stejně moc nevěřila, kývla. Letěli jsme do bankomatu pro peníze, do Magnums pro lístky, do přístavu najít místo na zaparkování, pro kameny do mé zátěžové šnorchlovací ledvinky a pak už jen v klidu nastoupit na veliký rychlokatamarán a dát si přivítací čaj a kokosovou kostku. Mezi cestujícími chodili zaměstnantci z posádky a konverzací s turisty udržovali dobrou náladu. I nás jeden vyfásl a se zájmem se zeptal, odkud jsme a jak se máme. Nezávazně jsem se u něj přihlásil na ponor s přístojem za 79AUD, protože ve mě hlodal pocit, jestli by nebyla škoda být na Velkém bariérovém útesu a nepotápět se tu. Zúčastnil jsem se i úvodního školení s tím, že jestli budu chtít, tak že se v jednu hodinu půjdu potápět s druhou várkou potápěčů. Během skoro tříhodinové plavby se počasí přeci jen trochu umoudřilo. I když byl pořád trochu opar, slunce občas vykouklo. Přímo na útesu je v Knuckle reef lagoon natrvalo přikotvený ohromný ponton s veškerým zázemím pro atrakce na útesu. Je tu skluzavka do vody, loď s proskleným dnem a jedna poloponorka. Ponton má dvě patra se stolky a lehátky, ramínka s neoprény a bedny s ploutvemi, maskami a šnorchly. A u beden a ramínek začala hned po příjezdu bitva, jak se každý hned hnal do vody. I my jsme zabojovali a skočili k 
ostatním do moře do ohraničeného prostoru na šnorchlování. Byl docela silný proud, takže se všichni hromadili na jednom místě a postupně se začali trousit i daleko za bojky. Na motorových člunech mezi námi jezdili plavčíci/naháněči, kteří se nás snažili vrátit blíž k pontonu. Až když jsme se se Šárkou dostali kousek proti proudu, kde skoro nikdo nebyl, mohli jsme si opravdu užít to krásnou podívanou plnou barev, která nejvíc vynikla, když sluníčko vykouklo mezi mraky. Viděli jsme jednu ohromnou černou rybu s velkou tlamou, hejno krásných modrých rybiček, kterých se skoro dalo dotknout, mezi nimi proplouvala ryba-jednorožec nebo pak i ryba-papoušek. Šárka dokonce zahlédla i mořského hada. Skoro po hodině jsme vylezli zpět na ponton a zjistili, že už se na lodi (která zůstala po celou dobu přikotvena k pontonu) podává oběd ve fomě švédského stolu. Nacpali jsme si pupky a rychle zase naskákali zpátky do vody s tím, že se do dvou musíme vrátit s talířem pro nášup, než nám jídlo odnesou. Dali jsme i pár jízd na skluzavce. Chtěli jsme
zkusit i 20 minutový výlet poloponorkou, ale zmeškali jsme poslední jízdu, tak jsme pokračovali v průzkumu útesu s maskou a šnorchlem. Bylo to tak super, že jsem zapomněl na potápění s přístojem. Odpoledne už nebyl tak silný proud a my se od rybiček nemohli odtrhnout, až nás ve tři hodiny museli všechny nahnat zpátky na loď a od útesu nás unést. Šárka lezla z vody jako poslední. Ty čtyři hodiny na pontonu a ve vodě tak rychle utekly! Cestou zpět pro děti pustili film Hledá se Nemo. My jsme seděli nahoře na palubě a koukali jak zase houstnou mraky. Třeba bylo na pevnině celý den ošklivo, ale my jsme měli počasí super. Zkoušeli jsme i psát deníky, ale byly takové vlny, že by nám z toho akorát nebylo dobře. Poslechli jsme si pohádku, kterou jeden člen posádky četl na střední palubě, a asi by to byla i sranda, kdyby jsme jí rozumněli. V šest jsme se vrátili do přístavu, sedli jsme do auta a jeli se do Magnums ubytovat. Nepříjemná recepční nejdřív tvrdila, že nám chybí voucher a kdesi cosi, ale stačilo jí nechat chvilku vycukat, a ubytovala nás za 10AUD ve dvoulůžáku, jak jsme chtěli. Musím ale uznat, že přeházení věcí 
na spaní v Plechovce by bylo 10x rychlejší než tohle jednání s recepční. Využili jsme veškerý komfort ubytování: dobili, co se dalo, vyprali 2 pračky prádla a vychutnali si teplou sprchu. Večer jsme zašli do hospody na džbánek piva. Připadal jsem si trochu jako v hospůdce na Letné. Šli jsme ale brzy spát, protože zítra nás čeká další krásný ale náročný den. Chvilku jsem jásal při předpovědni počasí z internetu (místo přeháněk najednou 5 dní sluníčko), než jsem zjistil, že koukám na předpověd pro Coober Pedy, kde skoro nikdy neprší :-(PS: Na pontonu dnes bylo 125 lidí a kapacita je prý 300. To už ale musí být docela mazec.
PS: měli jsme s sebou svačinu pro případ, že by nebylo dost jídla, ale když jsme stále plní od oběda chroupali sušenky, zákusky a ovoce, které jsme dostali k odpolednímu čaji, tak jsme si řekli, že zítra si žádné jídlo brát asi nebudeme.
PS: Šárka se běžela na recepci hádat, když jsme uviděli letáček, že k našim dvou výletům jsme i bez příplatku měli dostat "deluxe cabin". My přitom za 10AUD navíc dostali obyčejný dvoulůžák bez sprchy. Vyvedli nás z omylu tím, že pod honosným názvem se skrývá jen o trochu lepší osmilůžák.
Ahoj děcka,
OdpovědětVymazatrovnou přiznávám, že Váš dnešní příspěvek si nechám na přečtení až na zítřek. Tady je dnes trochu jako po bitvě, včera jsme důkladně zapili narození dětí Roudných - Lucie a Lukáše :-)) Myslím, že můžeme mít čistý svědomí v tom, že jsme to zapili i za Vás :-)) přeju hezký střízlivý den :-))
Mario