou vylezl mezi nás na korbu a cestou domů svítil do tmy. Nejhezčí byly svítící oči kajmanu, které rozzářili po jezírkách tisíce světýlek. Tím ale dnešní dobrodružství neskončilo. Šárku totiž v noci probudilo kousnutí od nějaké potvory a když jsme začali hrabat pod karimatky, našli jsme tam "krásného" škorpiona. Hodil jsme na něj botu a doběhl pro Ronnyho. Ten jen řekl, že tenhle není jedovatý, vzal ho do kleštiček a hodil ho do lihu do lahve od cocacoly. Šárce mezitím vyskákali pod kolenem pupínky. Ronny nás uklidnil, že kdyby to byl opravdu jedovatý škorpion, že už by ani nemluvila, a takové tam prý nemají. Utěsnili jsme svojí moskytieru, co to šlo, ale moc klidně se nám neusínalo.

středa 16.9.2009 - Campo Grande - Pantanal

Do Campo Grande jsme dorazili s 2 hodinovým zpožděním. To se ale hned zcvrklo na jednohodinové, když jsme zjistili, že je tu jiné časové pásmo. Hned po výstupu z autobusu se na nás vrhli nahaněči slibující stejný tour za 220 reálů. My už ale máme zaplacenou zálohu u Ecological Expedition, tak se alespoň uklidňujeme, že třeba bude kvalitnější, když stojí 330. Při placení doplatku to na nás navíc zkoušeli za 450 (prý běžnou cenu), ale nedali jsme se. Pozvali nás na internet a na snídani v jejich hostelu, kde jsme čekali na odvoz do Pantanalu. Byla to zatím naše nejlepší snídaně na jižní polokouli. Cesta minibusem na jižní hranici parku trvala 4 hodiny. Pak nás čekala další hodina po prašné cestě na korbě náklaďáčku až do kempu, kde jsme měli strávit se spaním v hamaku následující 4 dny. Jsou tu nad očekávání pěkné sprchy i záchody a voda na pití je z řeky ale filtrovaná. Dnes se prý nic organizovaného konat nebude, tak nám alespoň ukázali řeku, kde se zatím můžeme koupat. Protéká kousek od kempu, plavou v ní malé piraně a na břehu se válí několik kajmanů. Nemáme se prý ničeho bát. Kajmani se lidí bojí a pirani ožužlávají hlavně prsty, tak máme ve vodě bořit palce do bahna. Chvilku nám tvalo, než jsme se do vody odvážili a pak jsme stejně utíkali hned pryč. Nechat se okusovat piraněmi nebylo nic příjemného. Navíc na plavání pár metrů od nehybných ale hrůzně vyhlížejících kajmanů si taky budeme muset zvyknout. Večer v kempu rozdělali oheň, ale jen kvůli komárům, protože i dlouho po setmění bylo pořád 32 stupňů. Spát jsme šli na karimatky, protože hamaky nebyly nic moc. Bylo pořád takové vedro, že jsme spali jen v tričku a bez spacáků.

Pondělí 14.9.2009 - vodopády Iguazu (Argentina), 2.den

Dnes jsme si dali opět Argentinskou část podopádů. Chtěli jsme si dát repete Ďáblova chřtánu, ale raději jsme si nechali víc času na horní okruh (ten je docela krátký) a na výlet po stezce Macao k vodopádu Arrechea, kde se dá i koupat. A udělali jsme dobře, protože vodopád po půl čtvrté i s bazénkem zmizel do stínu a už tam zdaleka nebylo tak příjemně. Koupání bylo super, ale dostat se pod vodopád proti silnému proudu a větru s vodní tříští nebyla legrace. Dnes je už čtvrtý den kvuli vysokemu stavu zavřený ostrov St Martin a podle schůdků k molu je dnes vody ještě o 4 schody víc. Cestou zpět jsme v džungli viděli něco jako krysozajíce. Později jsme zjistili, že je to kapibara - největší hlodavec na světě. Dnes jsme také potkali Čecha Petra, který mi zachránil tužku od maminky, kterou tu nosím na krku a vypadla mi v autobuse, takže mu budeme říkat Petr Parker. Jede do Pantanalu - bažina, kterou tu mají jako národní park. My tam máme také namířeno, tak pojedeme spolu. Večer jsme si udělali výbornou rýži ala Paella. US Open vyhrál Argentinec. Já jsem zase vyhrál nad Belgičanama z hostelu zvířátka (blafuj - aneb hra se zvířátky, která nemá nikdo rád).

