Celý Macdonnell Range je dvojitý pás skal přerušovaný několika průrvami a soutěskami. První byla zajímavá jen pěknou ozvěnou a stínem, ve kterém nebylo tolik much jako na sluníčku. Udělali jsme tu jen malé kolečko s vyhlídkou na Cassia hill plného kobylek. Při každem kroku desítky z nich vyskočili, takže se človek při chůzi brodil skákajícím hmyzem. Opravdu krásná průrva byla až Standley Chasm, který už stál 8AUD, takže jsme raději podlezli plot. Do soutěsky svítí slunce jen přes poledne, teče tu potůček, a když se chcete dostat výš, musíte některé části přebrodit nebo přelézat veliké kameny. Prochází tudy taky část několikadenního treku jménem
Larapinta a na jednu její vyhlídku se dá vylézt. Do prudkého kopce po schodech vykládaných z kamenů v poledním vedru jsme se opravdu zapotili, ale stálo to za to. Pohled přes polarizované brýle (a síťku proti mouchám) na červenožluté rozeklané skály s úzkými průrvami proti modré obloze s bílými mráčky byl opravdu krásný. Vyčerpaní vedrem jsme padli do auta a přes několikrát zaplavenou silnici, kde jsme vykoupali Plechovku, jsme se dostlali k Ellery Creek Big Hole, kde jsme se vykoupali i my. Je tu krásné tůňka ve skalní trhlině s příjemně chladivou vodou. Přesně tohle jsme potřebovali, a tak jsme tu zůstali až do večera. Nad stoleček jsme si zavěsili moskytiéru, která
nám sice chránila jen hlavy a záda (nohy nám koukaly ven), ale proti mouchám fungovala skvěle. V pohodě jsme si pod ní navařili, deníky večer napsali a i trochu toho vínka popili. Po západu slunce vystřídaly mouchu komáři. Ty už byly trochu více vynalézaví. Zalítávali častěji pod moskytiéru a dokázali píchat i přes ní. Šárka si raději zalezla do auta. Já jsme jako větší drsňák ještě chvilku vydržel. Z auta se začali ozývat nadávky a pak i plechové rány, jak Šárka vraždila vše, co by přes noc vyvraždilo nás.
Celý Macdonnell Range je dvojitý pás skal přerušovaný několika průrvami a soutěskami. První byla zajímavá jen pěknou ozvěnou a stínem, ve kterém nebylo tolik much jako na sluníčku. Udělali jsme tu jen malé kolečko s vyhlídkou na Cassia hill plného kobylek. Při každem kroku desítky z nich vyskočili, takže se človek při chůzi brodil skákajícím hmyzem. Opravdu krásná průrva byla až Standley Chasm, který už stál 8AUD, takže jsme raději podlezli plot. Do soutěsky svítí slunce jen přes poledne, teče tu potůček, a když se chcete dostat výš, musíte některé části přebrodit nebo přelézat veliké kameny. Prochází tudy taky část několikadenního treku jménem 
Larapinta a na jednu její vyhlídku se dá vylézt. Do prudkého kopce po schodech vykládaných z kamenů v poledním vedru jsme se opravdu zapotili, ale stálo to za to. Pohled přes polarizované brýle (a síťku proti mouchám) na červenožluté rozeklané skály s úzkými průrvami proti modré obloze s bílými mráčky byl opravdu krásný. Vyčerpaní vedrem jsme padli do auta a přes několikrát zaplavenou silnici, kde jsme vykoupali Plechovku, jsme se dostlali k Ellery Creek Big Hole, kde jsme se vykoupali i my. Je tu krásné tůňka ve skalní trhlině s příjemně chladivou vodou. Přesně tohle jsme potřebovali, a tak jsme tu zůstali až do večera. Nad stoleček jsme si zavěsili moskytiéru, která 
nám sice chránila jen hlavy a záda (nohy nám koukaly ven), ale proti mouchám fungovala skvěle. V pohodě jsme si pod ní navařili, deníky večer napsali a i trochu toho vínka popili. Po západu slunce vystřídaly mouchu komáři. Ty už byly trochu více vynalézaví. Zalítávali častěji pod moskytiéru a dokázali píchat i přes ní. Šárka si raději zalezla do auta. Já jsme jako větší drsňák ještě chvilku vydržel. Z auta se začali ozývat nadávky a pak i plechové rány, jak Šárka vraždila vše, co by přes noc vyvraždilo nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat