nedělě 11.4.2010 - Fraser Island: Central Station - Lake McKenzie (9km, 2h 8min)

Ráno na nás z křoví vykoukl asi 1,5 metrů dlouhý varan - stejný, jako jsme viděli v ZOO v Rockhamptonu. Byl ale dost stydlivý, nechtěl se moc fotit a raději se rychle odplazil pryč. Dal se s námi do řeči chlápek od vedle, který je tu sice autem (jako asi 99% lidí), ale už to tu má docela prochozené i pěšky i se svou malou dcerkou. Poradil nám, že po cestě k Lake McKenzie je malé opuštěné Basin Lake, kam se dá dostat jen pěšky a většinou je tam úplně prázdno. Mnohem profláklejší jezero McKenzie je přes den narvané turisty, kteří se přeřvávají s bagry, protože se tam zrovna něco staví. Po čtvrté hodině ale všichni odfrčí, protože kemp u jezera je jen pro pěší. Poděkovali jsme za rady, sbalili stan a vyrazili. Zase jsme si trochu pobloudili v divném značení u Central Station, ale objevili jsme díky tomu vyhlídkový chodníček podél říčky plný turistů. Zaslechli jsme od jednoho průvodce, že je v něm díky filtraci přes písek nejčístější voda na planetě. Nestihli jsme se ho ale zeptat, proč tedy není pitná. Odbočili jsme na pěšinku k Lake McKenzie a hned jsme zase byli na ostrově úplně sami. Pěšinka je mnohem lepší s mostíky a lepším značením včetně vzdáleností. U Basin Lake jsme narazili na třicetičlennou skupinu nějaké tour. Ptali jsme se jejich průvodce na koupání v jezeru. My se prý vykoupat můžeme, ale lidi z jeho skupiny prý ne. Ty samozřejmě hned začali brblat. Mají sem dovoleno vozit velké skupiny turistů, ale ty se tu nesmějí koupat. Těch pár pěšáků (jako jsme my) jezeru neuškodí. A opravdu. Po tom co tour zmizela se u jezera už nikdo jiný neukázal, takže jsme si tu mohli dělat, co jsme chtěli. Koupali jsme se, já si dal i "bazén" na čas, ale Šunta opět zklamaly (nešly pustit stopky) a já se honil zbytečně. Šárka na mě křičela, ať se vrátím na start, ale já už nasadil tempo a nevnímal jsem co se děje kolem. Ono taky pod vodou nic slyšet nebylo. Asi by byla větší "sranda" kdyby to bylo třeba v moři a Šárka křičela, že ke mě plave třeba žralok. Opět jsme vařili oběd a trochu vody na pití a po třetí vyrazili dál k McKenzie. Zrovna odjížděli tři terénní autobusy (čtyřkolky s měkkými pneu) s turisty a ohromné jezero bylo zase jen naše. Voda tu byla o něco studenější, ale dno mnohem čistější a barva prospektovější. I tady se pozvolná plaž po asi 30 metrech začala prudce svažovat - nechápu proč. Užili jsme si posledních paprsků světla a šli vařit k oploceným piknikovacím stolečkům. Nějak nám začalo docházet jídlo - především pčivo, takže jsme museli trošku šetřit. K polévce jsme si dali každý jen půlku housky s rybičkami a zbytek konzervy jsme vrazili do polívky. Potmě a mezi bzučícími komáry jsme pak stavěli stan v asi 300m vzdáleném kempu. Dali jsme i střechu, takže v něm bylo ze začátku nechutné vedro, ale když v noci začalo pršet, tak jsme jí ocenili.
PS: Když jsme kupovali lístek na kempy, nevěděli jsme, jestli tu budeme dva nebo tři dny. Koupili jsme tedy jen na jeden den a dneska jsme museli přepsat platnost z 11.4. na 14.4. Povedla se nám pěkná padělatelská práce, ale stejně nás tu nikdo nekontroloval. Možná někdy zkusíme vykouzlit něco lepšího třeba z desetidolarovky.