4 dny v Pantanalu

Ahoj, hlasime se tesne pred odjezdem na 4-denni vylet do Pantanalu. Zaplatili jsme si oragizovany zajezd. Budem mimo dosah vsech siti {vcesne elektricke), takze si s dalsim prispevkem budete muset pockat. Ale nemejte strach, jsme v dobrych rukou spolecnosti Ecologico Expedition Campo Grande.

neděle13.9.2009 - vodopády Iguazu (Argentina), 1.den

Z Puerto Iguazu jezdí přímý bus na Cataratas - vodopády. Byl docela plný, udělal pěknou frontu u kasy, kde kupodivu nebraly platební karty. Lístek stojí 60/os, a nám tak tak vyšly peníze. Jsou tu 2 okruhy (horní nad vodopády a dolní procházející v bezprostřední blízkosti padající vodě. Je tu vyhlídka na hraně Ďáblova chřtánu a je tu i 3,5km cesta k vodopádu, kde se dá koupat. Druhý den stojí už jen polovičku, tak jsme se rozhodli nepospíchat, dneska dát dolní okruh a chřtán. Zítra dáme horní okruh a koupací vodopád. Vody je pořád hodně (jedna vyhlídka byla ještě drsnější než včerejší se sprchou), lidí ještě víc (dokonce jsme potkali 40 člennou skupinu Čechů), ostrov s dalšími dvěma vyhlídkami je kvůli vysokému stavu dokonce zavřený. Procházeli jsme kolem jedné restaurace s rautem a zkoušeli jsme se hezky po pinovsku vmísit do davu a proklouznout k jídlu, ale byly jsme odhaleni a ve vší slušnosti vyhozeni. Škoda. K večeru jsme zašli kouknout jako jedni z posledních na vyhlídku na Ďáblův chřtán, tolik vody, to bylo neskutečný! Bohužel nás po 20 minutách začali vyhazovat. Řekli jsme si, že sem zajdem i zítra dopoledne. Abysme mohli další den za polovičku, museli jsme si nechat orazítkovat dnešní vstupenky, napsat na ně jméno a číslo pasu, aby na ně nemohl jít zítra někdo jiný - je zvláštní, že pas vidět nechtěli. Večer jsme koukli s Belgičanama na finále Eminema ve filmu "8 Mile" a pak živě na finále žen US Open a Belgičanka jim to vyhrála.

Kometovat ted muze kdokoliv

Diky Vojtovi ted muzou psat komentare k clankum i nezaregistrovani uzivatele.

Bloggeři všech zemí...

Ahoj, blahopřejeme všem úspěšným bloggerům. Děkujeme moc za příspěvky, vždycky se moc zasmějeme. Vážíme si úsilí, které vás vložní příspěvku stojí. Na Poupovi moc vzpomínáme, po našem dnešním rizotu obzvlášť (ale jo, vlastně bylo dobrý). To jste šli za Mudříkem na Křížek, nebo se Sněžný bar přestěhoval? Tati, gratulujeme k prvnímu úspěšnému komentáři!!! Karlos, mě to taky Bó...Šárka o Aničce řekla až včera. Co nového na Letné a na bíči? Martine M., google mapa se připravuje (spíš přemýšlím, jak to udělat), kafe jsme ještě neviděli, pijí a pěstují tu jen Maté (a to ani nepoznáme). Díky všem, pište, piště a mějte se krásně. Myslíme na vás.

sobota 12.9.2009 - vodopády Iguazu (Brazílie)

