Snídali jsme ve dvou mikinách a goretexových budnách. Já si vzal i čepici. Když jsme přijeli do letoviska Jorquay, bylo v autě pěkný vedro, ale venku foukal silný vítr. Pár windsurfařů se tu prohánělo, až jsem jim záviděl, jak to ve skluzu mastili s nohama v poutkách a zavěšení v trapézu. Do infocentra jsme zašli kouknout na výstavu historie sufování a získat nějaké informace o zajímavostech na Great ocean road. První byla vyhlášená surfařská
pláž Bells beach, kde ale dneska nikdo nejezdil. Oběd jsme si udělali u slaného jezera v městečku Anglesea. Uvařili jsme rizoto s takovým divným, bílým, velkým, ale dobrým hráškem. V jednom rybářském krámku jsem koupil "lure" nějakou třpytku na moře - nechal jsem si poradit jakou, protože tomu vůbec nerozumím. Tady ve Victorii stojí rybářský lístek 6AUD na 24h a může se s ním jak na moře tak na řeky a jezera. V Jižní Austrálii je prý rybaření na moři zdarma. Chvilku za městem jsme najeli na Great ocean road. No teda takovou kroucenici jsem ještě neviděl. Je tu spousta vyhlídek na krásné členité pobřeží. Přes cestu nám přeběhl ježura se žlutými ostny, kamion z protisměru ho málem přejel. Taky jsme tu poprvé uviděli opravdové koaly. Podle rady Alexe (předchozího majitele Plechovky) jsme se totiž zajeli podívat na vedlejší prašnou cestu Grey river road a tam jich po stromech lezla opravdu spousta. Seděli vysoko na tenkých větvičkách, které se s nimi pohupovaly ve větru, a žrali listy. Jeli jsme ppoommaalluu a s hlavama vykroucenýma, protože na každém třetím stromu se nějaký houpal. Měla tu být i nějaká pěšinka na vyhlídku, ale našli jsme jen kadibudku a pak spoustu pozůstatků po lidech,
kteří asi nedoběhli. Večer jsou tu prý k vidění svítící červíci, ale po tmě bysme asi do něčeho šlápli, tak jsme raději jeli dál. V jednom kempu jsme nadrzo vlezli do sprchy a spát jsme odjeli do lesa kousek před majákem na Cape Otway. Jak jsme tak seděli v autě v tmavém lese, uviděli jsme, jak nám jeden pavouk leze po předním skle a druhý, opravdu odporný se uvelebil u pravého zrcátka. Šárka nejdřív prohlásila, že ven nepůjde, že si dneska nebude čistit zuby ani nepůjde čůrat, ale nakonec se zachovala velice statečně. Vylezla ven, pavouk se lekl a přestěhoval do škvíry nad dveřma do kufru. Rychle jsme přeházeli věci na spaní bočními dveřmi a přitom neustále hlídali, jestli pavouk nevylezl z úkrytu a nepřestěhoval se k nám do auta. K tomu všemu se z lesa začal ozývat řev nějakého určitě velkého zvířete, tak jsme jen tak opláchli zuby a rychle se zamkli v autě. K večeři jsme dali Crumpets (že by lívance?) ze supermarketu s medem. Šárka prohlásila, že neví, k čemu by tu chuť přirovnala. Nechali jsme si jich pár na zítřek a zkusíme si je ohřát na pánvičce, třeba budou lepší.
pláž Bells beach, kde ale dneska nikdo nejezdil. Oběd jsme si udělali u slaného jezera v městečku Anglesea. Uvařili jsme rizoto s takovým divným, bílým, velkým, ale dobrým hráškem. V jednom rybářském krámku jsem koupil "lure" nějakou třpytku na moře - nechal jsem si poradit jakou, protože tomu vůbec nerozumím. Tady ve Victorii stojí rybářský lístek 6AUD na 24h a může se s ním jak na moře tak na řeky a jezera. V Jižní Austrálii je prý rybaření na moři zdarma. Chvilku za městem jsme najeli na Great ocean road. No teda takovou kroucenici jsem ještě neviděl. Je tu spousta vyhlídek na krásné členité pobřeží. Přes cestu nám přeběhl ježura se žlutými ostny, kamion z protisměru ho málem přejel. Taky jsme tu poprvé uviděli opravdové koaly. Podle rady Alexe (předchozího majitele Plechovky) jsme se totiž zajeli podívat na vedlejší prašnou cestu Grey river road a tam jich po stromech lezla opravdu spousta. Seděli vysoko na tenkých větvičkách, které se s nimi pohupovaly ve větru, a žrali listy. Jeli jsme ppoommaalluu a s hlavama vykroucenýma, protože na každém třetím stromu se nějaký houpal. Měla tu být i nějaká pěšinka na vyhlídku, ale našli jsme jen kadibudku a pak spoustu pozůstatků po lidech, 
kteří asi nedoběhli. Večer jsou tu prý k vidění svítící červíci, ale po tmě bysme asi do něčeho šlápli, tak jsme raději jeli dál. V jednom kempu jsme nadrzo vlezli do sprchy a spát jsme odjeli do lesa kousek před majákem na Cape Otway. Jak jsme tak seděli v autě v tmavém lese, uviděli jsme, jak nám jeden pavouk leze po předním skle a druhý, opravdu odporný se uvelebil u pravého zrcátka. Šárka nejdřív prohlásila, že ven nepůjde, že si dneska nebude čistit zuby ani nepůjde čůrat, ale nakonec se zachovala velice statečně. Vylezla ven, pavouk se lekl a přestěhoval do škvíry nad dveřma do kufru. Rychle jsme přeházeli věci na spaní bočními dveřmi a přitom neustále hlídali, jestli pavouk nevylezl z úkrytu a nepřestěhoval se k nám do auta. K tomu všemu se z lesa začal ozývat řev nějakého určitě velkého zvířete, tak jsme jen tak opláchli zuby a rychle se zamkli v autě. K večeři jsme dali Crumpets (že by lívance?) ze supermarketu s medem. Šárka prohlásila, že neví, k čemu by tu chuť přirovnala. Nechali jsme si jich pár na zítřek a zkusíme si je ohřát na pánvičce, třeba budou lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat