Snídani jsme dali s vyhlídkou na Grotto. Je to takova malá langunka u moře skyrtá za menším skalním převisem. Poslední rozloučení se skalnatým pobřežím bylo na dvou vyhlídkách Bay of Islands. Bylo to trochu jiné, než co jsme viděli včera: velká zátoka se sem tam roztroušenými skalními skulpturami. Dnes bylo čím dál větší vedro, tak jsme se těšili na koupání na plážích v městě Warrnambool. Cestou jsme se stavili v supermarketu koupit
masíčko na oběd a hlavně nechat nachladit brikety. Já mezitím kouknul na ceny redukcí do zásuvky. Tu naší, která nám pasovala jak v Americe a na Zélandu tak i tady v Austrálii Šárka omylem nechala v Buchanu, když nabíjela svoji Nokii a můj holící strojek. Vše ostatní dobíjíme v autě. Mají je tu ale hrozně drahé, tak snad ještě chvilku vyrdžíme. Koupil jsem ale 30AUD kredit na mobil. Změnili jsme si tarif, máme v něm míň kreditu, ale vydrží nám teď 60 dní. Ukázalo se, jak tady mají předplacenky zbytečné složité. Máme teď 5 různých kreditů na různé typy volání, které nám navíc vyprší po různé době. V parku jsme si s Šárkou na chvilku vyměnili role: já vařil (špagety s telecím ragů a rajčatovou omáčku :-P) zatímco Šárka psala emaily. Stihnul jsem si ještě oholit bradu a jednu tvář, než mi došly bateky v holícím strojku. Vypadá to, že redukci na dobíjení koupíme, at stojí, co stojí. Když jsme konečně vyrazili na pláž, tak se začalo kazit počasí. Šárka říkala, že byla voda docela teplá, ale já jsem na pláži po prvním bodyboardnění docela vymrznul, takže se mi ani moc nechtělo jít znovu, když se i Šárka dosyta vydováděla. U plážové sprchy jsme dali důkladnou očistu i s mýdlem a šampónem, až jsme se trochu styděli, když jsme odcházeli od kaluže plné pěny. K večeru jsme se vrátili do supermarketu vyzvednout brikety a pro větší
nákup na další cestu. Konečně jsem koupit i žárovku na brzdové světlo a rovnou jí na parkovišti vyměnil. Jsme ostudy. Od Sydney nám svítila jen pravá brzdovka. Dal se se mnou do řeči hlídač parkoviště. Vůbec mu nebylo rozumnět, ale alespoň mi zkontroloval, že už vše svítí, bliká a troubí jak má. Večeři jsme si udělali jako ve stánku u Berounky: klobáska s hořčicí, kyselá okurka a chleba, ovšem takový skoro jako český, který Šárka v supermarketu objevila. Jen G10 chybělo. Po zákusku (kokosové kostky) jsme vyrazili na cestu. Máme namířeno do národního parku Grampians s pěknými lesy a kopečky. Dost už bylo moře. Jak jsme vjeli na vedlejší silnici, přibylo hmyzáků, že jsme až měli pocit, jako když prolétáme meteorickým rojem. Některé meteority byly pořádné a drhnout je pak z předního okna a světel byla docela lahůdka. Zakempovali jsme na odpočívadle na Mt Rose s pavouky, kterým ve světle baterky svítili oči jako kajmanům v Pantanalu. Kupodivu tu kempování nebylo zakázané. Po cestě po jižním pobřeží docela nezvyk.
masíčko na oběd a hlavně nechat nachladit brikety. Já mezitím kouknul na ceny redukcí do zásuvky. Tu naší, která nám pasovala jak v Americe a na Zélandu tak i tady v Austrálii Šárka omylem nechala v Buchanu, když nabíjela svoji Nokii a můj holící strojek. Vše ostatní dobíjíme v autě. Mají je tu ale hrozně drahé, tak snad ještě chvilku vyrdžíme. Koupil jsem ale 30AUD kredit na mobil. Změnili jsme si tarif, máme v něm míň kreditu, ale vydrží nám teď 60 dní. Ukázalo se, jak tady mají předplacenky zbytečné složité. Máme teď 5 různých kreditů na různé typy volání, které nám navíc vyprší po různé době. V parku jsme si s Šárkou na chvilku vyměnili role: já vařil (špagety s telecím ragů a rajčatovou omáčku :-P) zatímco Šárka psala emaily. Stihnul jsem si ještě oholit bradu a jednu tvář, než mi došly bateky v holícím strojku. Vypadá to, že redukci na dobíjení koupíme, at stojí, co stojí. Když jsme konečně vyrazili na pláž, tak se začalo kazit počasí. Šárka říkala, že byla voda docela teplá, ale já jsem na pláži po prvním bodyboardnění docela vymrznul, takže se mi ani moc nechtělo jít znovu, když se i Šárka dosyta vydováděla. U plážové sprchy jsme dali důkladnou očistu i s mýdlem a šampónem, až jsme se trochu styděli, když jsme odcházeli od kaluže plné pěny. K večeru jsme se vrátili do supermarketu vyzvednout brikety a pro větší 
nákup na další cestu. Konečně jsem koupit i žárovku na brzdové světlo a rovnou jí na parkovišti vyměnil. Jsme ostudy. Od Sydney nám svítila jen pravá brzdovka. Dal se se mnou do řeči hlídač parkoviště. Vůbec mu nebylo rozumnět, ale alespoň mi zkontroloval, že už vše svítí, bliká a troubí jak má. Večeři jsme si udělali jako ve stánku u Berounky: klobáska s hořčicí, kyselá okurka a chleba, ovšem takový skoro jako český, který Šárka v supermarketu objevila. Jen G10 chybělo. Po zákusku (kokosové kostky) jsme vyrazili na cestu. Máme namířeno do národního parku Grampians s pěknými lesy a kopečky. Dost už bylo moře. Jak jsme vjeli na vedlejší silnici, přibylo hmyzáků, že jsme až měli pocit, jako když prolétáme meteorickým rojem. Některé meteority byly pořádné a drhnout je pak z předního okna a světel byla docela lahůdka. Zakempovali jsme na odpočívadle na Mt Rose s pavouky, kterým ve světle baterky svítili oči jako kajmanům v Pantanalu. Kupodivu tu kempování nebylo zakázané. Po cestě po jižním pobřeží docela nezvyk.
Žádné komentáře:
Okomentovat