Ráno už sice nepršelo, ale bylo pořád zataženo, tak jsme se rozhodli začít prohlídku vodopádů z Brazilské strany, která je jen na 2-3 hodiny. Komplikovanější je ale doprava. Autobusem který jezdí mezi Argentiským Puerto Iguazu do Brazilského Foz do Iguacu dojet na hraniční most. Na argentiské staně, kde vystoupí všichni, aby dostali razítko, autobus čeká, ale na brazilské, kde razítko potřebují jen cizinci na nás nečekal a ujel. Šli jsme tedy dál pěšky asi půl kilometru na bus, který z Foz Iguacu jezdí k vodopádům. Neměli jsme žádné brazilské reály, ale podařilo se nám jich po cestě pár vyměnit v restauraci u cesty. Nakonec ani nebyly třeba, platit se dalo i s pesos. Po vstupu do parku nás znovu naložili do autobusu a jeli jsme asi 10km podél ostatních atrakcí. Jedna z nich byla lanové centrum, kde Šárka nevěřila svým očím, když zahlídla úvazky Rock Empire. Vody je dnes po deštích hodně móóóc, mnohem víc než když jsem tu byl před 7 lety s Pinem (Pino, to bys čuměl :-). Rychlé lodě, které jezdím k Ďáblovu chřtánu, největšímu vodopádu ze kterého se dnes kouří jako z Temelína ani nedojedou, ale nechají lidi osprchovat u nižších vodopádů a i tak vždycky zmizí ve vodní tříšti. Na visutý můstek s výhledem na chřán si troufne jen někdo, protože přes něj permanentně lítají vodní oblaka. Už chápeme, proč proti nám chodili lidi v pláštěnkách s mokrými nohavicemi a vlasy. Cestou zpět jsem měl nejmenší bankovu 100 pesos, ale hodní argentinci nám na bus zpět přes hranice půjčili. Večeri jsme si uvařili ve společné kuchyni. Jednak je to taková společenská akce, kde jsme pokecali s Francouzema, co studují přes Erasmus v Santiagu, jednak jsme si uvařili výborné špagety do nich hodili maso, které nám zabalili včera v restauraci.

pátek 11.9.2009 - Puerto Iguazu

Do Puerto Iguazu jsme dorazili až v půl třetí. Po cestě pršelo, vedlejší silnice a vesnice byly rozbabněné, všude chudoba, v televizi nějaký ponurý film, kde se hodně střílelo a mučilo, až jsem z toho všeho měl takový blbý pocit. Autobus se po cestě úplně vyprázdnil, tak jsme si se Šárkou sedli do patra do první řady s krásným výhledem. Silnice u Puerto Iguazu byla pěkná a docela nová a placená. U autobusáku jsme hned vyzkoušeli naší SIM kartu a obvolali několik hostelů. Ceny oproti průvodci dost stouply, třeba z 90 na 165 nebo z 50 na 90, takže jsme nakonec poslechli nahaněče, který nám prozradil, kde se dá ubytovat za 60 pro oba ve dvoulůžkovém pokoji - hostel Las Palmeras. Měli jsme pěkný hlad i když autobus byl i s večeří a snídaní, za kterou by se nemusela stydět ani lepší aerolinka. Ptali jsme se spolubydlících, jestli neví, kde se dá ve městě najíst. Hned nás pozvali na svoje špagety, které zrovna vařili. My jsme ale vyrazili do supermarketu na nákup a do jedné restauračky na menu za 35 na osobu. Zajímavý byl už předkrm, který bych popsal jako kuře ala zavináče. Bylo ho tolik, že jsme se báli, že je to už hlavní jídlo, ale pak přinesli megaporci masa a nakonec ještě dortík a likér na dobré trávení. Pokecali jsme tam taky s jedním amigem, co tu má chatky. Ptali jsme se ho na cestu do Bolivie. Odradil nás od možnosti projet Paraguay až na Bolívijské hranice, že nás to vyjde draho. Policajti tam prý klidně zastaví autobus a chtějí po turistech poplatek, třeba 30 dolarů, jinak, že nejedou dál (ale autobus klidně odjede). Každy tedy raději zaplatí. Když se to stane cestou počtvrté, tak už to asi trochu naštve. Doporučil nám cestu přes Brazílii, tak ještě uvidíme, co si o tom přečteme v průvodci. S naplněnými pupku a skleničkami vína jsme pak rozvalili na pokoji psali deníky až do úplného vyčerpání. Venku v noci pěkně pršelo a bouřilo. PS: Jak se ty časy mění. Dřív se lidi na hostelu tahali o jeden počítač s free internetem, teď si zalezou na pokoj a připojí si svůj notebook přes hostelové WiFi. My alespoň telefon s WiFi a bluetooth klávesnicí :-)

