Před snídaní jsme si šli zaplavat do bazénu a dali si ranních 500m. Udělali jsme si tak ohromný hlad na snídani. Ta byla skoro jako na Tahiti se spoustou ovoce ze supermarketu: včetně avokáda, papayi a ananasu, který nám voní v lednici jako voněla skříň plná ananasů v kempu na ostrově Moorea. Koukali jsme při tom jak úklidová četa čistí nerez BBQ vrtačkou s drátěným kotoučem. Tak proto všechny vypadají každý den jako nové. Po snídani jsme konečně jeli vyřešit náš problém s pojištěním auta. Na pobočce AAMI jsme zjistili, že chyba byla v tom, že při platbě z Šárčiny karty použili moje jméno. Je zvláštní, že první patba proběhla a je zvláštní, že u druhé zamítnuté Lucce ve spořitelně tvrdili, že je to uvedením špatné platnosti karty. Taková blbost nás a ostatní stála takového zbytečného času a nervů. Hlavně, že je to vyřešeno. Frčeli jsme dál na jih a přemýšleli, co vlastně chceme vidět a dělat. Největší lákadlo po cestě je samozřejmě Velký bariérový útes a souostroví Whitsundays. Zkusíme zjistit, na kolik by tyhle srandy mohly vyjít, ale bojíme se, že to nebude v naší cenové relaci. Když už jsme ale tady, tak by zase byla škoda to ani nezkusit. Provoz na silnici nějak zhoustnul a zagresivněl. Nevíme, jestli to není jen nezvyk z outbacku, ale když jedete stovkou a nalepí se na vás kamamion, který se pokouší na každé delší rovince předjíždět, tak to asi nebude úplně normální. Ale snad si na to časem zvyknem. Zatím si alespoň odvykáme se s každým protijedoucím zdravit. Počasí je zatím dost teplé, i když se sem tam přežene nějaká přeháňka, inu podzim - a tak k obědu Šárka usmažila hezky stylově smaženici. Houby nakoupila v supermarketu, nevíme ani pořádně jaké, byly všechny stejné, což prý na smaženici není nejlepší, ale i tak jsme si moc pochutnali. Jak to teď píšu, tak mi začaly téct sliny (a jak to teď po sobě kontroluju, tak mi zase tečou). V podvečer jsme zaparkovali ve městečku Bowen, který nás nalákal krásnými fotkami v prospektu. Skutečnost byla trošku jiná, nebo my jsme byli jinde, ale i tak tu bylo docela hezky. Bohužel je zrovna sezóna jedovatých medůz, takže se na celém pobřeží až někam k Rockhamptonu nedá koupat. A je to škoda být u moře a nesmět si zaplavat. V Bowenu měla být ochranná síť, ale našli jsme tu jen natažená lana houpající se ve vlnách a síť srolovanou na špulce na břehu. Ani voda nevypadala moc lákavě, ale za to asi může cyklón. Ještě, že jsme strávili tolik času na krásném jižním pobřeží a užili si koupačky a surfovačky v čisté a bezpečné vodě. Tady jsem si alespoň zalítal na pláži s drakem a pak na didžiridů trénoval kontinuální fuk. Zatím mi to přijde nemožné. Taky jsem tu vyměnil nejsjetější levé zadní kolo za skoro novou rezervu. Nechceme kupovat nové pneumatiky a vůbec vrážet do Plechovky nějaké peníze, protože netušíme, jestli jí máme po sezóně šanci prodat. Hlavně ať nás bezpečně doveze až do Sydney, i kdybysme za ní nic nedostali, tak by to vyšlo levněji, než kdybysme si auto půjčovali. Na noc jsme popojeli na část pláže, kde nebylo kempování vyloženě zakázané a po sprše z naší hadice šli spát. V noci nám nějací ptáci ze stromu nad námi neustále shazovali na střechu takové divné ořechy. Byly to hrozné rány, ale přeparkovávat se mi nechtělo, tak jsem střechu přikryl bodyboardem.
PS: Po měsících, co jsem si psal poznámky k deníku na blog hroznými levnými propiskami, které neustále vynechávaly, jsem si dnes konečně koupil náplň do Parkera od maminky. Přestože měli v obchodě vystavené náplně za 9,50AUD, na požádání vytáhli zpod pultu levnější "jen" za 2,80AUD!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat