pátek 18.9.2009 - chození v bažině, koupání v řece Paraguai

Dnes měl být odjezd už v 6:10, ale na to jsme moc líná skupina, takže jsme vyráželi jako včera až v půl. Jeli jsme hlouběji do Pantanalu až ke 40km (přes hodinu cesty) vzdálené řece Paraguai. Cestou jsme měli na programu procházku, která ovšem obsahovala i brodění v bažině, s čím nikdo nepočítal. Ruska Marina (kterou známe z busu z Foz do Iguacu) se snažila bažinu obejít, ale s křikem: "jé ... tady je had!" se zase vrátila mezi nás po lýtka ve vodě. Ronny se ho snažil ulovit, ale už (možná s křikem člověéék) zmizel pryč. Dalšího jsme zahlédli na cestě, ale taky byl rychlejší než náš průvodce. Vůbec je tu víc zvířat než u nás u kempu, ale pořád to není takové, jak jsme si Pantanal představovali. Jediné, čeho je tu opravdu hodně, jsou kajmani. Odměnou za dlouhé trmácení po prašné cestě plné kamenů bylo koupání bez okusování rybami a kajmany v řece Paraguai a pro ostatní i cocacola a chipsy, na které se vrhli do krámku u vody. Přes řeku, za kterou byla vidět poměrně rozvinutá osada, jezdil malý trajekt, který ale pobral i autobus.
Počasí se začalo kazit, takže jsme si odpoledne užili i krásný tropický slejvák. Když nás pak ještě jeden zastihl na odpolední vyjíždce na člunu, tak nám dokonce začala být zima. Ohřát jsme se šli do blízkého baru, kde jsme za 10 reálů koupili litr třtinové pálenky Cachaca, za 4 reály limetky a barman nám z toho namíchal Caipirinhu - typický brazilský drink. Vystačilo nám i na druhou rundu, koupili jsme si ještě jeden litr a vyrazili zpět do kempu. Večeře už byla skoro studená a Ronny nějaký naštvaný, ani oheň nerozdělal. Netušili jsme proč, na večeři jsme přišli skoro včas, a do hospody nás také poslal on. Rozdělali jsme si tedy oheň sami, namíchali drink a "pokecali" s kuchařem, který ale uměl jen portugalsky.