čtvrtek 1.4.2010 - plachtění v souostroví Whitsundays na katamaranu Camira (48,8nm)

Dnes jsme celý den strávili na 26m dlouhém katamaranu Camira s karbonovou konstrukcí, plochou hlavní plachty 190m2, menší kosatkou a asi 2x větší genou. Vešlo se nás na ní něco přes padesát. Když jí v roce 2004 vyrobili, jmenovala se Tsunami, ale po katastrově v Asii jí raději přejmenovali. Bál jsem se, že celý den stejně pojedeme na motor, ale hned po výjezdu z přístavu jsme vytáhli hlavní plachtu i malou kosatku. Vše na lodi bylo poháněno hydraulikou. Občas i při jízdě na plachty nechali puštěný motor, ale často jsme jeli fakt jen na vítr. Dokonce jsem si jako jediný z cestujících tuhle krásnou loď asi na 10 minut kormidloval. Jeli jsem zrovna mezi osmi a devíti uzly. Camira dokáže jet i 21 uzlů, to by byl hukot! I těch devět mě ale přišel docela fofr. Po cestě jsme mohli jíst a pít podle chuti. Předkrm k obědu byl krevetový koktejl. Tři koktejly, které zbyly, vyhodili, než jsem stihl něco hlesnout, přímo přede mnou do koše. K obědu byly saláty a maso na grilu. K pití byly po celý den všemožné limonády a hlavně víno a pivo. A když má David piva co hrdlo ráčí, tak je veselo. Dokonce nám nějaká ta plechovka zůstala zapadlá pod ručníky v tašce. Jedna starší krasavice se po neustálém popíjení dvoudecových lahvích vína nepřehlédnutelně motala. Do své průhledné plastové kabelky si během trasy nastřádala dalších sedm lahviček, které jí ale plavčíci před výstupem stejně zabavili. Jinak byla plavba velice příjemná. Trasa vedla na jih k ostrovu Hamilton, se zastávkou na Whitehaven beach, na sever k ostrovu Hook, kde jsme si mohli trochu zašnorchlovat. Při zastávce na pláži jsme měli k dispozici různé plážové hry, takže jsme si kromě cákání ve vodě i zaházeli frisbee a zapinkali s volejbalovým míčem. Měli jsme neopreny především jako ochranu proti žahavým medůzám. Žádné jsem neviděl, ale jeden druh (box jellyfish), který tu mají, je obzvlášť nebezpečný tím, že je malý 1cm, průhledný (tedy skoro neviditelný) a přesto velice jedovaný. Šnorchlování u ostrova Hook stálo za starou bačkoru. Varovali nás, že viditelnost není po cyklónu nejlepší. Přesto bylo zájemců o šnorchlování přes 30. Skoro žádné korály nebyly vidět a při potopení do větší hloubky jste je zahlédli takřka na poslední chvíli než jste do nich málem narazili maskou. Většina lidí plácajících se na malé ploše ploutvemi přes hlavy tedy brzy volala člun, aby je odvezl zpět na Camiru. Cestou zpět do přístavu jsme dostali odpolední čaj se sýry, salámy a hromadou ovoce. Bylo to super, ohromě jsme si odpočinuli od toho každodeního plánování, vymýšlení a organizování a hlavně vaření a přitom jsme si krááásně nacpali pupky. O to byl smutnější návrat. Vybavil jsem si příjezd do maríny, když se v Chorvatsku vracíme po týdenní plavbě zpět. Zajeli jsme zpět do centra Airlie Beach, aby jsme v hostelu sebrali usušené vyprané prádlo, vyzvedli jídlo z ledničky a skočili si potají do sprchy. Šárka se po dvou dnech na lodi docela motala. Nebo že by to bylo po tom vínku na lodi? V centru to opět žilo, z restaurací se ozvývala živá muzika a my v jedné zahlédli naší krasavici, jak stále oděná v plavkách a průsvitné minisukni pokračuje v tom, co začala na lodi. Popojeli jsme na první odpočívadlo směrem na Rockhampton. Po tmě se pořád bojíme jezdit, i když jsme od incidentu v Severním teritoriu žádného klokana (živého ani mrtvého) na silnici neviděli.
PS: Dnes jsme na blog napsali jeden aprílový příspěvek o krodýlech v Airlie Beach, tak uvidíme, kdo se chytne.