úterý 15. září 2009

sobota 12.9.2009 - vodopády Iguazu (Brazílie)

Ráno už sice nepršelo, ale bylo pořád zataženo, tak jsme se rozhodli začít prohlídku vodopádů z Brazilské strany, která je jen na 2-3 hodiny. Komplikovanější je ale doprava. Autobusem který jezdí mezi Argentiským Puerto Iguazu do Brazilského Foz do Iguacu dojet na hraniční most. Na argentiské staně, kde vystoupí všichni, aby dostali razítko, autobus čeká, ale na brazilské, kde razítko potřebují jen cizinci na nás nečekal a ujel. Šli jsme tedy dál pěšky asi půl kilometru na bus, který z Foz Iguacu jezdí k vodopádům. Neměli jsme žádné brazilské reály, ale podařilo se nám jich po cestě pár vyměnit v restauraci u cesty. Nakonec ani nebyly třeba, platit se dalo i s pesos. Po vstupu do parku nás znovu naložili do autobusu a jeli jsme asi 10km podél ostatních atrakcí. Jedna z nich byla lanové centrum, kde Šárka nevěřila svým očím, když zahlídla úvazky Rock Empire. Vody je dnes po deštích hodně móóóc, mnohem víc než když jsem tu byl před 7 lety s Pinem (Pino, to bys čuměl :-). Rychlé lodě, které jezdím k Ďáblovu chřtánu, největšímu vodopádu ze kterého se dnes kouří jako z Temelína ani nedojedou, ale nechají lidi osprchovat u nižších vodopádů a i tak vždycky zmizí ve vodní tříšti. Na visutý můstek s výhledem na chřán si troufne jen někdo, protože přes něj permanentně lítají vodní oblaka. Už chápeme, proč proti nám chodili lidi v pláštěnkách s mokrými nohavicemi a vlasy. Cestou zpět jsem měl nejmenší bankovu 100 pesos, ale hodní argentinci nám na bus zpět přes hranice půjčili. Večeri jsme si uvařili ve společné kuchyni. Jednak je to taková společenská akce, kde jsme pokecali s Francouzema, co studují přes Erasmus v Santiagu, jednak jsme si uvařili výborné špagety do nich hodili maso, které nám zabalili včera v restauraci.

Žádné komentáře:

Okomentovat