Ráno projelo pár aut, ale jinak pohoda. Na snídani jsme se přesunuli k snad jedinému veřejnému BBQ na ostrově na západní straně městečka Cowes. Nabrali jsme tu i vodu a už v deset hodin jsme jeli pokřtít náš bodyboard do vln Smiths beach. Jezdí skvěle. Je velký nosný, zespodu krásně hladký a tvrdý, takže se při jízdě všelijak nekroutí. I Šárka si libovala, že je to něco jiného než zélandský za 15NZD. Taky s ním chytla každou vlnu.
Na oběd jsme zajeli na Churchill Island v domění, že tam najdeme stolečky, kde bysme v klidu navařili. Na ostrově je historická farma s pár pěšími stezkami a stolečky. Vše je ale placené, takže jsme skončili na žumpě před infocentrem, kde Šárka uvařila "mrkev na kari s brokolicí ala Honza v Mt Manganui". Byl tu alespoň stín a já mezitím z telefonu nahrál na blog nějaké fotky. Musím je nejdřív ve foťáku změnšit na 2MPix a pak se modlit, aby se upload povedl. Někdy to jde, někdy to trvá dlouho a někdy to nakonec napíše, že se vzdálený server odpojil, takže je to spíš taková loterie. To vše pod palbou foťáků japonských turistů z projíždějících autobusů obdivující naše místečko na piknik. Ve čtyři hodiny jsem chtěl znovu zkusit štěstí s koaly v Oswin Roberts reserve, ale Šárka po včerejšku nevěří, že tam nějací koalové jsou, tak jsme raději vyrazili na bodyboard, tentokrát na pláž Woolamai beach. Už z dálky bylo vidět, že to nebude sranda. Byly tam mnohem větší vlny, pláž docela členitá s nevypočítatelnými proudy ze stranu na stranu. Zůstali jsme raději jen na jedné mnělčině a nakonec to bylo super. Chodily tu různě silné vlny z různých směrů, takže člověk jel na jedné a ostatní kolmé při tom přeskakoval nebo jezdil tam, kde se setkaly a nabrali tím sílu a rychlost. Bylo to tak super, že jsme si řekli, že sem zítra zajedeme znovu. Dali jsme rychlou sprchu (ta byla i na Smyths beach) a pospíchali na druhý konec ostrova na tučňáky. Na začátek vás ohromí pompézní infocentrum se suvenýry - už do něj se musí zaplatit vstup. Je tu spusta fotografií tučňáků, protože na živo se pak fotit nesmí, aby se nebáli. Včera prý připlavali ve 20:25 a bylo jich 524. Dnes se očekává jejich příchod na 20:15. Šli jsme raději o půl hodiny dřív, abysme zabali dobrá místa.
Jedna tribuna byla už dost zaplněná, tak jsme šli raději na skoro prázdnou druhou o kousek dál a udělali jsme dobře. První tučňáček průzkumník vyšel přímo před námi. Chvilku stál ve vodě, vlny ho občas povalily, ale pak se po pláži doslova rozcupital až zmizel v duně mezi tribunami. I druhý průzkumník se objevil před námi. Chvilku se nedělo nic a pak začaly chodit skupinky dvou až deseti tučňáčků. Byli pěkně vystrašení a hodně opatrní. Když první zaváhal, ostatní hned naskákali zpět do vody, vlny s nimi cloumaly, porážely je ale tučňáčci statečně bojovali. Když se někdo trochu opozdil, tak na něj ostatní počkali. Když se dlouho nevracel, buď za ním naskákali zpátky do vody nebo šli bez něj. Byla to fakt sranda. Když jsme šli zpátky po chodníčkách k infocentru, pozorovali jsme tučňáky u svých hnízd, které byly někdy velice blízko. Šárka dokonce viděla okamžik, kdy máma tučňáková našla své dvě děti a ty se (nebo spíš jí) mohli utlouct, aby dostali svůj příděl. Když dala, co nalovila, poodešla dál, jakoby k nim vůbec nepatřila. Celá Pinguin Parade byla fakt super. Takhle blízko a v takovém množství jsme je fakt nečekali. Podle instrukcí jsme koukli pod auto, jestli tam nějaký tučňák nespí a pak vyrazili na naše místečko na Pyramid Rock road. Tu noc přišla opravdu velká bouřka. Blesky lítaly blízko nás, hromy duněly až šel strach, vítr cloumal autem, do kterého nám navíc zase začalo zatékat.
Na oběd jsme zajeli na Churchill Island v domění, že tam najdeme stolečky, kde bysme v klidu navařili. Na ostrově je historická farma s pár pěšími stezkami a stolečky. Vše je ale placené, takže jsme skončili na žumpě před infocentrem, kde Šárka uvařila "mrkev na kari s brokolicí ala Honza v Mt Manganui". Byl tu alespoň stín a já mezitím z telefonu nahrál na blog nějaké fotky. Musím je nejdřív ve foťáku změnšit na 2MPix a pak se modlit, aby se upload povedl. Někdy to jde, někdy to trvá dlouho a někdy to nakonec napíše, že se vzdálený server odpojil, takže je to spíš taková loterie. To vše pod palbou foťáků japonských turistů z projíždějících autobusů obdivující naše místečko na piknik. Ve čtyři hodiny jsem chtěl znovu zkusit štěstí s koaly v Oswin Roberts reserve, ale Šárka po včerejšku nevěří, že tam nějací koalové jsou, tak jsme raději vyrazili na bodyboard, tentokrát na pláž Woolamai beach. Už z dálky bylo vidět, že to nebude sranda. Byly tam mnohem větší vlny, pláž docela členitá s nevypočítatelnými proudy ze stranu na stranu. Zůstali jsme raději jen na jedné mnělčině a nakonec to bylo super. Chodily tu různě silné vlny z různých směrů, takže člověk jel na jedné a ostatní kolmé při tom přeskakoval nebo jezdil tam, kde se setkaly a nabrali tím sílu a rychlost. Bylo to tak super, že jsme si řekli, že sem zítra zajedeme znovu. Dali jsme rychlou sprchu (ta byla i na Smyths beach) a pospíchali na druhý konec ostrova na tučňáky. Na začátek vás ohromí pompézní infocentrum se suvenýry - už do něj se musí zaplatit vstup. Je tu spusta fotografií tučňáků, protože na živo se pak fotit nesmí, aby se nebáli. Včera prý připlavali ve 20:25 a bylo jich 524. Dnes se očekává jejich příchod na 20:15. Šli jsme raději o půl hodiny dřív, abysme zabali dobrá místa.
Jedna tribuna byla už dost zaplněná, tak jsme šli raději na skoro prázdnou druhou o kousek dál a udělali jsme dobře. První tučňáček průzkumník vyšel přímo před námi. Chvilku stál ve vodě, vlny ho občas povalily, ale pak se po pláži doslova rozcupital až zmizel v duně mezi tribunami. I druhý průzkumník se objevil před námi. Chvilku se nedělo nic a pak začaly chodit skupinky dvou až deseti tučňáčků. Byli pěkně vystrašení a hodně opatrní. Když první zaváhal, ostatní hned naskákali zpět do vody, vlny s nimi cloumaly, porážely je ale tučňáčci statečně bojovali. Když se někdo trochu opozdil, tak na něj ostatní počkali. Když se dlouho nevracel, buď za ním naskákali zpátky do vody nebo šli bez něj. Byla to fakt sranda. Když jsme šli zpátky po chodníčkách k infocentru, pozorovali jsme tučňáky u svých hnízd, které byly někdy velice blízko. Šárka dokonce viděla okamžik, kdy máma tučňáková našla své dvě děti a ty se (nebo spíš jí) mohli utlouct, aby dostali svůj příděl. Když dala, co nalovila, poodešla dál, jakoby k nim vůbec nepatřila. Celá Pinguin Parade byla fakt super. Takhle blízko a v takovém množství jsme je fakt nečekali. Podle instrukcí jsme koukli pod auto, jestli tam nějaký tučňák nespí a pak vyrazili na naše místečko na Pyramid Rock road. Tu noc přišla opravdu velká bouřka. Blesky lítaly blízko nás, hromy duněly až šel strach, vítr cloumal autem, do kterého nám navíc zase začalo zatékat.
Žádné komentáře:
Okomentovat