Přejeli jsme do prvního města a udělali snídani. Supermarket naproti měl mít od desíti otevřeno, ale i ve čtvrt na jedenáct tam bylo mrtvo. Přemýšleli jsme, jestli jsme zase nepřejeli časové pásmo. Já nejdřív usoudil že ne podle hodin na infocentru, které šly jen o 15 minut pozadu. Šárka mě ale vyvedla z omylu, když se začala smát, že jsou jen namalované. Jak jsme pak zjistili, tak časové pásmo je opravdu
jiné. Mají tu o půl hodiny míň. Nechali jsme si ale na hodinkách starý čas, abysme byli všude raději o trochu dřív. Dnes jsme projeli Adelaide a ani jsme v něm nezastavili. Průjezd je docela divně značený a není tu žádná silnice, které by vás provedla skrz nebo okolo města. Trochu jsme tápali, ale moc nebloudili. Jedeme už směrem do rozpáleného středu Austrálie a čeká nás 3000km nehostinnou krajinou. Nějak se mi nezdají přední pneumatiky a chtěl bych je raději na tu dlouhou cestu vyměnit. Taky olej, který najezdil už 9000km, by si to zasloužil. Dnes je ovšem neděle a zítra je svátek. Co tu budeme ty dva dny dělat? Popojedeme ještě dál na sever do posledního civilizovaného města Port Agusta a po cestě se stavíme v národním parku Mount Remarkable. Mnohem známější Flinders Range kousek za Port Agusta je totiž na tři dny zavřený. Nikam jsme tedy nepospíchali, v klidu poobědvali řízek s opčeným bramborem, kyselou okurkou a celozrnou hořčicí. Dokonce jsme si dopřáli i rajčata, která tu začínají být nesnesitelně drahá, dražší než papriky.
Už jsme je viděli i za 8AUD za kilo! Zastavili jsme si v jednom kempu po cestě na vyprání prádla a na sprchu. Vklouzli jsme dovnitř po pláži s cecdulí: dál jen kempaři. Moc se mi tu nelíbilo: docela málo lidí, samí starší, netušili jsme, kdo je kempař a kdo majitel kempu. Museli jsme si tu u někoho rozměnit drobné na pračku, a když jsem šel přes kemp potřetí, dal se se mnou do řeči chlápek, který se ptal, ze kterého karavanu jsme. Musel jsem zalhat, že bydlíme v bungalovu naproti. Šárka tu chtěla prádlo i usušit, ale já byl dost nervózní a chtěl jsem být co nejdřív pryč. S taškou mokrého prádla jsem pak hledali místo, kde bysme ho pověsili. Zajeli jsme na vedlejší silnici a našli plot, který byl sice trochu narezlý, ale neměl ostnatý drát. Byli jsme rádi, že svítí sluníčko a fouká, než nám začalo prádlo lítat a špinit se na zaprášené zemi. Alespoň trochu jsme prádlo usušili a vyrazili dál. Na obzoru se černaly mraky a občas se zablýsklo. Chvilku jsme maraně hledali místo na přespání, až jsme zajeli k BBQ v centru městečka Snowtown.
jiné. Mají tu o půl hodiny míň. Nechali jsme si ale na hodinkách starý čas, abysme byli všude raději o trochu dřív. Dnes jsme projeli Adelaide a ani jsme v něm nezastavili. Průjezd je docela divně značený a není tu žádná silnice, které by vás provedla skrz nebo okolo města. Trochu jsme tápali, ale moc nebloudili. Jedeme už směrem do rozpáleného středu Austrálie a čeká nás 3000km nehostinnou krajinou. Nějak se mi nezdají přední pneumatiky a chtěl bych je raději na tu dlouhou cestu vyměnit. Taky olej, který najezdil už 9000km, by si to zasloužil. Dnes je ovšem neděle a zítra je svátek. Co tu budeme ty dva dny dělat? Popojedeme ještě dál na sever do posledního civilizovaného města Port Agusta a po cestě se stavíme v národním parku Mount Remarkable. Mnohem známější Flinders Range kousek za Port Agusta je totiž na tři dny zavřený. Nikam jsme tedy nepospíchali, v klidu poobědvali řízek s opčeným bramborem, kyselou okurkou a celozrnou hořčicí. Dokonce jsme si dopřáli i rajčata, která tu začínají být nesnesitelně drahá, dražší než papriky. 
Už jsme je viděli i za 8AUD za kilo! Zastavili jsme si v jednom kempu po cestě na vyprání prádla a na sprchu. Vklouzli jsme dovnitř po pláži s cecdulí: dál jen kempaři. Moc se mi tu nelíbilo: docela málo lidí, samí starší, netušili jsme, kdo je kempař a kdo majitel kempu. Museli jsme si tu u někoho rozměnit drobné na pračku, a když jsem šel přes kemp potřetí, dal se se mnou do řeči chlápek, který se ptal, ze kterého karavanu jsme. Musel jsem zalhat, že bydlíme v bungalovu naproti. Šárka tu chtěla prádlo i usušit, ale já byl dost nervózní a chtěl jsem být co nejdřív pryč. S taškou mokrého prádla jsem pak hledali místo, kde bysme ho pověsili. Zajeli jsme na vedlejší silnici a našli plot, který byl sice trochu narezlý, ale neměl ostnatý drát. Byli jsme rádi, že svítí sluníčko a fouká, než nám začalo prádlo lítat a špinit se na zaprášené zemi. Alespoň trochu jsme prádlo usušili a vyrazili dál. Na obzoru se černaly mraky a občas se zablýsklo. Chvilku jsme maraně hledali místo na přespání, až jsme zajeli k BBQ v centru městečka Snowtown.
Žádné komentáře:
Okomentovat