Po krabicovém víně přišel ráno mírný bolehlav. V autě začalo být brzy nesnesitelné vedro, tak jsem raději vylezl a šel si na chvilku před snídaní zabodyboardit.
Peťule se šla proběhnout (vyběhla až na Mt Manganui), Šárka si zacvičila na pláži. Při snídani jsme nad mapou Nového Zélandu dali Peťuli pár rad a našich zkušeností. Jako správná organizátorka zájezdu si vše pečlivě poznamenávala a zdálo se, že dva měsíce na to budou sotva stačit. Navíc musí počítat s nějakým časem na prodej auta bohužel po sezóně a navíc v Christchurch. Auto ale koupili docela levně, nechali si ho zkontrolovat od technika, tak snad budou v pohodě. Hned vedle nás si jeden chlápek otevřel půjčovnu surfů. Cena 20NZD za 4 hodiny se nám zdála docela v pohodě, kór když se vystřídáme, tak jsme si jeden longboard pro začátečníky půjčili. Za ty 4 hodiny jsme se docela vyblbli. Největší problém byl dostat se přes vlny dál od břehu. Jízdu a vstávání na prkně jsme jakž takž v bílé pěně, co přijede až ke břehu, vypilovali. I holky docela pojezdili. Kdo zrovna nesurfoval, tak se buď plácal vedle na bodyboardu nebo pouštěl draka.
K obědu udělala Šárka těstovinový salát, ke kterému jsme dojedli majonézou z Murupary (od úterka). Snad je ještě v pohodě. Skoro celý den jsme strávili na pláži, takže jsme večer byli pěkně přismahlí. Když zapadlo sluníčko, tak so do mě dala pěkná zima. K večeři jsme dali rizoto. Začínáme dojídat zásoby a pokud možno nic nového už nekupujeme. Večer jsme zase pokecali při vínku (teď jsme zase my tahali rozumy z Petry a Honzy o JV Asii), ale byli jsme ze včerejška a hlavně z dnešního surfování pěkně utahaní. Nejdřív zalehl Honza. Holky už taky chtěli jít spát, když u nás zastavilo auto a přisedli si k nám dva maoři. Nejdřív byli takoví nesmělí, pak začali být docela neodbitní. Holky šly raději spát, já jsem s nima ještě tak 20 minut kecal a pak jsem se taky rozloučil. Jeden z nich řekl, že mi ukáže, jak se zdraví a dal mi nos na nos, jako to znám z prospektů o poznávání maorské kultury. Napoprvé se nám to kvůli mé čelovce moc nepovedlo, tak jsem si jí musel na druhý pokus sundat :-)
Peťule se šla proběhnout (vyběhla až na Mt Manganui), Šárka si zacvičila na pláži. Při snídani jsme nad mapou Nového Zélandu dali Peťuli pár rad a našich zkušeností. Jako správná organizátorka zájezdu si vše pečlivě poznamenávala a zdálo se, že dva měsíce na to budou sotva stačit. Navíc musí počítat s nějakým časem na prodej auta bohužel po sezóně a navíc v Christchurch. Auto ale koupili docela levně, nechali si ho zkontrolovat od technika, tak snad budou v pohodě. Hned vedle nás si jeden chlápek otevřel půjčovnu surfů. Cena 20NZD za 4 hodiny se nám zdála docela v pohodě, kór když se vystřídáme, tak jsme si jeden longboard pro začátečníky půjčili. Za ty 4 hodiny jsme se docela vyblbli. Největší problém byl dostat se přes vlny dál od břehu. Jízdu a vstávání na prkně jsme jakž takž v bílé pěně, co přijede až ke břehu, vypilovali. I holky docela pojezdili. Kdo zrovna nesurfoval, tak se buď plácal vedle na bodyboardu nebo pouštěl draka. 
K obědu udělala Šárka těstovinový salát, ke kterému jsme dojedli majonézou z Murupary (od úterka). Snad je ještě v pohodě. Skoro celý den jsme strávili na pláži, takže jsme večer byli pěkně přismahlí. Když zapadlo sluníčko, tak so do mě dala pěkná zima. K večeři jsme dali rizoto. Začínáme dojídat zásoby a pokud možno nic nového už nekupujeme. Večer jsme zase pokecali při vínku (teď jsme zase my tahali rozumy z Petry a Honzy o JV Asii), ale byli jsme ze včerejška a hlavně z dnešního surfování pěkně utahaní. Nejdřív zalehl Honza. Holky už taky chtěli jít spát, když u nás zastavilo auto a přisedli si k nám dva maoři. Nejdřív byli takoví nesmělí, pak začali být docela neodbitní. Holky šly raději spát, já jsem s nima ještě tak 20 minut kecal a pak jsem se taky rozloučil. Jeden z nich řekl, že mi ukáže, jak se zdraví a dal mi nos na nos, jako to znám z prospektů o poznávání maorské kultury. Napoprvé se nám to kvůli mé čelovce moc nepovedlo, tak jsem si jí musel na druhý pokus sundat :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat