stolečku. Lítal tu i moc krásný modrý motýl - takový jaké jsme si představovali, že uvidíme v butterfly farm v Batcheloru. Plechovka zase sežrala nějaký olej, tak jsem musel dolévat. V našem 5l kanistru zbývá ještě asi 1,5l, tak snad na to do Sydney dojedeme. Víc jsem se ale lekl toho, že ubyla voda v chaladiči. Nikde ale nekape. Dolil jsem trochu destilky a uvidíme. Cestou do Rockhamptonu jsme viděli cedule varující na nehody z únavy a cesta byla skutečně uspávací, takže jsme se museli často střídat. Dvakrát jsme viděli policajty (v červených kostičkovaných autech), jak skrytí v křoví měří rychlost. Australani ale solidárně protijedoucí varují probliknutím světel. Nejdřív jsme se lekli, co máme španě na autě, že na nás ostatní blikají. Pak nám to došlo, Šárku to navíc začalo bavit a taky protijedoucí před policajty varovala. Já si mezitím přečetl kousek deníku od Pina a pár dní z deníku na stránkách Ostravice, podle kterého jsme plánovali konec naší cesty den po dni. V něm Rockhampton a okolí popisovali moc pěkně, tak doufáme, že se nám tam taky bude líbit. Byl ale velikonoční pátek a všude bylo mrtvo. Infocentra po cestě všechna zavřená, Great Western Hotel, kde mají v pátek trénovat mladí rodeo bohužel taky. Zrovna nám vyšlo, že tu jsme ve správný den v týdnu, bohužel ve špatný den v roce. Hledali jsme botanickou zahradu a mysleli jsme, že jsme jí našli. Byl to jen obyčený park se dvěmi snad umělými vodopády, kde jsme si alespoň uvařili oběd. Vyjímečně jsem vařil já, protože Šárka ležela po dlouhé cestě mrtvá na lavičce u stolu. Správnou botanickou jsme nenašli, tak jsme vyrazili k moři směrem k Emu Park. Než jsme vyjeli z města, tak jsme objevili jediný otevřený krámek, kde jsme nakoupili něco na večeři. Jinak všechny supermarkety dnes měli zavřeno. Na spaní jsme našli zapadlou odbočku u rybníka a postavili jen vnitřek stanu, protože bylo pořád hrozný vedro a vzduch se ani nehnul. V noci začalo pršet, tak jsem musel vyběhnout a po tmě postavit i tříšku. Nemohl jsem si svítit čelovkou, protože by mě sežrali komáři. I tak jsem se vrátil pěkně poštípaný. Naštěstí má vždy Šárka po ruce mastičku na štípance, protože když se člověk pořád jen škrábe, tak se prostě nedá spát.
neděle 18. dubna 2010
pátek 2.4.2010 - Rockhampton (433km, 5h 13min)
Dneska bylo po dvou dnech, co jsme byli na moři, opravdu hezké počasí. To se nám na útesu a hlavně včera na Camiře nepoštěstilo. Pro mě bylo stejně včera důležitější, že hezky foukalo! Hned jak jsme ráno přeházeli věci, vyrazili jsme na cestu okolo nekonečných plantáží na cukr a rum (s cuktovou třtinou) a hledali odpočívadlo na snídani. Ne a ne na nějaké natrefit. V outbacku to bylo s odpočívadli lepší, než tady na pobřeží. Až za vesničkou Pindi Pindi jsme se najedli u špinavého zamušeného 
stolečku. Lítal tu i moc krásný modrý motýl - takový jaké jsme si představovali, že uvidíme v butterfly farm v Batcheloru. Plechovka zase sežrala nějaký olej, tak jsem musel dolévat. V našem 5l kanistru zbývá ještě asi 1,5l, tak snad na to do Sydney dojedeme. Víc jsem se ale lekl toho, že ubyla voda v chaladiči. Nikde ale nekape. Dolil jsem trochu destilky a uvidíme. Cestou do Rockhamptonu jsme viděli cedule varující na nehody z únavy a cesta byla skutečně uspávací, takže jsme se museli často střídat. Dvakrát jsme viděli policajty (v červených kostičkovaných autech), jak skrytí v křoví měří rychlost. Australani ale solidárně protijedoucí varují probliknutím světel. Nejdřív jsme se lekli, co máme španě na autě, že na nás ostatní blikají. Pak nám to došlo, Šárku to navíc začalo bavit a taky protijedoucí před policajty varovala. Já si mezitím