Včera začalo mistrovství světa Superbike, které se na Phillip Islandu koná jednou ročně a asi by byla škoda se tam nejít podívat. Lístek na pátek stál 40, na sobotu 60, na neděli dokonce 80AUD. Všechny 3 dny vyjdou na 140AUD. Zas takoví fandové nejsme, aby jsme tu trávili celý den a navíc za to tak nehorázně zaplatili.
Jeli jsme se ráno jen tak juknout, odkud by bylo alespoň něco vidět. V pohodě jsme dojeli na parkoviště, odkud jsme proklouzli do kempu pro diváky. Stála tam sice kontrola, ostatní kempaři měli barevné pásky na rukách, ale nechali nás projít. Za kavárnou byl stoleček u plotu s krásným výhledem na cílovou rovinku, jednu ostřejší zatáčku a velkou obrazovku. Přesně něco takového jsme hledali. Měli jsme s sebou chleba, sýry a mléko, tak jsme se tu v klidu nasnídali. Hodinka kvílení motorů nám stačila. Obloha se zatáhla, byla docela zima, a tak jsme zrušili dnešní boardyboard a rozhodli se z ostrova rovnou odjet. Na nedělní zácpu už jsou na silnicích po ostrově připravené modré čáry, které ve směru pryč vytvoří dva namísto jednoho pruhu. Velké tabule ale hlásí, že dnes pořád platí klasické bílé čáry pro běžný provoz. Je v tom ale zmatek, někdo už dnes jede podle modrých. Chvilku jsme tak vlastně jeli i my. Naše cesta dál vedla přes Melbourne - hlavní město státu Victoria. Původně jsme neměli v plánu tady vůbec stavět, ale s malou zajížďkou jsme se jeli podívat k parku Dandenong ranges, kde by měly být krásné kopečky na menší výlet a měla by tu jezdit parní mašinka Puffy Billy. Vše ale bylo jinak, když se přesně při příjezdu na místě rozpršelo. Zašli jsme tedy jen na pizzu, kterou jsme objevili v akci "pizza s sebou za 6,50AUD". Na otázku, jak je veliká, majitel roztáhl ruce a nohy. Měl asi
smysl pro humor, sníst uvnitř nám jí ale nenechal, přestože měl úplně prázdno. Šli jsme tedy ven do deště a snědli si jí v parčíku nad křižovatkou. Byla výborná, naposledy jsme měli pizzu v Jižní Americe. Šli jsme se pak podívat na nádraží odkud odjíždí Puffy Billy. Měli jsme štěstí, zrovna stál na perónu, syčel, pískal a za pár minut odjížděl. Lístek na něj je docela drahý, tak si asi počkáme na starou párovku Martinice - Rokytnice. Nafotili jsme si alespoň, jak odjiždí a jak nikomu nevadí, že spousta cestujících sedí s nohama ven z oken. Prodavač z liquor shopu (náše jediné zdejší infocentrum) nám poradil, kam zajet na nákup. Celkem 3 hodiny jsme pak strávili v Knox City, kde jsem si u stolku cukrárny krásně zamailoval a napsal alespoň den deníku zatímco Šárka v supermarketu doslova stopovala prodavače, který chodil po krámu a lepil na zboží slevové etikety. Mezitím se v mrazáku alespoň trochu nachladily naše brikety. Večerní přejezd Melbourne pak byl docela oříšek. Máme sice rovnou dva autoatlasy, ale ten novější jen pouze orientační a druhý podrobný je starý a číslování silnic v něm už dávno nesedí. Zamotali jsme se tedy až do zápcy přímo v centru, které jsme pak projeli skoro krokem. Mohli jsme si tak alespoň prohlédnout tuto moderní a velice živou metropoli. Až nám přišlo líto, že jsme se tu na chvilku nezastavili. Potkávali jsme benzínky s nejlevnějším benzínem, který jsme kdy viděli: za 117,9 centů za litr. Když se pak za městem začalo zase zdražovat, nakoupili jsme alespoň za 119,9c a povečeřeli u benzínky chleba se starým camembertem se zbrusu novým zlevňovacím štítkem. Skoro prošlý camembert je ale stejně nejlepší! Vyčerpaní přejezdem Melbourne jsme marně hledali odpočívadlo, než jsme zjistili, že jsou tu značené jako Powernap area. Dálnice byla mokrá, občas sprchlo, byl provoz, a jelo se opravdu špatně. Po odbočení na Powernap jsme přeházeli věci a okamžitě vytuhli.
