neděle 4. dubna 2010

pátek 19.3.2010 - Mataranka Bitter Springs, Katherine (369km, 4h 26min)

Budík jsme měli na 6 hodin. Když jsme začali připravovat snídani, tak ještě svítil Jižní kříž a pořád píchali komáři. Šárka nejdřív seděla v autě a snažila se všechny vymlátit, ale vylezla poštípaná a naštvaná, že se to v autě prostě vydržet nedá. Museli jsme jíst venku. Vycákali jsme při tom na sebe hektolitry repelentu. Z reklamních letáčků městečka Mataranka jsme vyčetli možnost koupání v termálních pramenech Bitter Springs s vodou 34°C. Mysleli jsme si, že to bude na schlazení moc teplé, ale voda byla akorát. K pomalu tekoucí říčce s křišťálově čistou vodou vede pár schůdků jako v nejluxusnějším resortu pro boháče. Skočili jsme s maskou a šnorchlem do vody a nechali se pomalu unášet podél palem a leknínů asi 300m k žebříku, po kterém jsme z vody krásně vylezli. Já hned dal druhé kolo tam i zpět kraulem proti proudu. Bylo to něco úžasného. Rozvalení na schůdkách do půli těla ve vodě jsme tu pokecali s dvěma Belgičany, kteří jedou velký okruh okolo celé Austrálie. Poptali jsme se na NP Kakadu a dozvěděli jsme se i o super koupání v dalším národním parku u Darwinu jménem Litchfield. Mají auto na plyn, takže hodně ušetří na palivu, ale dali za něj docela dost a zaplatili i nemalé peníze za opravy, tak si v Sydney nechávají 14 dní na jeho prodej, aby své peníze dostali zpátky. To jsem zvědavý, jak my to stihnem za 4 dny. Pokecali jsme i o Guatemale, kterou Belgičanka projela před Austrálií. Nejvíc mě asi zaujalo, že všude pila vodu z kohoutku, zatímco já si ve Střední Americe i zuby raději čistil balenou vodou. V Austrálii si prý koupili univerzální klíč na vodu, protože u některých benzínek jsou zvláštní kohoutky "bez kohoutků" ale na tyto speciální klíče. My jsme zatím s vodou měli jediný problém v Erldunda u odbočky na Uluru, ale všude jinde jsme vodu doplnili v pohodě. Rozloučili jsme se, oni vyrazili na jih k Tennant Creek a my naopak na sever do Katherine. Šárka v supermarketu doplnila zásoby jídla a já deník na blogu. Dochází nám vínko, ale hledat v liquor shopu ve frontě mezi Aboridžincema slevy bylo trochu naivní. Tady musí vše levné zmizet do půl minuty. Byl jsem tu svědkem zatýkání ožraly, který ale v klidu nalezl do policejního antona a nechal se odvézt bůhví kam. Jen jeho kamarádi a manžeka si při tom na policajty hezky zahulákali. K obědu jsme si tu uvařili vepřové na houbách s rýží (mňáám) i Plechovku jsme nakrmili po dlouhé době nejlevnějším benzínem. Stan jsme postavili v kempu u Edith Falls asi 40km za Katherine. Už nebylo komu zaplatit a ráno taky snad odjedeme včas. Dali jsme si tu sprchu. I já jsem šel na dámskou sprchu, protože v naši seděli dva kluci a pouštěli si na notebooku nějaký koncert. Jo a ve stanu bylo mnohem příjemněji než včera v autě. Postavili jsme si totiž jen vnitřek bez stříšky, takže při sebemenším vánku krásně profukuje.
PS: Během cestování po outbacku musíme pečlivě plánovat emailování a psaní článků na blog. Signál tu chytneme tak jednou za 300 až 500 ujetých km. Byl v Coober Pedy, na Uluru, v Alice Springs, v Tennant Creek a dnes Katharine, takže se tu dostaneme na internet tak jednou za dva dny, což vlastně není tak špatný. Bohužel i když je signál, tak to neznamená, že poběží internet. Ten je tu docela nespolehlivý a někdy se u toho pěkně vyvztekáme.

Žádné komentáře:

Okomentovat