Neděle 20.9.2009 - Quijarro, první den v Bolívii

Zapomněl jsem napsat, že náš hotel je i se snídaní, ale ta byla tak chudá, že o ní ani nebudu psát. Došli jsme na nádraží pro brazilské razítko do pasu a pak do centra na autobus na hranici (i tady se platí za vstup na autobusák místo placení v autobusu, stejně jako ve Foz do Iguacu). Na bolivijske hranici po nás chtěli 10 Reálů za osobu za vstupní razítko. Myslím si, že na to neměli právo, nechtěli nám ani dát potvrzení, ale neměli jsme to zjištěný dopředu a tak jsme se raději nehádali a poplatek zaplatili. Byli tam s námi i 2 kluci z J.A.R a ty dokonce platili 120 Reálů za víza, tak jsme to měli ještě docela levný. Za hranicema proběhla obvyklá tahanice s taxikáři, kteří chtěli 8 Reálů za odvoz na nádraží (3km). Šli jsme ale dál, až nás vzal taxík za čtvrtinovou cenu. Na nádraží bylo liduprázdno, pokladna měla otevírat až za 2 hodiny. Čekali jsme frontu, tak raději Šárka počkala u kasy, zatímco já jsem se rozhlídnul po okolí, zjistil jak je to s internetem, obědem a hlavně jsem u babky v zelenině vyměnil 50USD na bolivijské pesos, které budem potřebovat na vlak. Když jsme koupili lístky, zašli jsme si odvážně na polívku a kuře s rýží do jedné restaurace u nádraží a moc jsme si pochutnali. Oproti Argentině a Brazílii je tu neskutečně levno! I vlak byl za hubičku, ale taky podle toho vypadal. Odjel sice na minutu přesně (dokonce o minutu dřív), ale první hodinu jsme měli průměrnou rychlost jen 24km/h a když to pak rozjel na neuvěřitelných 40km/h připomínal spíš atrakci na Matějské. Šárka se děsila, kdy se promění na centrifugu. Jinak byl ale docela komfortní: sklápěcí sedačky, pikolík roznášel jídlo a pití (s brčkama v kapsičce u košile) a dokonce tu byla i televize, kde nám pustili 3 filmy, ale jen ten poslední až do konce. Máme první sedačky ve vagonu a docela dost místa na nohy. Navíc jsme si naházeli batohy na zem před sebe a udělali si na spaní pěkné letiště.