Na snídani jsme přejeli z ošklivého parkoviště na jen asi 5km vzdálené krásné odpočívadlo, které je skoro přesně na obratníku kozoroha. Obratník tu má i malý pomníček v podobě drátěné zeměkoule s tučně
vyznačenou rovnoběžkou 23,5° jižně. S několika malými zastávkami po cestě jsme kolem druhé dorazili k Devils Marbles. Celou cestu jsme měli puštěnou ledničku, protože tam od včerejšího večera vozíme skopové maso. V noci se ještě chladilo o namražené brikety, ale v tom ukrutném vedru přes den (37°C ve stínu) jsme se v ledničce nedostali pod 19°C. Maso nám přišlo nazelenalé a trošku zavánělo. Uklidňovali jsme se tím, že je to u skopového normální a že to bude v pohodě, když ho budeme dlouho smažit a dusit. Nakonec bylo výborné, ale strach jsme měli. Tady by bylo nepříjemné chytnout nějaké střevní potíže. Slíbili jsme si, že tohle s masem už nikdy neuděláme. Devils Marbles je pole více či méně kulatých kamenů rozesetých po docela veliké ploše. Jsou krásně barevné a přímo uprostřed té krásy je kemp s altánkem, který jsme na zbytek dne zabrali. Rozhodli jsme se, že na další cestu vyrazíme
až zítra. Zpočátku jsme tu byli skoro sami, ale během odpoledne začaly přibývat karavany, až se tábořiště skoro zaplnilo. My jsme se nezmohli na nic jiného, než ležení pod moskytiérou a sosání posledních chlazených tekutin z lednice: jedno zlevněné pivo, které chutnalo jako mexická Corona s citrónem - to byla lahoda v tomhle vedru, a pak došla řada i na víno. K tomu jsme přes den vypili 9l teplé vody a 1l mléka. Až v šest večer jsme se odhodlali na pomalou procházku mezi kameny. Na jeden jsme si vylezli a koukali na krásný západ slunce a na první hvězdy, než nás hódně rychle a nevybíravě vystrnadili komáři. V noci bylo v autě 31°C. Nemít síťky v oknech, tak bysme se asi rána nedožili. Když jsem se šel před půlnocí vyčůrat, uviděl jsem na severu těsně nad obzorem zadek Velké medvědice aneb souhvězdí Velkého vozu. Naproti na jihu už také docela nízko svítil Jižní kříž. Neskutečný. Taky byste z toho byli tak vyplesklí jako já? :-)
vyznačenou rovnoběžkou 23,5° jižně. S několika malými zastávkami po cestě jsme kolem druhé dorazili k Devils Marbles. Celou cestu jsme měli puštěnou ledničku, protože tam od včerejšího večera vozíme skopové maso. V noci se ještě chladilo o namražené brikety, ale v tom ukrutném vedru přes den (37°C ve stínu) jsme se v ledničce nedostali pod 19°C. Maso nám přišlo nazelenalé a trošku zavánělo. Uklidňovali jsme se tím, že je to u skopového normální a že to bude v pohodě, když ho budeme dlouho smažit a dusit. Nakonec bylo výborné, ale strach jsme měli. Tady by bylo nepříjemné chytnout nějaké střevní potíže. Slíbili jsme si, že tohle s masem už nikdy neuděláme. Devils Marbles je pole více či méně kulatých kamenů rozesetých po docela veliké ploše. Jsou krásně barevné a přímo uprostřed té krásy je kemp s altánkem, který jsme na zbytek dne zabrali. Rozhodli jsme se, že na další cestu vyrazíme 
až zítra. Zpočátku jsme tu byli skoro sami, ale během odpoledne začaly přibývat karavany, až se tábořiště skoro zaplnilo. My jsme se nezmohli na nic jiného, než ležení pod moskytiérou a sosání posledních chlazených tekutin z lednice: jedno zlevněné pivo, které chutnalo jako mexická Corona s citrónem - to byla lahoda v tomhle vedru, a pak došla řada i na víno. K tomu jsme přes den vypili 9l teplé vody a 1l mléka. Až v šest večer jsme se odhodlali na pomalou procházku mezi kameny. Na jeden jsme si vylezli a koukali na krásný západ slunce a na první hvězdy, než nás hódně rychle a nevybíravě vystrnadili komáři. V noci bylo v autě 31°C. Nemít síťky v oknech, tak bysme se asi rána nedožili. Když jsem se šel před půlnocí vyčůrat, uviděl jsem na severu těsně nad obzorem zadek Velké medvědice aneb souhvězdí Velkého vozu. Naproti na jihu už také docela nízko svítil Jižní kříž. Neskutečný. Taky byste z toho byli tak vyplesklí jako já? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat