sobota 29. května 2010

úterý 18.5.2010 - Ahóóój na Mekongu

Ráno bylo zataženo s příjemnou teplotou - ideální na nějaký výlet. My jsme ho ale proflákali na zápraží našeho bungalovu, posnídali banány, manga a bagety, psali deníky a četli průvodce. Ven jsme se dokopali až když zase začalo být nechutné vedro. Schovali jsme se tedy hned do restaurace pod větrák. Zašli jsme k Arabovi, který měl včera večer prázdno a vždycky když jsme prošli okolo, smutně koukal a zval nás ke stolu. Obsloužit nás přišla nechápavá servírka, která neuměla ani slovo anglicky, polévky neměli, kebab neměli, jídlo trochu levnější ale s rýží vyšlo nastejno ne-li dráž než jinde (navíc domluva, jestli se platí rýže zvášť byla velice těžkopádná), tak jsme se zase zvedli a šli jinam. Odpoledne jsme vyrazili na vodu. Mekong se před hranicí s Kambodžou rozlije do šířky až 14km a tato oblast se jmenuje 4000 ostrovů, mezi nimi je i náš Don Det, tak jsme se rozhodli vyrazit trochu na průzkum. Půjčili jsme si vratkou dřevěnou kanoe děravou jako ústa staré ženy, kyblík od primalexu na vylévání a pádla, které vypadaly jako vařečky na praní prádla. Jediné místo, kde se prý dá bezpečně jezdit je západní břeh Don Detu, který je též lemovaný bungalovy a restauracemi. Na naší východní straně Mekong opravdu přpomíná tekoucí řeku, západní strana má klidnou hladinu s ostrůvky s písčitobahnitými plážemi, ve kterých se lesknou šupinky zlata(?). Vypádlovali jsme proti proudu i na jiný neturistický ostrov a zakotvili mezi ostatní loďky na břehu. Prošli jsme si zdejší vesničku. Někteří domorodci koukali trochu překvapěně, jiní se ale smáli a zdravili, jedna ženská si Šárku dokonce poplácala po zadku a to jak cestou tam i zpět. Chatrče mají poměrně dobře udržované, skoro u každé byl i satelit, a malá zahrádka se zeleninou postavená na kůlech asi v metrové výšce. Děti tu honily motýly, házely po nich kameny a plácaly je klacky. Došli jsme až k krásnému chrámu s budhou a s vystaveným torzem americké bomby. Opodál se v blátě váleli ohromní bůvoli. K večeru jsme se vrátili na Don Det a zakotvili u jedné hospody a jako na Berounce jsme s oranžovým nepromokavým pytlíkem s foťákem a peněženkou zasedli ke stolu a dali si pivko. Tak se nám tu zalíbilo, že jsme si vyhodili z kopýtka a dali si grilovaná kuřecí prsíčka s pepřovou omáčkou a hranolkami. Bylo to trošku dražší (i když pořád levnější než v Čechách), ale stálo to za to. Takhle jsme si už dlouho nepochutnali. Restaurace Little Eden je jiná v tom, že tu obsluhuje "běloch", dobře se domluvíte a mají tu mimo jiné i evropská jídla a podle toho i vyšší ceny. Právě tady jsme se poptali barmana a jeho kamaráda pekaře na malári a byli jsme ujištěni, že se tu opravdu nemáme čeho bát. Po západu slunce zase utichl vítr a nastalo opět nesnesitelné vedro a dusno. Sedli jsme na naší kanoe a za světla čelovky (často vypínané kvůli oblaku můr) jsme dojeli zpět na východní stranu ostrova, po tmě našli místo, kde jsme si jí půjčili a cestou domů se stavili na pivko za poslední peníze v peněžence. Zakecali jsme se tu s klukama, kteří spolu cestovali pomalou lodí z Thajska do Luang Prabang - prý je to super cesta, kde člověk potká spoustu dalších cestovatelů. Jede se dva dny a pořád je prý na co koukat. Většina turistů to ale jezdí tímto směrem, takže kdybysme my jeli proti proudu, tak bysme tu mnoho cestovatelů nepotkali.

Žádné komentáře:

Okomentovat