přečetl kousek deníku od Pina a pár dní z deníku na stránkách Ostravice, podle kterého jsme plánovali konec naší cesty den po dni. V něm Rockhampton a okolí popisovali moc pěkně, tak doufáme, že se nám tam taky bude líbit. Byl ale velikonoční pátek a všude bylo mrtvo. Infocentra po cestě všechna zavřená, Great Western Hotel, kde mají v pátek trénovat mladí rodeo bohužel taky. Zrovna nám vyšlo, že tu jsme ve správný den v týdnu, bohužel ve špatný den v roce. Hledali jsme botanickou zahradu a mysleli jsme, že jsme jí našli. Byl to jen obyčený park se dvěmi snad umělými vodopády, kde jsme si alespoň uvařili oběd. Vyjímečně jsem vařil já, protože Šárka ležela po dlouhé cestě mrtvá na lavičce u stolu. Správnou botanickou jsme nenašli, tak jsme vyrazili k moři směrem k Emu Park. Než jsme vyjeli z města, tak jsme objevili jediný otevřený krámek, kde jsme nakoupili něco na večeři. Jinak všechny supermarkety dnes měli zavřeno. Na spaní jsme našli zapadlou odbočku u rybníka a postavili jen vnitřek stanu, protože bylo pořád hrozný vedro a vzduch se ani nehnul. V noci začalo pršet, tak jsem musel vyběhnout a po tmě postavit i tříšku. Nemohl jsem si svítit čelovkou, protože by mě sežrali komáři. I tak jsem se vrátil pěkně poštípaný. Naštěstí má vždy Šárka po ruce mastičku na štípance, protože když se člověk pořád jen škrábe, tak se prostě nedá spát.
stolečku. Lítal tu i moc krásný modrý motýl - takový jaké jsme si představovali, že uvidíme v butterfly farm v Batcheloru. Plechovka zase sežrala nějaký olej, tak jsem musel dolévat. V našem 5l kanistru zbývá ještě asi 1,5l, tak snad na to do Sydney dojedeme. Víc jsem se ale lekl toho, že ubyla voda v chaladiči. Nikde ale nekape. Dolil jsem trochu destilky a uvidíme. Cestou do Rockhamptonu jsme viděli cedule varující na nehody z únavy a cesta byla skutečně uspávací, takže jsme se museli často střídat. Dvakrát jsme viděli policajty (v červených kostičkovaných autech), jak skrytí v křoví měří rychlost. Australani ale solidárně protijedoucí varují probliknutím světel. Nejdřív jsme se lekli, co máme španě na autě, že na nás ostatní blikají. Pak nám to došlo, Šárku to navíc začalo bavit a taky protijedoucí před policajty varovala. Já si mezitím přečetl kousek deníku od Pina a pár dní z deníku na stránkách Ostravice, podle kterého jsme plánovali konec naší cesty den po dni. V něm Rockhampton a okolí popisovali moc pěkně, tak doufáme, že se nám tam taky bude líbit. Byl ale velikonoční pátek a všude bylo mrtvo. Infocentra po cestě všechna zavřená, Great Western Hotel, kde mají v pátek trénovat mladí rodeo bohužel taky. Zrovna nám vyšlo, že tu jsme ve správný den v týdnu, bohužel ve špatný den v roce. Hledali jsme botanickou zahradu a mysleli jsme, že jsme jí našli. Byl to jen obyčený park se dvěmi snad umělými vodopády, kde jsme si alespoň uvařili oběd. Vyjímečně jsem vařil já, protože Šárka ležela po dlouhé cestě mrtvá na lavičce u stolu. Správnou botanickou jsme nenašli, tak jsme vyrazili k moři směrem k Emu Park. Než jsme vyjeli z města, tak jsme objevili jediný otevřený krámek, kde jsme nakoupili něco na večeři. Jinak všechny supermarkety dnes měli zavřeno. Na spaní jsme našli zapadlou odbočku u rybníka a postavili jen vnitřek stanu, protože bylo pořád hrozný vedro a vzduch se ani nehnul. V noci začalo pršet, tak jsem musel vyběhnout a po tmě postavit i tříšku. Nemohl jsem si svítit čelovkou, protože by mě sežrali komáři. I tak jsem se vrátil pěkně poštípaný. Naštěstí má vždy Šárka po ruce mastičku na štípance, protože když se člověk pořád jen škrábe, tak se prostě nedá spát.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat