Celou noc a celý den propršelo. Ráno se nám vůbec nechtělo z auta, ale co naplat, alespoň čůrat se musí, tak deštník s sebou a šup za keřík přes potok, který protéká parkovištěm. Šárka se v této krizi největší odhodlala k poslednímu kroku: otevřela Dulce de Leche (karamelovou pomazánku), které si už od
Velikonočního ostrova šetří na nějakou slavnostní příležitost. Ani nevadí, že se pokydala na tričku a upatlala kousek prostěradla, Dulce de Leche to je prostě záchrana, lahoda, pohoda! Ve dvanáct jsme se odhodlali vytáhnout pohorky a Tilakovky a vyrazit do města. První zastávka byla ve sportu. Prodavačka právě luxovala, ale byla ráda, že někdo přišel. I ona básnila o tom, jak je déšť super, poradila, kde jsou informace a hlavně nás nechala koukat na olympiádu - zrovna se jezdilo v boulích. To už jsme se mohli pochlubit první zlatou pro Sáblíkovou. Dokonce nám podala i misku čokoládových bombónů. Pohodička ale netrvala dlouho, protože musela někam odběhnout a zase nás vyhnala do deště. Tentokrát jsme se schovali v infocentru, kde taky běžela olympiáda a bylo tu ke studování spousta prospektů a map a v neposlední řadě záchody na vyčištění zubů. Oběd jsme si uvařili v podloubí před půjčovnou lyží a snowboardů. Hledali jsme pak internet, kde bych si vytisknul
žádost do práce o výpočet daně. Je tu odporně drahý (8AUD/h, min. 3AUD + 30 centů za stránku), podařilo se nám ale ukecat týpka v hostelu, který si z nás sice dělal srandu, ale vytisknul nám jednu stránku za jeden dolar. Nikde tu také nepálí DVD, ještě že mě Honza vypálil fotky ze Zélandu. Za ušetřený peníz za internet jsme pak zašli do kavárny na dva čaje a kokosovou kostku - vypadala a dokonce chutnala jako od Šárčiny mamky. Udělali jsme nákup jak jídla, tak konečně i nějakého toho alkoholu. Objevili jsme totiž 4l krabici červeného lambruska za 10AUD. Na večer jsme popojeli asi 20km do národního parku. Opět bylo pozdě a nebylo kde zaplatit za vstup (16AUD/auto/24h). Hledali jsme kemp, který byl v mapě parku a měl by být zdarma (resp. v ceně vstupného), ale svedl nás jeden wombat, za kterým jsme se na jedné odbočce jeli podívat a tak jsme rovnou zůstali na jedné vedlejší cestě. Při přehazování věcí jsme opatrně našlapovali. Už to tu vypadá docela divoce a my bysme neradi šlápli na nějakého hada nebo pavouka.
Velikonočního ostrova šetří na nějakou slavnostní příležitost. Ani nevadí, že se pokydala na tričku a upatlala kousek prostěradla, Dulce de Leche to je prostě záchrana, lahoda, pohoda! Ve dvanáct jsme se odhodlali vytáhnout pohorky a Tilakovky a vyrazit do města. První zastávka byla ve sportu. Prodavačka právě luxovala, ale byla ráda, že někdo přišel. I ona básnila o tom, jak je déšť super, poradila, kde jsou informace a hlavně nás nechala koukat na olympiádu - zrovna se jezdilo v boulích. To už jsme se mohli pochlubit první zlatou pro Sáblíkovou. Dokonce nám podala i misku čokoládových bombónů. Pohodička ale netrvala dlouho, protože musela někam odběhnout a zase nás vyhnala do deště. Tentokrát jsme se schovali v infocentru, kde taky běžela olympiáda a bylo tu ke studování spousta prospektů a map a v neposlední řadě záchody na vyčištění zubů. Oběd jsme si uvařili v podloubí před půjčovnou lyží a snowboardů. Hledali jsme pak internet, kde bych si vytisknul 
žádost do práce o výpočet daně. Je tu odporně drahý (8AUD/h, min. 3AUD + 30 centů za stránku), podařilo se nám ale ukecat týpka v hostelu, který si z nás sice dělal srandu, ale vytisknul nám jednu stránku za jeden dolar. Nikde tu také nepálí DVD, ještě že mě Honza vypálil fotky ze Zélandu. Za ušetřený peníz za internet jsme pak zašli do kavárny na dva čaje a kokosovou kostku - vypadala a dokonce chutnala jako od Šárčiny mamky. Udělali jsme nákup jak jídla, tak konečně i nějakého toho alkoholu. Objevili jsme totiž 4l krabici červeného lambruska za 10AUD. Na večer jsme popojeli asi 20km do národního parku. Opět bylo pozdě a nebylo kde zaplatit za vstup (16AUD/auto/24h). Hledali jsme kemp, který byl v mapě parku a měl by být zdarma (resp. v ceně vstupného), ale svedl nás jeden wombat, za kterým jsme se na jedné odbočce jeli podívat a tak jsme rovnou zůstali na jedné vedlejší cestě. Při přehazování věcí jsme opatrně našlapovali. Už to tu vypadá docela divoce a my bysme neradi šlápli na nějakého hada nebo pavouka.
Gratulujeme vám k úspěšnému cestovaní po světě. Přejeme Vám hodně sluníčka, příjemná setkání s dobrými lidmi a klidná místa na spaní i hodování. Užívejte si krásy přírody a nešetřete na jídle. Pozor na zvířátka a jedovaté hady. Doma si Vás vykrmíme jako Jenička a Mařenku.
OdpovědětVymazatZdraví mamka, taťka a babička RoBa.