Jeli jsme se ráno jen tak juknout, odkud by bylo alespoň něco vidět. V pohodě jsme dojeli na parkoviště, odkud jsme proklouzli do kempu pro diváky. Stála tam sice kontrola, ostatní kempaři měli barevné pásky na rukách, ale nechali nás projít. Za kavárnou byl stoleček u plotu s krásným výhledem na cílovou rovinku, jednu ostřejší zatáčku a velkou obrazovku. Přesně něco takového jsme hledali. Měli jsme s sebou chleba, sýry a mléko, tak jsme se tu v klidu nasnídali. Hodinka kvílení motorů nám stačila. Obloha se zatáhla, byla docela zima, a tak jsme zrušili dnešní boardyboard a rozhodli se z ostrova rovnou odjet. Na nedělní zácpu už jsou na silnicích po ostrově připravené modré čáry, které ve směru pryč vytvoří dva namísto jednoho pruhu. Velké tabule ale hlásí, že dnes pořád platí klasické bílé čáry pro běžný provoz. Je v tom ale zmatek, někdo už dnes jede podle modrých. Chvilku jsme tak vlastně jeli i my. Naše cesta dál vedla přes Melbourne - hlavní město státu Victoria. Původně jsme neměli v plánu tady vůbec stavět, ale s malou zajížďkou jsme se jeli podívat k parku Dandenong ranges, kde by měly být krásné kopečky na menší výlet a měla by tu jezdit parní mašinka Puffy Billy. Vše ale bylo jinak, když se přesně při příjezdu na místě rozpršelo. Zašli jsme tedy jen na pizzu, kterou jsme objevili v akci "pizza s sebou za 6,50AUD". Na otázku, jak je veliká, majitel roztáhl ruce a nohy. Měl asi 
smysl pro humor, sníst uvnitř nám jí ale nenechal, přestože měl úplně prázdno. Šli jsme tedy ven do deště a snědli si jí v parčíku nad křižovatkou. Byla výborná, naposledy jsme měli pizzu v Jižní Americe. Šli jsme se pak podívat na nádraží odkud odjíždí Puffy Billy. Měli jsme štěstí, zrovna stál na perónu, syčel, pískal a za pár minut odjížděl. Lístek na něj je docela drahý, tak si asi počkáme na starou párovku Martinice - Rokytnice. Nafotili jsme si alespoň, jak odjiždí a jak nikomu nevadí, že spousta cestujících sedí s nohama ven z oken. Prodavač z liquor shopu (náše jediné zdejší infocentrum) nám poradil, kam zajet na nákup. Celkem 3 hodiny jsme pak strávili v Knox City, kde jsem si u stolku cukrárny krásně zamailoval a napsal alespoň den deníku zatímco Šárka v supermarketu doslova stopovala prodavače, který chodil po krámu a lepil na zboží slevové etikety. Mezitím se v mrazáku alespoň trochu nachladily naše brikety. Večerní přejezd Melbourne pak byl docela oříšek. Máme sice rovnou dva autoatlasy, ale ten novější jen pouze orientační a druhý podrobný je starý a číslování silnic v něm už dávno nesedí. Zamotali jsme se tedy až do zápcy přímo v centru, které jsme pak projeli skoro krokem. Mohli jsme si tak alespoň prohlédnout tuto moderní a velice živou metropoli. Až nám přišlo líto, že jsme se tu na chvilku nezastavili. Potkávali jsme benzínky s nejlevnějším benzínem, který jsme kdy viděli: za 117,9 centů za litr. Když se pak za městem začalo zase zdražovat, nakoupili jsme alespoň za 119,9c a povečeřeli u benzínky chleba se starým camembertem se zbrusu novým zlevňovacím štítkem. Skoro prošlý camembert je ale stejně nejlepší! Vyčerpaní přejezdem Melbourne jsme marně hledali odpočívadlo, než jsme zjistili, že jsou tu značené jako Powernap area. Dálnice byla mokrá, občas sprchlo, byl provoz, a jelo se opravdu špatně. Po odbočení na Powernap jsme přeházeli věci a okamžitě vytuhli.
Žádné komentáře:
Okomentovat