čtvrtek 10.9.2009 - La Boca, noční bus do Puerto Iguazu

Nemůžu se zbavit pocitu, že máme na Argentinu nějak málo času. Chceme stihnout Bolivii i Patagonii a ty jsou od sebe hodně daleko. Původně jsme chtěli strávit nějaký čas na severu Buenos Aires v deltě řeky Paraná, pak projet Uruguay, ale to by všechno bylo na dlouho, pořád bysme popojížděli, balili, hledali ubytování, dopravu, tak jsme se rozhodli to trochu natáhnout a přejedeme nočním busem rovnou na vodopády Iguazu na Paraquaysko-Brazilsko-Argentiské hranici. Metrem jsme dojeli na autobusák Retiro (linka C asi 25 minut nejezdila, hlášení jsme nerozumněli, nikdo nevěděl proč, ale počkali jsme si a dočkali jsme se :-). Prošli jsme asi 7 společností, všechny mají stejné ceny 215 semicama (pohodlná sedačka) nebo 255 cama economica (prý postel, ale je to "jen" ještě pohodlnější sedačka), Vybrali jsme si "postel" která odjíždí v 19h, odbavili si batohy (u příjmu zavazadel naší společnosti) a vyrazili do čtvrti La Boca, kterou jsme včera nestihli. Dnes je poprvé docela teplo, tak si to víc užijeme. V La Boca jsme zapadli do první hospody. Přivítal nás výřečný Ital - majitel a hodil na stůl pečivo a pomazánku. Když jsme se vrátil ze záchoda, už tam byla další pomazánka, nějaké pečené špenátové placičky, sýr a salát. Raději jsme se zeptali, kolik to proboha bude všechno stát. 90 včetně piva a těstovin jako hlavního chodu nebylo málo, ale mohlo to být mnohem horší. Jinak vše bylo vynikající, tak jsme si pošmákli jako první večeři v Buenos Aires. La Boca je špinavá čtvrt s pár turistickými uličkami s krásnými barevnými baráčky (máme pěkné fotky, jak to bude možné, ukážeme), se stánky a restauračkami (v některých tancují tango), ale i se spoustou otravných naháněčů. Někteří ale uměli: "Czech Republic? Nedved. Sednete si. Hezká holka!" Vrátili jsme se na autobusák a prokousali se davem k našemu dvoupatrovému autobusu. Sedíme dole, jsou tu jen 4 řady v každé jen 3 pohodlné sedačky, takže místa je opravdu dost, i když na mě je to tak tak. Vytáhnul jsem svojí bluetooth klávesnici a rovnou napsal tento den do deníku (poznáte to i podle diakritiky :-). Zítra to snad hodím na blog.
PS: Dneska jsme si koupili místní SIM kartu do telefonu. Stojí 25 a prý nám na ní za 2 dny přibyde 20 jako kredit na volání (jestli jsem tomu dobře rozumněl). Co bylo zvláštní, že i předplacenou kartu jsem musel zaregistrovat na svoje jméno. Opsali si i číslo pasu. Jestli jí ztratím, asi bych jí raději měl zablokovat.

Ahoj domů

Ahoj domů, na burčák, na Rysy, do Kladna i do Jilemnice. Díky moc za komentáře k našemu deníku. Teprve se rozjíždíme, určitě budem časem zajímavější a snad i vtipnější. Zatím nevím, jak to udělat, aby mohli psát všichni, aniž by měli účet u Googlu, ale třeba na to nějak přijdeme. Šárka by si dala taky burčáček i výstup na Rysy :-) Dáváme si teď aspoň bílé argentinské vínko. Hmmm je dobré... A kam Jano pojedete na okružní jízdu? Bude to Řecko? My jsme teď na trojmezí Argentiny, Brazílie a Paraguaye a ještě nevíme kam dál :-) ještě jedno díky všem, kdo jsou s námi!

streda 9.9. - Buenos Aires

Dneska jsme se prosli po Palermu a Ricolete - ctvrti kolem naseho hostelu. Chteli jsme zajet i do La Boca, stara ctvrt s barevnymi plechovymi baracky, ale uz bylo pozde - pred patou. Nez bysme se tam dostali pro nas velice chaotickym systemem autobusu (dost me nastval) bylo by kolem seste a pry tam k veceru muze byt nebezpecno. Stihli jsme ale peknou japonskou zahradu a nadherny hrbitov plny monumentalnich hrobek. Ten byl opravdu vyjimecny. Jinak jsme cely den docela mrzli. Na slunicku bylo teplo, ale porad se nad nami drzel mrak a foukal vitr. Brrr. Taky nas posral ptak, ale fakt poradne. Dva kolemjdouci nas hned zacali cistit. Nabidli kapesnicky, otirali nas, zmatek a neskutecny smrad. Kdyz mi ale pri cisteni jakoby nahodou otevrel kapsu s penezenkou, bylo nam jasny, ze to oni jsou ten ptak, ze to svinstvo na nas strikli, aby nas mohli v tom zmatku nepozorovane okrast, tak jsme hned utekli. Oplachli jsme se sice na zachode, ale jeste druhy den smrdime. Jinak Ricoleta je neskutecne luxusni ctvrt, vstude luxusni obchody a jen same kavarnicky, takze bylo nemozne najit hospudku na veceri. Navic tu v hospodach vari az od osmi, takze jsme se osidili toustem a pak uz nemeli silu jit na poradnou. Pred devatou jsme vytuhli. Zitra z Buenos Aires zmizime, jeden den nam tu stacil.

