Dali jsme si budíka na 6:10, co kdyby dneska náhodou bylo lepší počasí než včera a taky že jó. Bezvětří, obloha vymetená, Taranaki majestátná a světe div se, od infocentra jsme zahlédli i vzdálenou sopku Ruapehu v národním parku Tongariro. Předpověď v DOC kanceláři: fine spells, tedy občas docela dobře (podle doktorů z Routeburn treku tohle napíšou meteorologové na Zélandu když nevědí) a prý bysme se dnes mohli dostat "vysoko". Z North Egmont je to na 2518m vysokou sopku převýšení 1600m. Zapsali jsme se do knihy tůr (poprvé na Zélandu, nesmíme se po návratu zapomenout odepsat, aby nás v noci nešli 
hledat) a vyrazili po silnici k Tahurangi Lodge. Za ním začaly prudké schody, pak už jen kameny a suť. Na Taranaki se začaly dělat mraky. Konec výstupu byl už v úplné mlze. Jaké pak bylo milé překvapení, když na kráteru svítilo sluníčko a pohled do kraje byl jako z Everestu. Kráter obehnaný omrzlými kameny byl plný sněhu, svítilo sluníčko, bylo bezvětří, jako bysme se objevili v jiném světě. Pod kameny, které se skutálely na sníh zmrzla ledová noha a teď "levitují" 30cm nad okolním sněhem. Strávili jsme nahoře skoro 2 hodiny a vrátili se zpět k Tahurangi Lodge. Tam jsme vymyslel jinou variantu cesty zpět přes Holly Hut trek. Šárka chvilku brblala, že si vždycky něco "vymýšlím", ale nakonec se i jí cesta moc líbila. K autu jsme dorazili za krásného podvečeního slunce. Taranaki zase vykoukla a halil jí jen lehký závoj, 
který přetékal přes ostrý vrchol (dávám si vínko, tak mám trochu básnickou náladu, pozn. red.). Velký bratr Ruapehu v dálce schoval mrak, vykoukl ale kousek kužele ladné sestřičky Ngauruhoe. Na kolikátý pokus dokážete vyslovit její jméno? K večeři byly vysněné palačinky. Dali jsme s vajíčkem, se sýrem, s osmaženým luncheonem a jako tečku "obyčejné" s marmeládou. Pokecal jsem tu se 4 kamarády, kteří vypadali, že už dlouho cestují spolu dvěma autama. Prý se potkali před dvěma dny na Peace festivalu v New Plymouth. O tom jsme nevěděli, možná bysme se přijeli podívat.
PS: Po chůzi na sněhu jsme měl docela mokro v botech. Mám totiž prošlapanou podrážku (Vibram), takže se mi na stranách trhá a ve špuntech na spodku mám pár děr. Zkusím se někde poptat, jeslti by to šlo opravit. Nemá Vibram doživotní záruku? PS: Vašku, jak vypadala cesta od Tahurangi Lodge na vrchol před 6 lety? Byly tam na začátku ty dlouhé schody přes suťovisko? Jak vypadala ta poslední těžká pasáž? Byl to ten skalní schod nad sněhovým jazykem při vstupu do kráteru? Víš, že se nesmí až na nejvyšší vrchol Taranaki, protože je to pro maory svaté místo? Byli jsme tam? ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat