čtvrtek 11.3.2010 - Breakaways (307km, 3h 48min)

V deset hodin ráno jsme byli nuceni opustit příjemný chládek jeskyně a vyrazit do zamušeného vedra Coober Pedy. Barbara nám poradila, ať se určitě zajdem podívat do srbského podzemního ortodoxního kostela, který je podle ní v mapě špatně značený a zaškrtla nám jeho "správnou pozici". Ani tak jsme ho nemohli najít. Zabloudili jsme k benzínce "pro místní", tak jsme rovnou natankovali plnou. Je tu o něco levnější než v centru a na letáček RiBas jsme dostali ještě další 2 centy na litru slevu. Tím jsme se dostali na cenu o 6 centů (1Kč) nižší, než bylo v Glendambo po cestě z Port Augusta. Vyplatilo by se tedy ujet těch 581km bez tankování až do Coober Pedy. To jsme ale něvěděli. Raději jsme se tu znovu optali na kostel, ale ani podle nových instrukcí jsme ho nenašli. Už jsme to popojíždění ve vedru a mušinci chtěli vzdát. Nakonec nás navedla až paní, která říkala, ať jedeme za ní, že má cestu okolo. Uháněla po prašné cestě, že takhle zběsilou jízdu naše Plechovka ještě nezažila. Samozřejmě se ukázalo, že kostel je přesně tam, kde ukazuje mapa. Nevěřte Barbaře ani ženským na benzínce! Byli jsme rádi, že jsme to nevzdali, protože tenhle kostel opravdu stál za to. Na to, že byl celý vyhloubený do skály, měl zdobeně vyfrézovaný strop a velké vitrážové čelní okno. Pár svatých bylo vytesaných přímo do stěn chodeb. Protože je Coober Pedy poslední velké město na dlouhou dobu, zašla Šárka omrknou supermarket a já narychlo se žalostně pomalým internetem zveřejnil na blog články na tři dny dopředu. Výběr v supermarketu byl docela veliký, trochu dražší než v Port Augusta, ale pořád to šlo. Dokud jsme na signálu, tak jsme zkoušeli zjistit, co se stalo s platbou pro AAMI. V internetovém bankovnictví jsme viděli první úspěšnou platbu, ale žádný záznam o neúspěšném pokusu za druhý měsíc. Zavolali jsme do AAMI, kde nám řekli, že se prý platba neuskutečnila kvůli neplatnému číslu karty. Tato informace, která nám moc nepomohla, ukousla za devítiminutový hovor docela dost z našeho mobilního kreditu. Šárka tedy emailem zaúkolovala sestru, ať ve Spořce zkusí zjistit, co se děje. Zbývalo jen nabrat vodu z automatu, který umožní za 20 centů doplnit 15 litrů vody. Voda z hadice ale buď stříkala neskutečným proudem nebo netekla vůbec. Trochu jsme s tím bojovali, než nám za necelých 10 sekund vypršel časový limit. Za dalších 20 centů jsme tedy doplnili dalších asi 5 litrů a se skoro plnou zásobou vyrazili do opravdového Outbacku. Je tu totiž asi 60km okruh přes barevné skály zvané Breakaways, který se vrátí na Stuart Highway 21km za Coober Pedy. Projíždí se okolo "psího plotu", který odděluje psy dingo volně žijící v Severním teritoriu od ovcí, které se chovají v Jižní Austrálii. Jsou tu na něj pyšní, protože je s úctyhodnými 5.300km delší než Velká čínská zeď. Ovšem zeď je zeď a plot je plot, i když je poměrně pěkný, bez děr a popadaných sloupků. Kopce Breakaways ale opravdu stojí za to. Jak mohly takové barvy vůbec vzniknout. A okolo ta nekonečná plocha! Dali jsme rychlou svačinu a pelášili dál, ať toho do tmy ujedeme co nejvíc. Po tmě by to bylo kvůli klokanům nebezpečné. A ještě horší je to prý těsně po západu nebo před východem slunce. U silnice jsme zahlédli několik vraků aut, které už nedojeli a ani se nevyplatilo je odtahovat do servisu. Některé byly novější, z některých zbyly jen zrezivělé kostry. Docela děsivý pohled. Snaž se Plechovko, ať tak taky nedopadneš! V osadě Marla jsme potkali benzín za 155 a půl centu za litr. To už se nám zdálo docela dost, ale raději jsme alespoň za 20AUD vzali. Těsně před západem jsme si našli krásné odpočívadlo a uvařili si večeři. Ubylo much, ale zase přibylo komárů. Zalezli jsme rychle do auta, psali deníky a pozorovali, jak kolem projíždějí krásně osvětlené road trainy. To je taková místní specialitka. Náklaďáky můžou na Stuart Highway jezdit až 53 metrů dlouhé. Takže se tu klidně prohání tirák s jedním návěsem a dvěma velkými nebo klidně třemi kratšími přívěsy - opravdu je to takový vláček na silnici. A kulej to s mřížema přes chladič skoro stovkou jeden jako druhej ve dne v noci, klokan neklokan.
PS: mám tu v MP3kách Švejka, tak jsme si dnes pár dílů poslechli. Cesta pak ubíhá mnohem veseji.