Ani ráno jsem nic nechytl. V jedenáct hodin jsme při výjezdu doplatili 16AUD. Ani nám nedali potvrzení o zaplacení "pokuty", takže jsme se na to asi klidně mohli vyprdnout. Natočili jsme si tu za to alespoň pitnou vodu do všech tří flašek, dvou plastových kanistříků a solární sprchy. U jezera před Jindabyne, kde jsme před třemi dny spali, jsem si dotřetice ověřil, že ryby fakt neberou. Alespoň jsem si tu trochu zaplaval.
Vyrazili jsme do Jindabyne na nákup a rovnou si tu podle receptu z internetu uvařili, a teď se podržte, rajskou omáčku s těstovinama a hovězím na nudličky. Ze Šárky se stává skvělá kuchařka. Pokračovali jsme do státu Victoria směrem na jihozápad po silnici Barry way. Když jsme se ptali na cestu chlápka u sámošky, tak se tak vážně podíval na naše auto a pak řekl: "... ale jo, s tímhle autem se to dá, ale pozor na strmé srázy!". Prašná (spíš písečná) silnice se kroutila prudkými stráněmi porostlými černými eukalypty. V roce 2003 tu totiž byl tak velký požár, že se nad ním dokonce vytvořil ohromný mrak "pyrocumulus". Z něj pak létaly blesky a ty zažehly několik dalších menších požárů. Eukalypty ale tohle dokáží přežít a z černých ohořelých kmenů ji vyraší rychle nové zelené větvičky. Výhledy do údolí byly nádherné. Přejeli jsme hřebeny a pokračovali údolím podél Snowy river.
Nakonec jsme jich na mapě našli několik, tak bůh ví, která z nich je ta pravá. Po deštích byla voda jako čokoláda. Potkali jsme tu jednoho cyklistu, který říkal, že vloni byla voda průzračná jako křišťál. Stromy a keře na břehu se topily v bahně. Po cestě bylo několik kempů zdarma, ale až první ve Victorii měl pěkný přístup k vodě. Samozřemě jsem zase vykoupal svojí třpytku a samozřejmě jsem zase nic nechytl. Šárka mezitím nanosila dříví a na ohništi s roštem udělala chlebíky na alobalu s kečupem, cibulkou, šunkou a sýrem. K tomu mi v Jindabyne koupila třetinku piva, která v obchodě vyjde skoro na 50kč! No to byla pochoutka. Zapálili jsme si svíčky, popíjeli lambrusco, teplo bylo, hvězdy svítily a bylo nám skvěle.
Vyrazili jsme do Jindabyne na nákup a rovnou si tu podle receptu z internetu uvařili, a teď se podržte, rajskou omáčku s těstovinama a hovězím na nudličky. Ze Šárky se stává skvělá kuchařka. Pokračovali jsme do státu Victoria směrem na jihozápad po silnici Barry way. Když jsme se ptali na cestu chlápka u sámošky, tak se tak vážně podíval na naše auto a pak řekl: "... ale jo, s tímhle autem se to dá, ale pozor na strmé srázy!". Prašná (spíš písečná) silnice se kroutila prudkými stráněmi porostlými černými eukalypty. V roce 2003 tu totiž byl tak velký požár, že se nad ním dokonce vytvořil ohromný mrak "pyrocumulus". Z něj pak létaly blesky a ty zažehly několik dalších menších požárů. Eukalypty ale tohle dokáží přežít a z černých ohořelých kmenů ji vyraší rychle nové zelené větvičky. Výhledy do údolí byly nádherné. Přejeli jsme hřebeny a pokračovali údolím podél Snowy river.
Nakonec jsme jich na mapě našli několik, tak bůh ví, která z nich je ta pravá. Po deštích byla voda jako čokoláda. Potkali jsme tu jednoho cyklistu, který říkal, že vloni byla voda průzračná jako křišťál. Stromy a keře na břehu se topily v bahně. Po cestě bylo několik kempů zdarma, ale až první ve Victorii měl pěkný přístup k vodě. Samozřemě jsem zase vykoupal svojí třpytku a samozřejmě jsem zase nic nechytl. Šárka mezitím nanosila dříví a na ohništi s roštem udělala chlebíky na alobalu s kečupem, cibulkou, šunkou a sýrem. K tomu mi v Jindabyne koupila třetinku piva, která v obchodě vyjde skoro na 50kč! No to byla pochoutka. Zapálili jsme si svíčky, popíjeli lambrusco, teplo bylo, hvězdy svítily a bylo nám skvěle.
Žádné komentáře:
Okomentovat