utery 8.9.2009 - Santiago - Buenos Aires

V Santiagu bylo jen 5 stupnu! Na terminalu bylo jen o trochu tepleji. V letadle nas pak zahrali prdici splucestujici (Sarka: to tam nepis, to byl puch! Sarka podruhe: to tam nepis! ... David: ale jo...) Zasnezene Andy nam ale zvedly naladu, videli jsme mozna i Aconcaguu. Za letu jsme museli vyplnit svoji zdravotni kartu, ktere na terminalu v Buenos Aires vybrali doktori v bilych plastich. Prodrali jsme se pres nahanece na taxi za 80Ar$ na autobus za 2Ar$. Vzdalenost 35km jsme jeli 2 hodiny a to i se zastavkou v busdepu. Potrebovali jsme vystoupit na Plaza Mayo - marne jsme kroutili s mapou centra, az nam pomohla jedna argentinka slovy: za 4 stanice vystoupite a pak argentinec, ktery nam po dalsich 10 zastavkach rekl, at jedeme jeste 20 minut. Metro na Plaza Italia bylo narvane, ale jeste se to i s batohy dalo ustat. Nasli jsme hostel s dvouluzakem za 85 Ar$, sli jsme se pak preptat na jiny, a kdyz jsme se po 5 minutach vratili zpet, ze to tedy berem, recepcni nam rekla, ze uz ma jen pokoj za 100, ze si ten nas mezitim nekdo zarezervoval po telefonu! No to nas dostalo, ale nasli jsme si lepsi, hezci jen za 35! Po nastehovani, jsme zjistili, ze americkych a ne argentinskych... takze jsme si to pri placeni museli vynasobit 3.7x, takze bydlime za 130! :-( Lehce to spravila super vecere o 3 chodech za 25Ar$. (Pro predstavu pocitame 1Ar$=5kc)

pondeli 7.9.2009 - Londyn a let do Ameriky

Krasne jsme se na dnesni let vyspali. V plne polni (s batohy 22.5+18.5 kg) jsme se prosli od Big Benu k Buckinghamskemu palaci, na metro a hura metrem na letiste. Ruzne vlaky jezdi na terminal 4 a terminal 5 a libilo se mi, ze si jde terminal overit pres SMS podle cisla letu. Uz vcera nas v letadle osidili jen susenkou a dneska nas taky trapili hlady a to jak do Frankfurtu, tak do Madridu. Tam jsme to nevydrzeli a koupili si na letisti predrazene oblozene ale suche bagety. Tu jsme pak zajedli konecne poradnou veceri na letu z Madridu do Santiaga (kterou jsme dostali i pres to, ze jsme odletali po pulnoci a s jidlem uz jsme tedy nepocitali). Po mensi tahanici o volne sedacky v letadle jsme se uvelebili kazdy na jedne dvousedacce a "spali" az do 8 hodin, ani nevim ktereho casoveho pasma. Meli jsme za sebou 2 prestupy a zitra nas v Santiagu ceka posledni.

6.9.2009 Praha - Londyn

Nase cesta kolem sveta zacina v Londyne v pondeli 7.9., takze jsme uz v cervenci prikoupili letenku do Londyna a to radeji den dopredu (nastesti ne od Sky Europe). Letadlo bylo tak plne, ze dokonce zacali nabizet 250 euro kompenzaci, kdyby nekdo dobrovolne letel az vecernim letem. Bali jsme se, aby nam kvuli tomu nakonec jeste neuletelo pondelni letadlo z Londyna, skoda, docela pekny penizky. Sarka dostala v Ruzyni na rozloucenou jeste zihadlo od vosy, takze mela 2 dny ruku jako boxerku a ja si nebyl jisty, kdy a za co od ni dostanu levy hak. Okoli naseho hotelu jsme si prohledli uz doma v Google street view a fakt jsme to tam poznali, jako kdybysme tam uz pred tim jednou byli. Dali jsme pul hodinky odpocinek a pak vylet do mesta. Nachodili jsme 18km - dali jsme si Big Ben, London Eye, Westminster Abbey, Trafalgar Square, St. Paul Cathedral, Tower Bridge, Piccadilly Circus, 3km double deckerem a Fish&Chips. Pred pulnoci mistiho casu (po pulnoci SELC) jsme byli mrtvi v posteli.