středa 7. července 2010

pondělí 28.6.2010 - Šoping, Sentosa, mrakodrap Marina Bay Sands

Ráno jsme pokecali s Číňanem, který ještě nikdy nesnídal nic jiného než rýži. Učili jsme ho, jak se rozpékají tousty, že je na ně dobré máslo a marmeláda nebo jak si namíchat vločky s mlíkem. Připomnělo nám to naše nejisté gurmánské začátky v Asii. Na ještě více nejistém, takřka nefungujícím internetu na hostelu jsem si obhlédl ceny elektroniky v Čechách a vyrazili jsme do Orchard street na nákupy. Máme to s přestupem, ale v té chytré stanici, kde stačí přestoupit do metra na druhé sraně peronu a jste na jiné linkce. V naší oblíbené Lucky Plaza jsme si dali dlouhý rozchod a vyrazili každý po svých nákupech, pro mě dost neúspěšných. Nic se nedalo ukecat na cenu výrazně nižší (hranici jsem si dal 2/3 ceny v ČR). Telefony HTC, paměťové kraty, externí harddisky, 3,5" disky, DDR paměti, procesory, nic tu už není tak výrazně levnější, jak kdysi bývalo. Velký vliv na tom má i zhoršení kurzu (za poslední 2 měsíce) o 10%. Za singapurský dolar teď platíme 15kč! Jediné, co by se dalo ukecat byly kompaktní foťáky. Přes půl hodiny jsem týral prodavače a on na oplátku neustále vymýšlel, co by mi ještě vnutil, aby se mu obchod vyplatil. Byli jsme ale oba neprůstřelní, a tak jsem odešel s prázdnou. Po odpočinku v jídelním koutku jsem se odhodlal ke krejčímu, abysme se koukli, za kolik by mi ušil oblek na míru. No byla to větší komedie než smluvání foťáku. Rychle jsme vybrali látku, nějaký střih a pak se kroutili nad cenou, která vůbec nebyla tak nízká, jak jsme čekali. Dlouho jsme špekulovali, co bude, když mi oblek zítra nebude, zvlášť když chtěli zaplatit celou částku hned. Po skoro dvou hodinách ujišťování, že se nemáme čeho bát, že on je něco jako doktor mezi krejčími, a že spousta lidí si jen nechá vzít míru a pak si oblek nechá poslat domů, jsme zaplatili a děj se vůle boží. Na zítřek ráno jsme si ale domluvili zkoušku, aby byl ještě čas na případné úpravy. Cenu jsme ukecali z 750SG na 500SG. Dostaneme k tomu i košili a kravatu. Utahaní z nakupování a smlouvání jsme se ještě před západem slunce natáhli na pláž na zábavním ostrově Sentosa. Voda je teplá, ale špinavá a obzor hyzdí zakotvené nákladní lodě a tankery. Byl tu docela klid, dokud pláž nezaplnili Indové, kteří se s námi chtěli neustále bavvit a hlavně fofit. Jeden nám hned dal email a telefonní číslo, ať zavoláme, až budem v Indii. Po západu slunce jsme se prošli po Imbiah Lookout, ze kterého ovšem nebyl žádný výhled. Z kopce dolů k plážím se tu jezdí na takových motokárách bez motoru nazývaných Luge. Slečna, která prodávala lístky, nás hrozně lákala. Když viděla, jak se kroutíme nad cenou, hned poznala, že máme malý rozpočet a dala nám takřka poloviční cenu. Byla to fakt sranda. Po trati blikaly barevná světla, vozíky by hladkém betonu frčely, kdyby jsme se první jízdu nebáli. Za druhou už se nám ale platit nechtělo. Z lanovky zpět na kopec (též v ceně) byl ale pěkný výhled na všechny světové strany. V noci jsme se zašli podívat k Marina Bay Sands - třem samostatně stojícím mrakodrapům nahoře spojených takovou "lodí" s parkem s výhledem. Cena opět úplně mimo, tak jsme se spokojili s procházkou po zbrusu novém luxusním hotelu. Výtahem, od kterého si na chvilku odběhl hlídač, jsme si tajně vyjeli alespoň do osmého patra a zašli jsme si na ty nejluxusnější záchody, které jsme v živodě viděli. Šárka si na nich jako dáma obula svoje nové lodičky s podpatkem. Před půlnocí jsme zašli na "no spicy :-)" večeři a na Ice Kopi Cino (studený mléčný koktejl) k Indovi u našeho hostelu a mrtví padli do postele.

Žádné komentáře:

Okomentovat