cestuje po světě a hledá si holku. Cestou do Coober Pedy jsme urazili celkem 344km. Díky časnému vstávání jsme už kolem poledne přijížděli do RiBas - doporučeného kempu pod zemí pár kilometrů před městem. Coober Pedy, jehož jméno vzniklo z aboridžinského "Kupa piti" neboli bílý muž v díře, je totiž město, ve kterém se těží opály - krásné barevné drahokamy. Rick a Barbara jsou dva dobrodruzi, kteří jeden starý důl koupili a udělali z něj hostel a kemp jménem RiBas. Bydlet pod zemí je totiž jediná možnost, jak přežít extrémně vysoké teploty, které ve vyprahlém městě celý rok panují. Ve vytěžených dolech tu mají i kostely, obchody a teď tam stojí i náš stan. Byli jsme tu skoro sami, tak jsme si vybrali jednu z kójí, které jsou vykousané do boku z hlavní chodby, do tvaru čtverce. Ve stropě jsou každých několik metrů vyfrézované průduchy, které jeskynní komplex lehce osvětlují. V kójích jsou pak navíc elektrická světla na vypínač. Je tu stálá teplota 23°C a co je snad ještě lepší, nelítají tu mouchy. V nadzemní kuchyni, která je pod stříškou se sítí už jich je docela dost a venku je to bez síťky na hlavě úplně nesnesitelné. Když ale zalezete do šera "jeskyně" všechny mouchy z vás 
zmizí bůhví kam. Po obědě jsme vyrazili do města. Zatímco náš kemp vypadá při příjezdu jako opravdový lom nebo holé staveniště, tak Coober Pedy připomíná až moc skutečné město s normálními baráky, z čehož jsem byl trochu zklamaný. Stačilo ale zalézt do kostela, kterému nad zem vykukovala jen vstupní chodba a věžička, jinak vnitřek byl celý vyfrézovaný do skály za ní. Ještě zajímavější byl luxusní hotel, též z půlky zakopaný pod zem. Prošli jsme si chodby, nakoukli do baru a prohlídli si pěknou výstavu o městě opálů - též pod zemí. Pravda, některé části byly zavřené kvůli padajícímu stropu. Zašli jsme ještě do podzemního obchůdku se suvenýry (plného šperků z opálu) a pak se vrátili do naší slůje, trochu si odpočinout před exkurzí do dolů Ricka a Barbary. Ta nebyla nic moc. Rickovi nebylo skoro nic rozumnět jak mlel. Připadal nám spíš jako pouliční divadelník. Co jsme pochytili bylo jak asi vzniká opál (i když jsme si původně mysleli, že mluví o jabkách), jak v něm vznikají barvy, jak se těží, jak se vrtají a odstřelují nálože a jak se vůbec hledá žíla. To nakonec byla největší sranda, protože jsme si při tom zkusili proutkařit. Pak se jeho povídání zvrtlo na žvanění o filmech, kterých se v nehostinné krajině okolo města natočilo mraky. Dva Angličani se trochu chytali a dokonce některé filmy znali, ale my ostatní jsme netušili, která bije. Pak už to nebavilo ani Angličany a Rick pořád mlel a mlel. Když už to vypadalo, že domluvil, ostatní mu rychle uvolnili cestu, aby jako už odešel, ale on mlel dál. Úplně nás tím vysílil. Šárka šla po exkurzi hned do stanu, já ještě chvilku pokecal se Švýcarama a Francouzkou a pak taky zalehl. Hodili jsme si do stanu naší super matračku, takže se nám tu bude spát jako v posteli s nebesy.PS: Dnes nám přišla SMS od pojišťovny AAMI, od které máme (ne)povinné ručení, že se jim z Šárčinné VISA karty nepodařilo strhnout měsíční platbu. Koukali jsme, že platba za první měsíc z účtu v pohodě odešla, tak nevíme, co se najednou děje. Musíme to vyřešit dřív, něž někoho nabouráme a budeme to muset zaplatit ze svého.
PS: V Coober Pedy se po ulicích toulá spousta Aboridžinců. Často jsou ožralý, navíc i ty střízlivý na sebe pořvávají jako by taky byli ožralý. Jiný kraj, jiný mrav. Působí tím ale dost odpudivě. Francouzska říkala, že jí jednou pozvali na párty a byli docela milí. Později začali být až moc milí, takže je musela odhánět, ale i tak si prý myslí, že jsou v pohodě.
PS: Hledači opálů jsou jako gambleři. Nejhorší je, když občas něco málo najdou. Všechno co vydělají zase vrazí do hledání dalších opálů až do té doby, dokud nezkrachují. Jen málo kdo na opálech opravdu zbohatne.
Žádné komentáře:
Okomentovat