neděle 31.1.2010 - Ellerslie Race Course - nedělní trh aut

Moc dobře se mi nespalo, byl jsem vzhůru dávno před sedmou, kdy zazvonil budík. Dali jsme homeless hygienu na benzínce a 4 minuty před osmou vjíždeli na Ellerslie Race Course - nedělní trh aut (vstupné 30NZD). Hned u vjezdu chtěli vědět, jakou máme cenu, takže jsem nepřipraven vyhrknul 3400NZD. Zajeli jsme do řady aut (pod 5000NZD) a tabuli s cenou dali za okno. Šel jsem se projít a okouknout ceny ostatních. Byly pěkně rozkolísané. Za podobná auta šlo zaplatit dva nebo klidně čtyři tisíce. Když jsem se vrátil, už Barunku okukoval první zájemce: Belgičan Joris. Viděl jí na inzerátu v hostelu Auckland Central Backpacker a líbila se mu (taky aby ne! :-). Koukal na lůžkovou úpravu, kterou jsem mu vychválili, že i já se 189cm jsem v autě spal 2 měsíce. Ukázali jsme mu VIR (historie auta: majitelé, kilometry, pokuty atd.), který jsme měli z Christchurch. Rychle jsme mu ho ale zase vzali, protože na zadní straně prvního listu jsme měli ručně sepsanou "kupní smlouvy" z Christchurch s cenou o 1200NZD nižší, než kolik chceme teď. Modlili jsme se, aby papír neotočil. Dali jsme ukázkovou jízdu. Nevadil mu divný zvuk při řazení, ani že volant při přímé jízdě není úplně rovně. Přestože k našemu štěstí bylo dnes zataženo, zkusil klimatizaci a všiml si, že nefunguje. To ale bylo všechno, na co si postěžoval. Za 140NZD si zaplatil odbornou prohlídku u technika, kterou tu v rámci trhu nabízí. Během těchto 45 minut jsme konečně měli čas na snídani. Vypadalo to nadějně: když už zaplatil tolik peněz za prohlídku, tak auto určitě koupí. Vrátili jsme se k Barunce. Joris už seděl s technikem v autě a probíral s ním výsledek prohlídky. Tvářili se dost vážně, protože našli pár (bezvýznamných) chybiček:
1) auto asi nemělo při 200 tisících vyměněný rozvodový řemen a už 28 tisíc kilometrů přejíždí
2) divné zvuky při 50km/h
3) pravá přední brzdová destička potřebuje vyměnit
4) klimatizace nefunguje
5) není známo, kdy se naposledy měnil olej
6) jeden válec prý ztrácí tlak
7) v chladiči není nemrznoucí směs
A s tímhle se začalo smlouvat o ceně. Začali jsme tím, že mu zaplatíme tuhle prohlídku, to mu ale nestačilo. Cena 3.200 byla taky moc, chtěl 2.800. Nakonec jsme se ustálili na 3.000NZD. Byli jsme rádi, protože už bylo deset, trh končil už ve dvanáct a nezbývalo moc času na připadné další zájemce. Navíc jsme ještě včera počítali s max. cenou 3.190NZD, kterou jsme rozvěsili po hostelech. Joris si jí asi naštěstí nepamatoval, takže začal vyjednávat z ceny, kterou jsme dali na trhu o 210NZD vyšší. Nechal si vytisknout nový VIR (ten byl v pořádku) a zaplatil převod auta. Nechali jsme si jeho pas (Barunka už je jeho) a jeli do bankomatu pro peníze. Podařilo se mu vybrat je 700NZD. V sobotu byly všechny banky zavřené a neotevřou ani v pondělí, protože je výročí Aucklandu a to je státní svátek. Jedinou otevřenou banku jsme objevili u infocentra pod Skytower, kde se mu na jinou kartu podařilo vybrat dalších 2.000NZD. Zbývá už jen 300NZD, které z bankomatu vybere zítra. Pas jsme mu vrátili, ale nechali jsme si zatím klíčky. Měli jsme alespoň čas si věci vklidu odnést do hostelu "Top floor", který jsme si vyhlídli už včera při roznášení letáků. Je to tedy trochu špína, ale dvoulůžák tu stojí míň než osmilůžák v Nomádu (ve kterém jsme bydleli před dvěma měsíci). A žačala nám pohodička. Auto máme prodaný, bydlíme a nic nám nechybí. Rozdílem v ceně nákupu a prodeje jsme si vydělali na benzín, který jsme tu projezdili. Navíc nám hraje do ruky kurz Zélandského dolaru, který během našeho pobytu přitvrdil z 12,56 na 13,30Kč za dolar. Jediné, co jsme na Zélandu zaplatili za dopravu bylo (ne)povinné ručení na 3 měsíce za 159NZD. Jsem zvědavý, jak bude úspěšní s autem v Austrálii, protože takovéhle štěstí se jen tak neopakuje a na autě se dá naopak pěkně prodělat! Zbylé dva dny strávíme v Aucklandu, protože by tu měla být spousta akcí konaných k výročí města. Odpoledne začalo pršet, takže jsme až do večera zůstali na hostelu, popíjeli zbylý rumíček a já si k obědu vypil posledního tuíčka. Šárka v troubě upekla muffiny ze směsi na buchtu, kterou jsme koupili na Vánoce ve Wanace a od té doby jí vozíme. Já na poslední chvíli zavolal za levno babičce a Patrikovi. Na večer jsme zašli do přístavu na velkolepý ohňostroj. Cestou zpět jsme oknem do jednoho sportbaru dokoukali finále Australia Open, při kterém Federer porazil Andyho Murraye.