Jediné parkovací místo, které jsme včera našli, funguje od půl osmý jako autobusová zastávka, takže jsem si musel přivstat a auto přeparkovat. Do deseti jsme se museli vystěhovat z našeho levného "dvoulůžáku" - byli jsme tu pořád sami, to byla paráda. Venku pořád prší, tak jsme zbytek dopoledne strávili naproti v hostelu Jolly (ten za 30AUD, co nám ho vnucovali v infu na letišti) na internetu.
Pořád jsem odbíhal kontrolovat naše nové auto, protože parkujeme ve Victoria Street, kde je, jak je všem backpackerům známo, stání jen po dobu jedné hodiny. Na odpoledne jsme pozvaný na návštěvu k Lucce a Honzovi, které jsme poznali v Abel Tasmanu. Bydlí na světoznámé Bondi beach, ale původní plán vyrazil na pláž v tomhle počasí asi neklapne. Cestou jsme se zdrželi na Bondi Junction v největším obchodním komplexu na jižní polokouli. Těch NEJ na jižní polokouli bude časem víc, schválně je s námi počítejte :-) Přestože máme dobrou (i když trochu starou) mapu Sydney (i Melbourne a Adelaide - další výhoda naší Plechovky), tak jsme si zase trochu pobloudili. Není to sranda, když se člověk nevyzná. Stačí jet ve špatném pruhu a už frčíte na opačnou stranu, než jste původně chtěli. Zaparkovali jsme v Mitchell street (v Sydney je jich asi deset, musíte vybrat tu správnou podle čtvrti), Lucka na nás mávla ze vchodu, a už stačilo ve slejváku přeběhnout 50m a byli jsme v suchu. Hozna říkal, že tenhle déšť (který tu fakt nebývá) alespoň přerušil 3 týdny hnusného dusna.
Seděli jsme v kuchyni kecali a plánovali naší a vlastně i jejich cestu okolo Austrálie. Lucka a Honza to tu totiž po téměř třech letech pomalu balí. Před odletem domů plánují dva až tři měsíce pocestovat. Nabídli nám topinky a my nejdřív trochu zaváhali, když jsme si představili, jak asi vypadají topinky z toastového chleba. Dostali jsme ale skutečné topinky, za které by se nemuseli stydět ani na Letné v hospodě Na Kovárně. Mají tu totiž pekárnu, kde (když trochu pustíte chlup) koupíte opravdu dobrý jako-český chleba. Honza měl ještě nějakou práci. Nechtěli jsme ho rušit, tak Lucka vymyslela, že si půjdeme zaplavat do koupaliště vykopaného do skály na plaži Dronte. Honza to nevydržel a jel s náma. Na chvilku přestalo pršet a bylo to super. Moře bylo rozbouřené a občas nějaká vlna cákla až do bazénu. Šli jsme pak na večeři do thajské restaurace na Bondi Junction. Obchody už zavíraly, restauračky už byli prázdné, ale Honza s Luckou znali jednu otevřenou, trochu schovanou, docela levnou a hlavně výbornou. Šárka tu vyzkoušela jíst hůlkama, za dva měsíce se jí to v Asii bude hodit. Do půl dvanáctý jsme ještě kecali u nich doma u Cinzana, které jsme koupili na šťastné shledání. Venku zase začalo pršet, tak nám nabídli, že můžeme přespat u nich. Přinesli jsme si z auta naší matračku a zabydleli se v kuchyni na zemi.
Pořád jsem odbíhal kontrolovat naše nové auto, protože parkujeme ve Victoria Street, kde je, jak je všem backpackerům známo, stání jen po dobu jedné hodiny. Na odpoledne jsme pozvaný na návštěvu k Lucce a Honzovi, které jsme poznali v Abel Tasmanu. Bydlí na světoznámé Bondi beach, ale původní plán vyrazil na pláž v tomhle počasí asi neklapne. Cestou jsme se zdrželi na Bondi Junction v největším obchodním komplexu na jižní polokouli. Těch NEJ na jižní polokouli bude časem víc, schválně je s námi počítejte :-) Přestože máme dobrou (i když trochu starou) mapu Sydney (i Melbourne a Adelaide - další výhoda naší Plechovky), tak jsme si zase trochu pobloudili. Není to sranda, když se člověk nevyzná. Stačí jet ve špatném pruhu a už frčíte na opačnou stranu, než jste původně chtěli. Zaparkovali jsme v Mitchell street (v Sydney je jich asi deset, musíte vybrat tu správnou podle čtvrti), Lucka na nás mávla ze vchodu, a už stačilo ve slejváku přeběhnout 50m a byli jsme v suchu. Hozna říkal, že tenhle déšť (který tu fakt nebývá) alespoň přerušil 3 týdny hnusného dusna. 
Seděli jsme v kuchyni kecali a plánovali naší a vlastně i jejich cestu okolo Austrálie. Lucka a Honza to tu totiž po téměř třech letech pomalu balí. Před odletem domů plánují dva až tři měsíce pocestovat. Nabídli nám topinky a my nejdřív trochu zaváhali, když jsme si představili, jak asi vypadají topinky z toastového chleba. Dostali jsme ale skutečné topinky, za které by se nemuseli stydět ani na Letné v hospodě Na Kovárně. Mají tu totiž pekárnu, kde (když trochu pustíte chlup) koupíte opravdu dobrý jako-český chleba. Honza měl ještě nějakou práci. Nechtěli jsme ho rušit, tak Lucka vymyslela, že si půjdeme zaplavat do koupaliště vykopaného do skály na plaži Dronte. Honza to nevydržel a jel s náma. Na chvilku přestalo pršet a bylo to super. Moře bylo rozbouřené a občas nějaká vlna cákla až do bazénu. Šli jsme pak na večeři do thajské restaurace na Bondi Junction. Obchody už zavíraly, restauračky už byli prázdné, ale Honza s Luckou znali jednu otevřenou, trochu schovanou, docela levnou a hlavně výbornou. Šárka tu vyzkoušela jíst hůlkama, za dva měsíce se jí to v Asii bude hodit. Do půl dvanáctý jsme ještě kecali u nich doma u Cinzana, které jsme koupili na šťastné shledání. Venku zase začalo pršet, tak nám nabídli, že můžeme přespat u nich. Přinesli jsme si z auta naší matračku a zabydleli se v kuchyni na zemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat