středa 19. května 2010

sobota 8.5.2010 - Nezdařený výlet na jezero Tonlé Sap

Dnes jsme měli další odpočinkový den od chrámů Angkoru. Měli jsme v plánu vyrazit na plovoucí vesnice na jezeře Tonlé Sap a svůj záměr jsme neprozřetelně prozradili na hotelu, kde nám hned začali nabízet tuktuk. Když jsme se dostali na nejnižší nabídku 5USD a i tak se nám to zdálo předražené, začali být nepříjemní až agresivní. Náš nápad jet ve třech na motorce (jezdí tu tak všichni) odpálkoval, že to turisti nesmí a že to policajti hlídají. Pořád nás nutil, ať mu hned řekneme, kdy chceme vyrazit, ať mu slíbíme, že si vezmeme tuktuk z hotelu, jako by mu bylo jasné, že na ulici seženeme lepší cenu a že se na hotel pro tuktuk nevrátíme. Začal strašit, že jestli nám někdo nabídne míň než 5USD, tak je to podezřelé, a že on moc dobře ví, co za tím je. No strašil neskutečně, bylo to až nepříjemné, tak jsme prostě utekli a na ulici dostali nabídky buď na motorku za 2USD (klidně by nás svezl oba) nebo tuktuk za tři a my raději vzali tuktuk. Teď si uvědomujeme, jak moc jsme před dvěma dny přeplatili tuktuk na Silk Farm a možná i včerejší výlet do Angkoru - i když to bylo něco jiného, to bylo na celý den. Co to ve skutečnosti znamená "předražené" jsme zjistili v přístavu, kde si řekli za výlet lodí 30USD za osobu! Tak to jsme šli do kolen. Týpek před náma zaplatil ani nemrknul. A to my né. Začali jsme se hádat, co je to za neuvěřitelnou cenu. Prý je tu jen jedna společnost a jinou šanci prostě nemáme. Rozhodli jsme se vyrazit směrem k desítkám zakotvených lodí, ale chlap z pokladny hned vystartoval, že tam nesmíme a že nás vyhodí policajti. Docela nevybíravě nás vyháněl, ať táhneme pryč, jestli se nám to nelíbí. Nenechali jsme se zastrašit a také nás žádní policajti nevyhazovali, nicméně levnější loď jsme nenašli - vlastně žádnou jinou loď jsme nenašli. Všichni nám tvrdili, že teď je tu "one company" a ať si jdeme koupit lístky do pokladny. Jen prodavačka ve stánku se ptala, kolik že to vlastně stojí a nevěřícně kroutila hlavou. Zdá se, že všechny lodě (i lidi) skoupila jedna firma (soukromá nebo snad státní?) a ta teď dře turisty. Búhví kolik z toho dostanou původní majitelé lodí, kteří do tohodle cirkusu patrně spadli sami nedobrovolně. Už jsme to vzdali, když k nám na motorce přijel vyjednávat jiný chlápek z pokladny a nabídl nám cenu 25USD za oba. Jeho vyjednávání si přijel poslechnout i jeden policajt na motorce. My jsme ale zarytě trvali na mnohem nižší částce, a tak jsme se vrátili k našemu tuktuku a odjeli pryč. Přístupů k jezeru je tu víc, jsou trochu dál a po mnohem horších cestách. S tuktukářem ale byla těžká domluva, navíc jsme začali mít pocit, že teď se nás snaží ždímat on, tak jsme se na jezero vyprdli a vrátili se do města. Nejde nám do hlavy, kudy se dostala na jezero Peťule, která tu byla před 4 měsíci a platila 10 nebo možná 15USD bez nějakých větších oplétaček. Zašli jsme na oběd na trh a k pití jsme si dali něco, co jsme dosud neznali: led s fazolema zalitý salkem a druhý drink, který vypadal jako z kaviáru, ale asi to byly jen nacucaný semínka z nějaké kytky. Už nám dochází žaludeční dezinfekce značky Havana Club, a tak jsme se poptali na obchod s alkoholem. Všichni se ale tváří buď nechápavě nebo snad pohrdavě, jako bysme se ptali na nějaký nevěstinec. Až úplnou náhodou, když jsme se šli ptát na raid nebo smradlavé tyčky proti komárům, jsme uviděli krásně vyskladané lahvinky. Zbytek dne jsme proflákali na pokoji a na večeři zašli do stejné restaurace jako včera. Tentokrát jak kuřecí, tak hovězí (dokonce jsme se ptali u vedlejšího stolu na vepřové) bylo tvrdé jako podešev. To jsme si tu chtěli koupit nudle na zítřek. Vzali jsme tedy raději jen nudle se zeleninou, když to dnes šéfkuchaři nějak s tím masem nejde. Chtěli jsme dnes dát masáž, ale nějak se nám nedařilo smlouvání, tak si jí asi necháme až na zítřek.
PS: Jezero Tonlé Sap má neskutečnou vlastnost: jeho velikost se během roku (tuším až několikanásobně) mění. Teď za období sucha je "prťavé" - my jsme vlastně viděli jen hluboký kanál vedoucí někam dozádu, hladina jezera byla v nedohlednu. Během období dešťů ale mělká delta Mekongu nestíhá propouštět tolik vody a přebytek se začne hromadit v Tonlé Sap. Řeka z jezera vlastně začne téct opačně. Za období sucha se zase jezero pomalu vypustí do Mekongu. Vesnice okolo jezera jsou na kůlech, půl roku jsou pod vodou a půl roku vysoko nad zemí. Plovoucí vesničky se asi přemisťují, kam se jim zachce. Jezero je prý díky tomuto zvláštnímu procesu bohaté na ryby a okolní půda velice úrodná. To prý byl i důvod, proč tu v histori mohla vznikat tak ohromná města, Angkor by mohl vyprávět.

Žádné komentáře:

Okomentovat