Nějak se nám to časné vstávání zalíbilo, užijeme si tak alespoň ráno snesitelné teploty a víc toho přes den stihnem. Dneska byl budík zase na šestou. Tolik východů slunce po sobě jsem asi nikdy neviděl. Za hodinku a půl jsme byli najedený a sbalený a to je pro nás úspěch. Jeli jsme do kulturního centra Warradjan a po cestě zastavovali na mostech a hledali v řekách krokodýly. Žádného jsme ale neviděli, jen jednou jsem v dálce zahlédl šplouchání vody a řev nějakého ptáka, který asi tak tak unikl krokodýlovi z talíře. Kulturní centrum bylo docela pěkné, bylo v něm pěkné vedro (omlouvali se za nefunkční klimatizaci), ale měli tu pítko s filtrovanou chlazenou vodou, tak jsme si natočili rovnou 3 flašky. Dvě jsme strčili do lednice a jednu na pití do auta. Oběd jsme si udělali na parkovišti u Nawurlandja lookout. Já si vyběhl na vyhlídku a Šárka v tom vedru místo výšlapu raději uvařila oběd. Do jídlení tašky nám mezitím nalezli mravenci. Když jsme je vyhazovali, zavzpomínali jsme si na mravence v podkrovním hostelu na Velikonočním ostrově. Tam jsme měli všechno jídlo raději pověšené v několika igelitkách na zábradlí u schodů. Dojeli jsme do Naurlangie, kde jsme se i přes vedro odhodlali na okruh s prohlídkou velice starých skalních maleb původních obyvatel Kakadu. Bylo to ale velice příjemné, protože se malby nacházejí pod ohromnými převisy, které dělají krásný stín a snesitelnou teplotu. Obrazy jsou až neskutečně dochovalé. Poznali jsme tu klokany, mužské a ženské postavy při nějakých ceremoniálech, dokonce jednoho kajakáře a jednoho ufona. Vše je zobrazeno jen bílou, černou a oranžovou barvou. Na konci okruhu je ještě malá vyhlídka na skálu a celé okolí. Přišla mi snad lepší, než ta, na které jsem byl před obědem. Bylo z ní vidět, jak je Kakadu ohromná placka porostlá pralesem. Na jednu stranu ubíhá do moře, na druhé straně je zlom - taková nekonečná řada skal, ze kterých asi padají ty krásné vodopády Jim Jim a Twin Falls, které jsem viděl na pohledu v infocentru. K nim se ale bez čtyřkolky nedostanete a i s ní by to od hlavní silnice bylo 2 hodiny cesty jedním směrem. Další oblast s malbami, kterou jsme chěli navštívit jsme kvůli vedru zrušili a vyrazili za koupačkou na Gubara walk. Mělo by to být 3km pěšky od parkoviště. Potkali jsme ale kluka s holkou, kteří se vraceli s tím, že žádné koupání nenašli. Místo toho obcházeli nějakou řeku a báli se, kdy na ně z vody něco vyskočí. Docela nás tím vystrašili. Na parkovišti žádné jiné auto nebylo, což taky bylo divné. Chvilku jsme přemýšleli, jestli to stojí za to, a nakonec jsme se srabsky vrátili zpět. Za celý den už pěkně zpocený a upatlaný jsme dali alespoň "sprchu u umyvadla" v infocentru v Jabiru. Řekli nám, že koupání v Gubara pools, které jsme vzdali, je v pohodě, a že i cesta je dobře značená. Možná jsme to měli zkusit, ale člověk nikdy neví. Přímo v Jabiru mají i bazén (prý jediné opravdu bezpečné koupání v celém Kakadu), ale zavírali v šest a my přemýšleli, jestli to za 3,80AUD za osobu na tu zbývající půlhodinku stojí za to. Zkusili jsme proklouznout zadarmo. Když nás ale hlídač odchytnul, tak jsme to alespoň ukecali na jedno vstupné za oba. Zaplavali jsme si v krásné 50-ce bazénu, kde už skoro nikdo nebyl, a hlavně jsme si tu skočili do opravdové sprchy. Stan jsme si postavili na parkovišti za mostem přes South Aligator river, zalezli dovnitř, Šárka rozdělala brambůrky a já po prostěradle a matraci rozlil celou skleničku vína. Při otáčení nasáklé matrace uvnitř stanu jsem si pěkně zanadával a hlavně jsme se u toho pěkně zapotili. Ven do komářího království jsme ale vylézt nemohli. Ty potvory navíc píchají i přes stan, takže se nesmíme ani dotýkat stěn.
PS: Šárka dneska 2x šlápla do louže. Pak nám došlo, že to asi bylo tím, že měla polarizační brýle a v těch někdy hladinu vody hravě přehlédnete :-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat