Dneska jsem si krásně zarybařil! Na rafťáky jsme se sice nedozvonili, ale v kanceláři DOC nám poradili řeku Whirinaki, která se vlévá do Rangitaiki asi 3km za městem. Přístup k Rangitaiki je prý teď dost obtížný, protože se soudí o území, všechny cesty jsou uzavřené a je potřeba si dopředu vyžádat povolení. Poslala nás po silnici do Te Urewera NP, kde je po patnácti kilometrech zdarma kempování a přístup k Whirinaki. Před šesti lety jsme tu jeli po prašné cestě k 100km vzdálenému jezeru Waikaremoana skoro 3 hodiny. Teď je tu
alespoň na začátku krásný nový asfalt. Kemp jsme našli a bylo tu moc krásně. Strávili jsme tu celý den. Já rybařil a Šárka trhala ostružiny, jako pravěcí lovci a sběrači. Měl jsem nespočet záběrů, jednou jsem rybu viděl a hezky si jí za třpytkou povodil, dva pstruhy jsem dokonce vytáhl. O dost menší, než na které jsme byli zvyklí z jižního ostrova, ale větší než papír A4, takže akorát míra 30cm :-) Měl jsem tu 3 místečka, které jsem střídal a připadalo mě, že vím, kde jsou jaké ryby. Nebo pstruzi během dne mění svoje teritorium? A je to tak, že když ryba zabere, ale z háčku spadne, že se pak chvilku bojí a už nezabere? Přišlo mi taky, že na jednom místě jsem měl dopoledne a pak odpoledne záběr o stejné síle. Odpoledne už jsem jí ale vytáhl, tak jsem si říkal, že to bude určitě ta samá. Byl jsem podrápaný od ostružin, mouchy mě žraly, ale hrozně mě to bavilo! Se dvěma úlovky jsem byl spokojený. Když jsem vytáhl prvního,
řekla Šárka: běž ještě pro jednoho - pro sebe :-) Večer jsme dali teplou solární sprchu (čistého prádla už moc není - došlo i na zářivě modré ponožky z letadla z Tahiti Nui) a šli smažit pstruhy. Přes den se honily mraky, v dálce bouřilo, ale pršet nám začalo až na vaření. Snědli jsme si tedy pstruhy v autě a i tak si hrozně pochutnali. Zahráli jsme si hru "Blafuj - aneb hru se zvířátky, která nemá nikdo rád" a Šárka vyhrála 2:1. Při tom nás v autě otravovalo pár skutečných komárů, much, a dalších neznámých a mnohem větších zvířátek, které jsme museli pozabíjet, až jsem si při tom vylil pivo. V Te Urewera je ale krásně. Okolo zelené kopečky, přímo nad autem stojí ohromné stromy Kauri (na Zélandu mají dva, které jsou na objem větší než sekvoje v Kalifornii). Když jsem ráno v infocentru viděl plastickou mapku jezera Waikaremoana, tak mně bylo líto, že jsme nestihli krásný 3 denní trek, který ho z půlky obejde.
alespoň na začátku krásný nový asfalt. Kemp jsme našli a bylo tu moc krásně. Strávili jsme tu celý den. Já rybařil a Šárka trhala ostružiny, jako pravěcí lovci a sběrači. Měl jsem nespočet záběrů, jednou jsem rybu viděl a hezky si jí za třpytkou povodil, dva pstruhy jsem dokonce vytáhl. O dost menší, než na které jsme byli zvyklí z jižního ostrova, ale větší než papír A4, takže akorát míra 30cm :-) Měl jsem tu 3 místečka, které jsem střídal a připadalo mě, že vím, kde jsou jaké ryby. Nebo pstruzi během dne mění svoje teritorium? A je to tak, že když ryba zabere, ale z háčku spadne, že se pak chvilku bojí a už nezabere? Přišlo mi taky, že na jednom místě jsem měl dopoledne a pak odpoledne záběr o stejné síle. Odpoledne už jsem jí ale vytáhl, tak jsem si říkal, že to bude určitě ta samá. Byl jsem podrápaný od ostružin, mouchy mě žraly, ale hrozně mě to bavilo! Se dvěma úlovky jsem byl spokojený. Když jsem vytáhl prvního, 
řekla Šárka: běž ještě pro jednoho - pro sebe :-) Večer jsme dali teplou solární sprchu (čistého prádla už moc není - došlo i na zářivě modré ponožky z letadla z Tahiti Nui) a šli smažit pstruhy. Přes den se honily mraky, v dálce bouřilo, ale pršet nám začalo až na vaření. Snědli jsme si tedy pstruhy v autě a i tak si hrozně pochutnali. Zahráli jsme si hru "Blafuj - aneb hru se zvířátky, která nemá nikdo rád" a Šárka vyhrála 2:1. Při tom nás v autě otravovalo pár skutečných komárů, much, a dalších neznámých a mnohem větších zvířátek, které jsme museli pozabíjet, až jsem si při tom vylil pivo. V Te Urewera je ale krásně. Okolo zelené kopečky, přímo nad autem stojí ohromné stromy Kauri (na Zélandu mají dva, které jsou na objem větší než sekvoje v Kalifornii). Když jsem ráno v infocentru viděl plastickou mapku jezera Waikaremoana, tak mně bylo líto, že jsme nestihli krásný 3 denní trek, který ho z půlky obejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat