Ráno jsme si užívali koupačky a pohodičky pod naší moskytiérou. Já jsem při tom konečně prohodil přední a zadní kola. Oni teda ty zadní taky nejsou z nejnovějších, ale pořád jsou lepší než ty přední. Kdybych se potom nemohl vykoupak v krásně osvěžující vodě, tak bych do toho dnes asi nešel, jak jsem se u toho v dopoledním vedru zapotil. V Alice Springs je v jednom obchodě s didžiridu každý den od půl druhé škola hry zdarma.
Po dvanácté jsme dali poslední rychlou koupačku a pelášili 90km zpátky do města. Trochu jsme bloudili, a když jsem málem zajel do jednoho zákazu, okamžitě mě vyřvaly aboridžinky, které šly okolo a bránili slepou ulici, jako by to bylo jejich posvátné místo. Na dnešním kurzu se sešlo asi 10 lidí. Učitel hrál opravdu skvělě, takže jsme to měli i s malým představením. Když se nám podařilo vyloudit alespoň nějaký zvuk, začal nás učit úsporné fukání, zvuky jako "dý", "dá", "dou", pak dokonce štěkat a kokrhat. Kontinuální zvuk, při kterém se musíte naučit vyfukovat pusou a přitom nadechovat nosem, se v té rychlosti naučit nedal. Byli jsme ale moc rádi, že jsme si to zkusili. Prodávají tu didžiridu za cenu kolem dvou stovek, nebo takové malé za stovku a i to nám přijde moc. Jsou to prý klacky vyžrané zevnitř termity, tak třeba nějaký v přírodě najdeme. Od Šárčiny sestry jsme dostali zprávu, že spořitelna zatrhla pojišťovně AAMI platbu, protože prý uvedli špatné datum platnosti karty. Zkusili jsme do pojišťovny ještě jednou zavolat, ale po šesti minutách ve frontě na operátora jsem naštvaně zavěsil. Přece si kvůli jejich chybě
neprovoláme celý náš mobilní kredit. Musíme zavolat odněkud z budky. Objevili jsme tu levný internet (v YHA hostelu: 4AUD/h) a pokusil jsem se vypálit již páté DVD s fotkami. Bylo to internet cafe Global Gossip, ve kterém jsem přednastaveným programem na vypalování opět vytvořil nefunkční DVD jako kdysi ve stejném internet café na Zélandu ve Wanace. Pak jsem naštěstí objevil jiný pálící program a druhý pokus už byl úspěšný. Dokonce mě obsluha vrátila peníze za čas, který jsem tím ztratil. Já byl hlavně rád, že mám vypáleno a zase můžu fotit o sto šest. Šárka mezitím zase o sto šest nakupovala. Večeři jsme si snědli pod lampou na benzínce, která nám stejně při mazání pomazánky zhasla. Na noc jsme popojeli na odpočívadlo pro kamiony asi 20km za Alice Springs. Teda jak tady žrali komáři, to jsme ještě nezažili a doufám, že už nikdy nezažijem. Člověk se musel ohánět a plácat oběma rukama, a ani tak se to nedalo stihnout. Čůrat jsem musel skoro v běhu, jak to zvádla Šárka je mi záhadou.
Po dvanácté jsme dali poslední rychlou koupačku a pelášili 90km zpátky do města. Trochu jsme bloudili, a když jsem málem zajel do jednoho zákazu, okamžitě mě vyřvaly aboridžinky, které šly okolo a bránili slepou ulici, jako by to bylo jejich posvátné místo. Na dnešním kurzu se sešlo asi 10 lidí. Učitel hrál opravdu skvělě, takže jsme to měli i s malým představením. Když se nám podařilo vyloudit alespoň nějaký zvuk, začal nás učit úsporné fukání, zvuky jako "dý", "dá", "dou", pak dokonce štěkat a kokrhat. Kontinuální zvuk, při kterém se musíte naučit vyfukovat pusou a přitom nadechovat nosem, se v té rychlosti naučit nedal. Byli jsme ale moc rádi, že jsme si to zkusili. Prodávají tu didžiridu za cenu kolem dvou stovek, nebo takové malé za stovku a i to nám přijde moc. Jsou to prý klacky vyžrané zevnitř termity, tak třeba nějaký v přírodě najdeme. Od Šárčiny sestry jsme dostali zprávu, že spořitelna zatrhla pojišťovně AAMI platbu, protože prý uvedli špatné datum platnosti karty. Zkusili jsme do pojišťovny ještě jednou zavolat, ale po šesti minutách ve frontě na operátora jsem naštvaně zavěsil. Přece si kvůli jejich chybě
neprovoláme celý náš mobilní kredit. Musíme zavolat odněkud z budky. Objevili jsme tu levný internet (v YHA hostelu: 4AUD/h) a pokusil jsem se vypálit již páté DVD s fotkami. Bylo to internet cafe Global Gossip, ve kterém jsem přednastaveným programem na vypalování opět vytvořil nefunkční DVD jako kdysi ve stejném internet café na Zélandu ve Wanace. Pak jsem naštěstí objevil jiný pálící program a druhý pokus už byl úspěšný. Dokonce mě obsluha vrátila peníze za čas, který jsem tím ztratil. Já byl hlavně rád, že mám vypáleno a zase můžu fotit o sto šest. Šárka mezitím zase o sto šest nakupovala. Večeři jsme si snědli pod lampou na benzínce, která nám stejně při mazání pomazánky zhasla. Na noc jsme popojeli na odpočívadlo pro kamiony asi 20km za Alice Springs. Teda jak tady žrali komáři, to jsme ještě nezažili a doufám, že už nikdy nezažijem. Člověk se musel ohánět a plácat oběma rukama, a ani tak se to nedalo stihnout. Čůrat jsem musel skoro v běhu, jak to zvádla Šárka je mi záhadou.
Žádné komentáře:
Okomentovat