Ráno jsme dostali náklep od Rusáků. Teda ne my, ale naši hokejisti ve Vencouveru. Nám alespoň vyšla snídaně, pak ale začalo zase pršet. Co jsme tedy měli dělat jiného než zastavit v městě Sale na větší nákupy. V supermarketu bylo teplo a sucho. Objevili jsme tu obchůdek The Reject Shop se vším možným a neskutečně levným. I drogerie tu byla levná, tak jsme nakoupili docházející pasty, mýdla a šampóny.
Vůbec nám nevadilo, že jsou na nich korejské a vietnamské nápisy. Nakoupili jsme tu spoustu dalších levných blbostí, takže nás to nakonec vyšlo docela draho. Objevili jsme tu i stánek našeho operátora Optus, u kterého jsme si potřebovali změnit tarif naší předplacenky, aby nám vydžel kredit dva měsíce. Je v tom míň volání ale jinak bysme museli kupovat kredit 3x a vyšlo by nás to dráž. Jsem rád, že to máme z krku, nechtělo se mi za týden běhat po Melbourne a hledat Optus. Koupili jsme si i kanistr na rezervní benzín na cestu přes Outback (odlehlé části středu Austrálie). Snad bude stačit 10l, i tak byl docela drahý. Startovací kabely taky nebyly zadarmo, tak jsme se rozhodli, že je nebudem potřebovat. A místo předražených kanistrů na vodu povezeme 2,25l flašky od sodovek a tvrdší 3l flašky od džusů. Navíc nám pořád zbývá jeden pětilitrový měkký kanistr. Druhý, který nám předevčírem vytekl jsme zahodili. Pak už zbylo jen dokoupit další jídlo a udělat si špenátovo palačinkové hody u jezera v parku, odkud nás v nejlepším vyhnal déšť. Cucal jsem pivko z flašky schované v papírovém pytlíku. V místním liquor shopu (speciální alkoholárně, v supermarketu
nekoupíte ani pivo) jsme objevili skoroprošlé ale velice zlevněné pivo a krabici červeného vína. Původně jsme měli namířeno až k Phillip Islandu na jih od Melbourne, ale v jednom infocentru po cestě jsem se nadchl pro dvoudenní trek v národním parku Wilson Promotory, který jsme původně chtěli úplně minout. Za vstup se opět platí, tak jsme přenocovali na pláži Waratah Bay asi 50km na sever od parku. Byla tu docela pěkná pláž a prolejzačky, kde jsme si trošku zablbli, ale protože foukal studený vítr, tak jsme nejvíc ocenili zastřešené BBQ, kde jsme si opekli sausages chorizo. Byly to takové lepší klobásky, moc dobré, ale název podobný steaku z Cachi v Argentině byl ale pouze shoda náhod. Večer jsme si v autě docela vyhráli s jednou z blbostí z levného krámku. Koupili jsme si totiž takové ty dlouhé balónky, co z nich jdou kroucením vytvořit různé tvary. I když se nízká cena odrazila na kvalitě (pumpičku jsme museli opravit, balóny pořád praskaly), tak jsme se s tím docela vyblbnuli. Spousta krásných tvarů nám pak dělalo nebesa "postele" v naší "autoložnici."
Vůbec nám nevadilo, že jsou na nich korejské a vietnamské nápisy. Nakoupili jsme tu spoustu dalších levných blbostí, takže nás to nakonec vyšlo docela draho. Objevili jsme tu i stánek našeho operátora Optus, u kterého jsme si potřebovali změnit tarif naší předplacenky, aby nám vydžel kredit dva měsíce. Je v tom míň volání ale jinak bysme museli kupovat kredit 3x a vyšlo by nás to dráž. Jsem rád, že to máme z krku, nechtělo se mi za týden běhat po Melbourne a hledat Optus. Koupili jsme si i kanistr na rezervní benzín na cestu přes Outback (odlehlé části středu Austrálie). Snad bude stačit 10l, i tak byl docela drahý. Startovací kabely taky nebyly zadarmo, tak jsme se rozhodli, že je nebudem potřebovat. A místo předražených kanistrů na vodu povezeme 2,25l flašky od sodovek a tvrdší 3l flašky od džusů. Navíc nám pořád zbývá jeden pětilitrový měkký kanistr. Druhý, který nám předevčírem vytekl jsme zahodili. Pak už zbylo jen dokoupit další jídlo a udělat si špenátovo palačinkové hody u jezera v parku, odkud nás v nejlepším vyhnal déšť. Cucal jsem pivko z flašky schované v papírovém pytlíku. V místním liquor shopu (speciální alkoholárně, v supermarketu 
nekoupíte ani pivo) jsme objevili skoroprošlé ale velice zlevněné pivo a krabici červeného vína. Původně jsme měli namířeno až k Phillip Islandu na jih od Melbourne, ale v jednom infocentru po cestě jsem se nadchl pro dvoudenní trek v národním parku Wilson Promotory, který jsme původně chtěli úplně minout. Za vstup se opět platí, tak jsme přenocovali na pláži Waratah Bay asi 50km na sever od parku. Byla tu docela pěkná pláž a prolejzačky, kde jsme si trošku zablbli, ale protože foukal studený vítr, tak jsme nejvíc ocenili zastřešené BBQ, kde jsme si opekli sausages chorizo. Byly to takové lepší klobásky, moc dobré, ale název podobný steaku z Cachi v Argentině byl ale pouze shoda náhod. Večer jsme si v autě docela vyhráli s jednou z blbostí z levného krámku. Koupili jsme si totiž takové ty dlouhé balónky, co z nich jdou kroucením vytvořit různé tvary. I když se nízká cena odrazila na kvalitě (pumpičku jsme museli opravit, balóny pořád praskaly), tak jsme se s tím docela vyblbnuli. Spousta krásných tvarů nám pak dělalo nebesa "postele" v naší "autoložnici."
Žádné komentáře:
Okomentovat