Přes noc trochu sprchlo, trochu nám nateklo i do auta. Tentokrát jen posunutým těsněním u bočních dveří, které stačilo přilepit vteřinovým lepidlem. Dva komáry, kteří se dovnitř dostali asi už včera večer, jsme ráno rozmázli pěkně nacucaný. V autě smrdí benzín z kanistru, který máme pod
zadními sedačkami, příště asi musíme spát hlavama k zadnímu okénku. Venku zase smrděly mé nacucané sandály, které jsem si dal na noc uschnout na střechu. Ovšem k snídani jsme měli kaviár - tedy spíš chleba s kaviárovou pomazánku, něco na způsob tuňáka ala losos. Byla ve slevě, tak proč jí nezkusit. Moc nám chutnala. Zašli jsme se podívat do kráteru Mt Rose (vida, spali jsme v sopce), kde snídaly desítky klokanů. Vyrazili jsme pak dál. Celé dopoledne pršelo nebo alespoň mrholilo, což nám alespoň pomohlo smýt včerejší kobylky z čelního skla. Skály v parku Grampians byly zahalené v mlze. Zkusili jsme vylézt na nejvyšší vrchol parku (Mt Williams), ale ani odtud nebylo nic vidět. Jen antény Air Traffic Facility od australských kolegů z oboru. I tak se nám výlet docela líbil: na tom horském vzduchu jsme si hezky zavzpomínali. Já na výlet na Zlaté návrší, kam jsme šli na oslavě Patrikových 30-tin, Šárka na
rozlučku na boudě horské nad Dvoračkama. Docela jsme se tím ale zdrželi a k aboridžinskému kulturnímu centru Brambuk v Halls Gap dorazili v pět, těsně před zavíračkou. Jen jsme nakoukli a frčeli dál na Broke Lookout. Mraky se rozthaly, jen pár se jich zůstalo válet v údolí - o to byl pohled na město a skály za ním hezčí. Zajímavé bylo vidět naše stíny v mlze pod námi. Na podvečer jsme dorazili na vyhlídku Fire tower Reed. To už byla obloha úplně vymetená na vzdory předpovědi: 3 dny hustý déšť. Nejvíc se nám asi líbila vyhlídka z převislých kamenů Balcony asi 1km od auta. K večeři jsme si na parkovišti s pěkným výhledem na západ slunce usmažili z "českého" chleba opravdové české topinky s lunchelonem osmaženým na cibulce, kečupem a zbytkem výtečného čedaru. Koukali jsme na zdánlivě neprostupné lesy na nekonečné pláni dole pod námi. Pak jsme ale viděli, jak se dole mezi stromy kroutí světla auta, jako zmatená světluška, která bloudí v husté trávě.
zadními sedačkami, příště asi musíme spát hlavama k zadnímu okénku. Venku zase smrděly mé nacucané sandály, které jsem si dal na noc uschnout na střechu. Ovšem k snídani jsme měli kaviár - tedy spíš chleba s kaviárovou pomazánku, něco na způsob tuňáka ala losos. Byla ve slevě, tak proč jí nezkusit. Moc nám chutnala. Zašli jsme se podívat do kráteru Mt Rose (vida, spali jsme v sopce), kde snídaly desítky klokanů. Vyrazili jsme pak dál. Celé dopoledne pršelo nebo alespoň mrholilo, což nám alespoň pomohlo smýt včerejší kobylky z čelního skla. Skály v parku Grampians byly zahalené v mlze. Zkusili jsme vylézt na nejvyšší vrchol parku (Mt Williams), ale ani odtud nebylo nic vidět. Jen antény Air Traffic Facility od australských kolegů z oboru. I tak se nám výlet docela líbil: na tom horském vzduchu jsme si hezky zavzpomínali. Já na výlet na Zlaté návrší, kam jsme šli na oslavě Patrikových 30-tin, Šárka na 
rozlučku na boudě horské nad Dvoračkama. Docela jsme se tím ale zdrželi a k aboridžinskému kulturnímu centru Brambuk v Halls Gap dorazili v pět, těsně před zavíračkou. Jen jsme nakoukli a frčeli dál na Broke Lookout. Mraky se rozthaly, jen pár se jich zůstalo válet v údolí - o to byl pohled na město a skály za ním hezčí. Zajímavé bylo vidět naše stíny v mlze pod námi. Na podvečer jsme dorazili na vyhlídku Fire tower Reed. To už byla obloha úplně vymetená na vzdory předpovědi: 3 dny hustý déšť. Nejvíc se nám asi líbila vyhlídka z převislých kamenů Balcony asi 1km od auta. K večeři jsme si na parkovišti s pěkným výhledem na západ slunce usmažili z "českého" chleba opravdové české topinky s lunchelonem osmaženým na cibulce, kečupem a zbytkem výtečného čedaru. Koukali jsme na zdánlivě neprostupné lesy na nekonečné pláni dole pod námi. Pak jsme ale viděli, jak se dole mezi stromy kroutí světla auta, jako zmatená světluška, která bloudí v husté trávě.
Žádné komentáře:
Okomentovat