Vstávali jsme v šest hodin, obytňák byl pryč a slunce už dávno svítilo. Východ je v 5:50, takže si budeme muset posunout budíka na trochu dřív.
Dali jsme si ranní běh po pláži, k snídani po dlouhé době paštiku s cibulí (Šárka bez). Taky jsem konečně jako správný Tahiťan oloupal a rozlousknul kokosový ořech, který Šárka, už nevím kde, našla. Byla to docela fuška. Jednak už jsem trochu vypadl ze cviku a hlavně a jsem na to neměl správné nářadí: špičatý dřevěný kolík zabodnutý v zemi. Mléko už nebylo moc dobré, ale dužnina chutnala výborně. Jeli jsme se pak podívat na krátký ale moc pěkný okruh na vyhlídku na severním výběžku poloostrova, na kterém 24.května 1770 poprvé přistál James Cook. U silnice má i pomníček z kamenů. Bylo 27°C a Šárka měla mikinu, jaká jí byla zima. Zajeli jsme zpátky do Agnes Water. Měli jsme zase štěstí na zaparkování ve stínu hned u pláže. Trochu jsme si zabodyboardili než nás vyhnal mrak, lehký deštík a zima. Já jsem se při ježdění odvážil na hloubku mezi skutečné surfaře. Zažil jsem si ten pravý pocit "čekání na vlnu" a jednu z nich jsem dokonce opravdu chytnul. Pak ale začalo být nějak těsno. Bylo to tu krásné, ale počasí
začalo být spíš na jízdu autem než na válení se na pláži, a tak jsme vyrazili směr Bundaberg. Samozřejmě nám na cestu vylezlo sluníčko, ale vracet jsme se už nechtěli. Krásných pláží po cestě potkáme jště víc než dost. To je na Austrálii kouzelné. V Bundabergu jsme tak tak chytli otevřené infocentrum s usměvavou důchodkyní, která opravdu uměla poradit. Jak nás viděla, hned prozradila, že je tu zdarma kemping, exkurze do rumovaru (s ochutnávkou!), krásný Hummock Lookout, koupání s vlnami na bodyboard a hlavně šnorchlování s korály hned u břehu. Nakoupili jsme jídlo a po dlouhé době natankovali levný benzín. Do free kempu se nám vracet nechtělo, tak jsme vyrazili k pobřeží a rozhodli se přenocovat na vyhlídce. Jak jsme tak seděli v autě na parkovišti na Hummock lookout, večeřeli zlevněné housky a velikonoční buchty s křížem, z rádia poslouchali hudbu jako z nějaké fajnové restaurace, vzpomněl jsem si, že Karlu Čapkovi nedávno vypršela autorská práva, a že by se tedy na internetu daly najít jeho Povídky z jedné a z druhé kapsy. A taky že jo. Už jsem je hledal dřív, ale nebyly nikde zdarma k sehnání. Já tedy nikdy moc nečetl, ale Čapkovy povídky a Staré řecké báje a pověsti, které máme na chalupě, si vždycky rád přečtu. Jako ukázku jsem Šárce překoktal úžasnou povídku
Čintamani a ptáci. Šárka ale stejně jako u pohádek Král měl tři syny nebo Tři sestry a jeden prsten, které jsme poslouchali na Zélandu z MP3, v půlce usnula.
Dali jsme si ranní běh po pláži, k snídani po dlouhé době paštiku s cibulí (Šárka bez). Taky jsem konečně jako správný Tahiťan oloupal a rozlousknul kokosový ořech, který Šárka, už nevím kde, našla. Byla to docela fuška. Jednak už jsem trochu vypadl ze cviku a hlavně a jsem na to neměl správné nářadí: špičatý dřevěný kolík zabodnutý v zemi. Mléko už nebylo moc dobré, ale dužnina chutnala výborně. Jeli jsme se pak podívat na krátký ale moc pěkný okruh na vyhlídku na severním výběžku poloostrova, na kterém 24.května 1770 poprvé přistál James Cook. U silnice má i pomníček z kamenů. Bylo 27°C a Šárka měla mikinu, jaká jí byla zima. Zajeli jsme zpátky do Agnes Water. Měli jsme zase štěstí na zaparkování ve stínu hned u pláže. Trochu jsme si zabodyboardili než nás vyhnal mrak, lehký deštík a zima. Já jsem se při ježdění odvážil na hloubku mezi skutečné surfaře. Zažil jsem si ten pravý pocit "čekání na vlnu" a jednu z nich jsem dokonce opravdu chytnul. Pak ale začalo být nějak těsno. Bylo to tu krásné, ale počasí 
začalo být spíš na jízdu autem než na válení se na pláži, a tak jsme vyrazili směr Bundaberg. Samozřejmě nám na cestu vylezlo sluníčko, ale vracet jsme se už nechtěli. Krásných pláží po cestě potkáme jště víc než dost. To je na Austrálii kouzelné. V Bundabergu jsme tak tak chytli otevřené infocentrum s usměvavou důchodkyní, která opravdu uměla poradit. Jak nás viděla, hned prozradila, že je tu zdarma kemping, exkurze do rumovaru (s ochutnávkou!), krásný Hummock Lookout, koupání s vlnami na bodyboard a hlavně šnorchlování s korály hned u břehu. Nakoupili jsme jídlo a po dlouhé době natankovali levný benzín. Do free kempu se nám vracet nechtělo, tak jsme vyrazili k pobřeží a rozhodli se přenocovat na vyhlídce. Jak jsme tak seděli v autě na parkovišti na Hummock lookout, večeřeli zlevněné housky a velikonoční buchty s křížem, z rádia poslouchali hudbu jako z nějaké fajnové restaurace, vzpomněl jsem si, že Karlu Čapkovi nedávno vypršela autorská práva, a že by se tedy na internetu daly najít jeho Povídky z jedné a z druhé kapsy. A taky že jo. Už jsem je hledal dřív, ale nebyly nikde zdarma k sehnání. Já tedy nikdy moc nečetl, ale Čapkovy povídky a Staré řecké báje a pověsti, které máme na chalupě, si vždycky rád přečtu. Jako ukázku jsem Šárce překoktal úžasnou povídku Čintamani a ptáci. Šárka ale stejně jako u pohádek Král měl tři syny nebo Tři sestry a jeden prsten, které jsme poslouchali na Zélandu z MP3, v půlce usnula.
Žádné komentáře:
Okomentovat