Ráno jsme nestíhali checkout na desátou. Nemohli jsme nějak dosušit zmoklé prádlo. Správcová nám milostivě dovolila zůstat v kempu do půl jedenáctý, ale i to jsme o hodinu přešvihli. "Rotorua fakt smrdí", řekla včera Šárka, když jsme se blížili k městu. Přímo v centru jsou totiž termální parky s chrlícími gejzíry a bublajícími smradlavými bahýnky. Jeden takový jsme navštívili: Kuirau Park - ten je totiž zdarma. Stavili jsme se
ještě v Jade Factory, kde mělo být vidět, jak brousí zelené šperky. Vyklubal se z toho jen předražený obchod s průzorem do dílny, kde zrovna nikdo nebyl. Měli tu ale pěkný asi metr a půl velký nefrit přímo u vstupu do obchodu. Poslední zastávku jsme udělali v Redwoodu - parku, kde tyto stromy zasadili před sto lety a oni jim tu rostou 2x rychleji než v Kalifornii, takže už jsou to docela velký macci. Jaký asi budou za dalších 100 let? Kdo tu budete touto dobou, napište se prosím do komentáře. Koupili jsme si tu pidivařečku ze dřeva Kauri. Naše Ballena [čti: bažena] (vařečka z Puerto Madryn z Argentiny s držátkem jako ocas velryby) se už časem tak rozlámala, že s ní nedosáhnem na dno ešusu. Na večer jsme měli domluvený sraz s Petrou a Honzou, se kterými se už pár dní naháníme SMSkama. Byli v Nepálu, jihovýchodní Asii a teď už jsou skoro týden na Zélandu. V Aucklandu koupili auto a jedou nám od Hot Water Beach naproti. Setkali jsme se v Mt Manganui. No to bylo radosti! Chvilku jsme kecali na pláži. Šel jsem do vody, ale pořád mě píchaly nějaké malé průhledné kousky rozptýlené ve vodě. Když jsme zjistili, že jsou to asi zbytky rozsekaných medůz od lodních šroubů motorových člunů,
nikomu se už do vody moc nechtělo a šli jsme se raději projít na sopku Manganui. Byl to krátký ale moc pěkný výlet s nádherným výhledem na město, moře, kuře, stavení. Moc jsme to ale nevnímali, protože jsme pořád kecali a kecali. Na hraně sopky lítali praglidisti s motorem i bez a jeden velice odvážný tandem doslova lízající hranu skály. Na večer jsme zajeli na pláž, kde byly stolečky a rychle začli vařit večeře, protože to vypadalo, že co nevidět začně pršet. Jak Honza s Petrou tak my jsme dělali shodně játra na cibulce - pod dohledem šéfkuchaře Honzy! K tomu pili lahvovou Plzeň(!), kterou Honza koupil na štastné setkání v supermarketu. Pak přišlo na řadu víno, u kterého jsme vydrželi kecat až do půl druhý do rána - pršet naštěstí nezačalo. V jednom domě taky probíhala pařba, střídaly se u něj auta a já poprvý viděl, jaká je "paráda" taková flekovačka pneumatik při zběsilém rozjezdu. Další disco nám udělalo kolem třetí jiné auto, které zastavilo vedle nás. To už jsme dávno spali a doufali, že je to přestane brzy bavit. A přestalo :-)
ještě v Jade Factory, kde mělo být vidět, jak brousí zelené šperky. Vyklubal se z toho jen předražený obchod s průzorem do dílny, kde zrovna nikdo nebyl. Měli tu ale pěkný asi metr a půl velký nefrit přímo u vstupu do obchodu. Poslední zastávku jsme udělali v Redwoodu - parku, kde tyto stromy zasadili před sto lety a oni jim tu rostou 2x rychleji než v Kalifornii, takže už jsou to docela velký macci. Jaký asi budou za dalších 100 let? Kdo tu budete touto dobou, napište se prosím do komentáře. Koupili jsme si tu pidivařečku ze dřeva Kauri. Naše Ballena [čti: bažena] (vařečka z Puerto Madryn z Argentiny s držátkem jako ocas velryby) se už časem tak rozlámala, že s ní nedosáhnem na dno ešusu. Na večer jsme měli domluvený sraz s Petrou a Honzou, se kterými se už pár dní naháníme SMSkama. Byli v Nepálu, jihovýchodní Asii a teď už jsou skoro týden na Zélandu. V Aucklandu koupili auto a jedou nám od Hot Water Beach naproti. Setkali jsme se v Mt Manganui. No to bylo radosti! Chvilku jsme kecali na pláži. Šel jsem do vody, ale pořád mě píchaly nějaké malé průhledné kousky rozptýlené ve vodě. Když jsme zjistili, že jsou to asi zbytky rozsekaných medůz od lodních šroubů motorových člunů, 
nikomu se už do vody moc nechtělo a šli jsme se raději projít na sopku Manganui. Byl to krátký ale moc pěkný výlet s nádherným výhledem na město, moře, kuře, stavení. Moc jsme to ale nevnímali, protože jsme pořád kecali a kecali. Na hraně sopky lítali praglidisti s motorem i bez a jeden velice odvážný tandem doslova lízající hranu skály. Na večer jsme zajeli na pláž, kde byly stolečky a rychle začli vařit večeře, protože to vypadalo, že co nevidět začně pršet. Jak Honza s Petrou tak my jsme dělali shodně játra na cibulce - pod dohledem šéfkuchaře Honzy! K tomu pili lahvovou Plzeň(!), kterou Honza koupil na štastné setkání v supermarketu. Pak přišlo na řadu víno, u kterého jsme vydrželi kecat až do půl druhý do rána - pršet naštěstí nezačalo. V jednom domě taky probíhala pařba, střídaly se u něj auta a já poprvý viděl, jaká je "paráda" taková flekovačka pneumatik při zběsilém rozjezdu. Další disco nám udělalo kolem třetí jiné auto, které zastavilo vedle nás. To už jsme dávno spali a doufali, že je to přestane brzy bavit. A přestalo :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat