Budíček byl na šestou, ale z postele jsme se vyhrabali až o hodinu později. Kola jsem, po zkušenostech se zdržením první den, zařídil už před snídaní. Tu jsme si dali v hotelové restauraci. Dali jsme si palačinky - bohužel nesrovnatelné s těmi vynikajícími z Rabbit Islandu a už zdaleka né s těmi ode mě v Austrálii nebo na Zélandu. Vzali jsme to přes poštu, nakoupit pár známek (světe div se, v neděli měli otevřeno) a v devět už jsme zamykali kola před hlavní bránou do Angkor Wat. Samozřejmě se hned vyrojilo spoustu dobrovolných hlídačů našich kol, určitě za malý peníz, ale my věřili řetězu z půjčovny. Dnes jsme konečně měli na hlavní atrakci - Angkor Wat dost času. Prolezli jsme si ho od spodu až nahoru do třetího patra, kam Šárku nechtěli pustit kvůli odhaleným ramenům
a kolenům. Vyřešila to pertexová bunda přes ramena a sukně z černé deky (značky Qantas), kterou jsme si s sebou vzali na polední piknik. Dostali jsme jakési kartičky a vyšplhali po novém dřevěném schodišti, před kterým se to hemžilo jako v Praze před Svatým Vítem. Pepan s Petrou, kteří tu byli před necelými čtyřmi lety psal ještě něco o strmém kamenném schodišti se zábradlím - i to jsme tu viděli, letos už se po něm nesmí. Maximální dobu 30 minut jsme určitě přesáhli (kvůli tomu byly ty kartičky), ale nikdo si nestěžoval. Dokonce nahoře bylo docela prázdno a to bylo příjemné. Zajeli jsme se podívat na vyhlídkový balón a dlouho váhali a marně smlouvali cenu 15USD na osobu. Dali jsme si tu ve stínu oběd a řekli si, no a co, když už tady
jsme, tak si trochu užijeme. Zrova přijel plný autobus, ale my ještě stihli balón, kde nás bylo jen pár. Nedokážu si představit, kdybysme se za tu cenu ještě měli tlačit s tlupou dalších turistů. "Výlet" to byl pěkný, ale krátný (10 minut). Trochu foukalo a docela to nahoře houpalo. Byli jsme výš než nejvyšší věž Angkoru, ale docela daleko, takže jsme ocenil svůj desetinásobný zoom. Než jsme se nadáli, už nás zase táhli dolů a nám nezbylo, než zase pokračovat po zemi. Zajeli jsme se znovu podívat do Bayonu - chrám s tvářemi. Chvilku jsem se stal nejznámější tváří já, když se se mnou rozhodli fotit nějaké starší Japonky. Tentokrát jsme prošmejdili i úzké a příjemně chladné bludiště v nižších patrech chrámu. Na největší odpolední parno jsme se jeli rozvalit na Šárčinu sukni z Angkor Watu k pyramidě Phimeanakas, kde byl příjemný stín a trochu klid od davů turistů. Dnešní poslední zastávkou byl Ta Prohm (chrám porostlý stromy), kde jsme měli to štěstí a stihli jsme tu natáčení nového Tomb Ridera se skutečnou
Larou Croft, kterou jsem si hned musel vyfotit :-)Jinak jsme tu byli takhle pozdě k večeru skoro sami a to hned byl větší zážitek, než s Japonci první den. Objevili jsme tu i zákoutí, které jsme při první prohlídce minuli. Pak už jsme zase skoro za tmy pelášili domů a za poslední peníz zašli na večeři. Výlet balónem nás dnes úplně vysosal. Po sprše jsme vyrazili do města a tentokrát poměrně hladce ukecali hodinovou olejovou masáž za 6USD. Z krásného masážního sálu v přízemí si nás odvedli do patra do holého pokoje s dvěmi matracemi na zemi. Ani jedna masérka neuměla pořádně anglicky, takže bylo trochu obtížné zjistit, jak moc se na masáž máme svléknout. Já to měl jednoduché, zůstal jsem jen ve slipech,
ale Šárka nevěděla, jestli má být taky nahoře bez :-) Masáž byla příjemná i když proti očekávání také docela bolestivá. Hlavně lýtka jsme cítili už po schodech cestou dolů. Z donucení jsem s Šárkou opět vyrazil na trh, ale nakonec to bylo rychlý, něco jsme nakoupili a ani to moc nebolelo. Všimli jsme si, že v jednom stánku místním prodávají točenou kolu s ledem za pouhých 500rielů (2,5kč), tak Šárka položila na pult tisícovku, poručila dvě koly a než se stihli rozkoukat, že by nás jako turisty asi měli natáhnout, už jsme seděli u nás na pokoji a míchali si drink z našeho nového Bacardi (1l za 10USD). Kecali jsme až do čtvrt na jednu. Když jsme s hrůzou zjistili, kolik je hodin, rychle jsme se zabalili a šli spát. Zítra brzy ráno odjíždíme do Kampong Cham.
Budíček byl na šestou, ale z postele jsme se vyhrabali až o hodinu později. Kola jsem, po zkušenostech se zdržením první den, zařídil už před snídaní. Tu jsme si dali v hotelové restauraci. Dali jsme si palačinky - bohužel nesrovnatelné s těmi vynikajícími z Rabbit Islandu a už zdaleka né s těmi ode mě v Austrálii nebo na Zélandu. Vzali jsme to přes poštu, nakoupit pár známek (světe div se, v neděli měli otevřeno) a v devět už jsme zamykali kola před hlavní bránou do Angkor Wat. Samozřejmě se hned vyrojilo spoustu dobrovolných hlídačů našich kol, určitě za malý peníz, ale my věřili řetězu z půjčovny. Dnes jsme konečně měli na hlavní atrakci - Angkor Wat dost času. Prolezli jsme si ho od spodu až nahoru do třetího patra, kam Šárku nechtěli pustit kvůli odhaleným ramenům 
a kolenům. Vyřešila to pertexová bunda přes ramena a sukně z černé deky (značky Qantas), kterou jsme si s sebou vzali na polední piknik. Dostali jsme jakési kartičky a vyšplhali po novém dřevěném schodišti, před kterým se to hemžilo jako v Praze před Svatým Vítem. Pepan s Petrou, kteří tu byli před necelými čtyřmi lety psal ještě něco o strmém kamenném schodišti se zábradlím - i to jsme tu viděli, letos už se po něm nesmí. Maximální dobu 30 minut jsme určitě přesáhli (kvůli tomu byly ty kartičky), ale nikdo si nestěžoval. Dokonce nahoře bylo docela prázdno a to bylo příjemné. Zajeli jsme se podívat na vyhlídkový balón a dlouho váhali a marně smlouvali cenu 15USD na osobu. Dali jsme si tu ve stínu oběd a řekli si, no a co, když už tady 
jsme, tak si trochu užijeme. Zrova přijel plný autobus, ale my ještě stihli balón, kde nás bylo jen pár. Nedokážu si představit, kdybysme se za tu cenu ještě měli tlačit s tlupou dalších turistů. "Výlet" to byl pěkný, ale krátný (10 minut). Trochu foukalo a docela to nahoře houpalo. Byli jsme výš než nejvyšší věž Angkoru, ale docela daleko, takže jsme ocenil svůj desetinásobný zoom. Než jsme se nadáli, už nás zase táhli dolů a nám nezbylo, než zase pokračovat po zemi. Zajeli jsme se znovu podívat do Bayonu - chrám s tvářemi. Chvilku jsem se stal nejznámější tváří já, když se se mnou rozhodli fotit nějaké starší Japonky. Tentokrát jsme prošmejdili i úzké a příjemně chladné bludiště v nižších patrech chrámu. Na největší odpolední parno jsme se jeli rozvalit na Šárčinu sukni z Angkor Watu k pyramidě Phimeanakas, kde byl příjemný stín a trochu klid od davů turistů. Dnešní poslední zastávkou byl Ta Prohm (chrám porostlý stromy), kde jsme měli to štěstí a stihli jsme tu natáčení nového Tomb Ridera se skutečnou 
Larou Croft, kterou jsem si hned musel vyfotit :-)Jinak jsme tu byli takhle pozdě k večeru skoro sami a to hned byl větší zážitek, než s Japonci první den. Objevili jsme tu i zákoutí, které jsme při první prohlídce minuli. Pak už jsme zase skoro za tmy pelášili domů a za poslední peníz zašli na večeři. Výlet balónem nás dnes úplně vysosal. Po sprše jsme vyrazili do města a tentokrát poměrně hladce ukecali hodinovou olejovou masáž za 6USD. Z krásného masážního sálu v přízemí si nás odvedli do patra do holého pokoje s dvěmi matracemi na zemi. Ani jedna masérka neuměla pořádně anglicky, takže bylo trochu obtížné zjistit, jak moc se na masáž máme svléknout. Já to měl jednoduché, zůstal jsem jen ve slipech, 
ale Šárka nevěděla, jestli má být taky nahoře bez :-) Masáž byla příjemná i když proti očekávání také docela bolestivá. Hlavně lýtka jsme cítili už po schodech cestou dolů. Z donucení jsem s Šárkou opět vyrazil na trh, ale nakonec to bylo rychlý, něco jsme nakoupili a ani to moc nebolelo. Všimli jsme si, že v jednom stánku místním prodávají točenou kolu s ledem za pouhých 500rielů (2,5kč), tak Šárka položila na pult tisícovku, poručila dvě koly a než se stihli rozkoukat, že by nás jako turisty asi měli natáhnout, už jsme seděli u nás na pokoji a míchali si drink z našeho nového Bacardi (1l za 10USD). Kecali jsme až do čtvrt na jednu. Když jsme s hrůzou zjistili, kolik je hodin, rychle jsme se zabalili a šli spát. Zítra brzy ráno odjíždíme do Kampong Cham.
Žádné komentáře:
Okomentovat