Vstávali jsme ještě s hvězdičkami, abysme včas odjeli z kempu, za který jsme opět neplatili. Snídani jsme si dali na vyhlídce na Florence Falls. Sluníčko už svítilo, ale vodopády hluboko pod námi byly stále ve stínu. Seběhli jsme dolů k vodopádům a nahatý skočili do jezírka pod ním. Byl tu docela silný proud a kameny pod vodou, takže jsme zezačátku měli trochu strach, ale nakonec to bylo super.
Celý vodopád jsme měli jen pro sebe, během dne tu musí být hlava na hlavě. Přes cestu nám přeběhl jeden rock wallaby: malý mrštný skaní klokánek, který se nebál skočit střemhlav ze skály někam dolů do propasti. Potkali jsme tu ale i hromadu docela velikých pavouků, kteří si přes noc natahali pavučiny přes cestu. Všimli jsme si jich vždycky na poslední chvíli, někdy až když jsme se zamotali do jejich pavučiny. U prvního jsme ještě na pavučinu naházeli trochu trávy, aby jí ti, co půjdou po nás, včas viděli. Ale bylo jich pak tolik, že už to němělo cenu. Na parkovišti jsme si už podruhé všimli střepů po vysypaném okýnku, takže bacha, vypadá to, že se tu docela vykrádají auta! Cestou zpátky přes Karlštejn jsme v Batcheloru proklouzli omrknout motýlí zahradu Butterfly farm. Zahlédli jsme tu jen jediného malého motýlka, tak nevím, jestli jsme tam nebyli brzy, nebo byli všichni schovaní v druhém, nepřístupném skleníku. V zahradních bungalovech hned vedle motýlů musí ale být krásné ubytování. Příště asi budeme spát tady :-) Zbytek dne jsme strávili dlouhým přejezdem zpět ke Katherine, kde jsme si uvařili oběd. Cestou dál jsme se opět zastavili na překrásné koupání v Bitter Springs. Začalo ale zrovna pršet,
vody bylo trochu víc, byla taková tmavší a ponurejší, takže už to nebyla ta pohodička, kterou jsme zažili cestou do Kakadu. Koupat se v prudkém dešti v teplém potůčku ale taky nebylo tak špatný. A jeli jsme dál. Bylo už docela pozdě, slunce se blížilo k západu a přes cestu nám přeskákali dva klokani a fakt byli docela blízko. Už za tmy jsme jsme marně vyhlíželi nějaké odpočívadlo. Přejetých klokanů podél silnice začalo být na můj vkus až moc a jednoho jsme nakonec trefili i my. Jel jsem raději jen 80km/h, ale i tak to byla šlupka. Hned jsem zastavil, abych se podíval, co na to Plechovka. Klokana jsme trefili pravým nárazníkem, který prasknul, ale hlavně že světlo zůstalo v pohodě a nepoškodil se nám chladič. Na klokana jsme se raději podívat nešli. Pomalu jsme dojeli na nejbližší plácek u silnice a na štěrku postavili stan. Stříšku jsme si přiravili na rychlé překlopení, protože to zase vypadalo na déšť. Do štěrku stejně nešly zapíchnout kolíky, tak kdyby pršelo nějak víc, tak bysme stejně museli zalézt do auta.
Celý vodopád jsme měli jen pro sebe, během dne tu musí být hlava na hlavě. Přes cestu nám přeběhl jeden rock wallaby: malý mrštný skaní klokánek, který se nebál skočit střemhlav ze skály někam dolů do propasti. Potkali jsme tu ale i hromadu docela velikých pavouků, kteří si přes noc natahali pavučiny přes cestu. Všimli jsme si jich vždycky na poslední chvíli, někdy až když jsme se zamotali do jejich pavučiny. U prvního jsme ještě na pavučinu naházeli trochu trávy, aby jí ti, co půjdou po nás, včas viděli. Ale bylo jich pak tolik, že už to němělo cenu. Na parkovišti jsme si už podruhé všimli střepů po vysypaném okýnku, takže bacha, vypadá to, že se tu docela vykrádají auta! Cestou zpátky přes Karlštejn jsme v Batcheloru proklouzli omrknout motýlí zahradu Butterfly farm. Zahlédli jsme tu jen jediného malého motýlka, tak nevím, jestli jsme tam nebyli brzy, nebo byli všichni schovaní v druhém, nepřístupném skleníku. V zahradních bungalovech hned vedle motýlů musí ale být krásné ubytování. Příště asi budeme spát tady :-) Zbytek dne jsme strávili dlouhým přejezdem zpět ke Katherine, kde jsme si uvařili oběd. Cestou dál jsme se opět zastavili na překrásné koupání v Bitter Springs. Začalo ale zrovna pršet, 
vody bylo trochu víc, byla taková tmavší a ponurejší, takže už to nebyla ta pohodička, kterou jsme zažili cestou do Kakadu. Koupat se v prudkém dešti v teplém potůčku ale taky nebylo tak špatný. A jeli jsme dál. Bylo už docela pozdě, slunce se blížilo k západu a přes cestu nám přeskákali dva klokani a fakt byli docela blízko. Už za tmy jsme jsme marně vyhlíželi nějaké odpočívadlo. Přejetých klokanů podél silnice začalo být na můj vkus až moc a jednoho jsme nakonec trefili i my. Jel jsem raději jen 80km/h, ale i tak to byla šlupka. Hned jsem zastavil, abych se podíval, co na to Plechovka. Klokana jsme trefili pravým nárazníkem, který prasknul, ale hlavně že světlo zůstalo v pohodě a nepoškodil se nám chladič. Na klokana jsme se raději podívat nešli. Pomalu jsme dojeli na nejbližší plácek u silnice a na štěrku postavili stan. Stříšku jsme si přiravili na rychlé překlopení, protože to zase vypadalo na déšť. Do štěrku stejně nešly zapíchnout kolíky, tak kdyby pršelo nějak víc, tak bysme stejně museli zalézt do auta.
Žádné komentáře:
Okomentovat