a odháněli mouchy, které si nám drze sedaly na chleba. Těšili jsme se na on-line zpravodajství z hokeje se Slováky, které bude v 16h místního času. S vodou jsme museli šetřit, tady nahoře už moc potůčků nebylo a na dnešní část treku jsme vyráželi s necelým půllitrem. Summit Trek, kterým jsme se vraceli k autu v Charlotte Pass je přes svůj název obyčejná prašná cesta, která jen pozvolna klesá. Malé rozptýlení je tu překrásný kamenný Seamens Hut, který je bohužel určený pouze pro případ nouze. Jsou v něm kamínka, dřevo, konvička na čaj, polívky a malá místnůstka se stolečkem a lavicemi. Když jsme se vrátili k autu, tak nás mile přivítal lístek od Čechů s popisem cesty z internetového deníku. Horší byla druhá obálka od rangera, že máme propadlý vstup do parku (byl do dneška 11h), a že jestli se nechceme vystavit dalšímu stíhání, ať při odjezdu doplatíme chybějících 16AUD.
Ostrá úřednost oznámení nás vylekala, tak jsme si řekli, že raději zaplatíme. Můžeme tak alespoň zůstat další noc a odjedeme zítra dopoledne. Přejeli jsme ke svému stolečku u Rennix walku a uvařili jídlo. Já seděl v autě a tak dlouho lovil z okénka signál, až mi spadl mobil do dveří. Normálně propadl staženým okýnkem až dolů mezi plechy na dně. Měl jsem pak přes půl hodiny co dělat abych ho vylovil. Vyšťourat zezhora klackama nešel, tak jsem musel rozebrat dveře. Hokej se Slovákama jsme ale stihli :-) Na noc jsme chtěli přejet do kempu, který jsme před třemi dny kvůli wombatovi nenašli. Zabloudili jsme ale na krásné místečko u Sněžné řeky, kde jsem si alespoň zkusil poprvé v Austrálii načerno zarybařit. Ryby se na mě ale vyprdli. PS: dnes jsme úspěšně začali Seven Summits alias Korunu Planety. Výstup na nejvyšší hory všech kontinentů :-) Alespoň podle definice Richarda Basse. Reinhold Messner nám to trošku kazí, protože za nejvyšší horu Astralského kontinentu počítá nějakou drsňárnu v Indonézii.
Žádné komentáře:
Okomentovat