Šárka říkala, že když už jsem spal, tak u nás auto zastavilo ještě jednou. Dokonce si na nás chlápek přišel posvítit baterkou. Ale když viděl chudáky backpackery, který určitě ráno zase rychle odfrčí, nechal nás na pokoji. A taky jsme brzy odfčeli a vrátili se na snídani do parčíku u jeskyní. Vyprali a vysušili jsme další várku prádla a mezitím si pomlaskávali na ovesné kaši s broskví z konzervy. Jeskyně tu mají celkem dvě: Royal Cave a Fairy Cave (každá za 14/os), tak jsme si vybrali tu, která nám lépe vyhovuje časově. Ono je jich tu vlastně víc. Další varianta totiž byla Wild Cave - "plazivka" za 30AUD. Byli jsme ochotní si za větší dobrodružství i zaplatit. Takoví jsme tu dnes byli jen my dva a minimální velikost skupiny jsou 4 plaziči. Fairy Cave byla ale taky pěkná s velkými krápníky i množstvím prťavých přímo nad vámi a bohužel i spoustou ochranného pletiva, které bylo často po stranách a někdy i shora. 
Zajímavé bylo, že jeskyně byly "nalezené" úmyslně, aby měla Victoria také jeskyně, jaké prý mají v sousedním New South Walesu. Okolo Trestle bridge (starého dřeveného vlakového mostu, největší inženýrské práce té doby) jsme dojeli opět k moři do Lake Entrance. Auto pořád páchlo jako chcíplá žába a tak jsme po cestě větrali, co to šlo. Taky jsme po dvou dnech přijeli opět na signál GSM, takže jsme rychle doháněli zprávy z Olympiády. I když začal opět foukat silný vítr, sluníčko krásně pálilo a tak jsme skoro na dvě hodinky vytuhli v parku u řeky. Psali jsme deníky, plánovali cestu, ale hlavně jsme si usmažili skopové s bramborem a rajčátky. Takhle pestrý jídelníček nám plánují supermarkety se svými akčními cenami. Většinou z toho Šárka vymyslí výbornou kombinaci. Nepamatujeme si, jestli jsme vůbec někdy jedli skopové a vlastně ani nevíme jak by se mělo připravit. Buď pomůže nějaká kuchařka z internetu nebo jednoduše zaexperimentujeme. Zatím z toho vždycky vyšla nějaká mňamka. Na koupání v moři to dneska moc nebylo, 
z dálky se hnalo černo, občas pěkně zabouřilo a tak jsme to po dvou zmrzlinách za kačku od MacDonalda natáhli dál směrem na Melbourne. Na hlavní silnici jsme nemohli narazit na rozumné odpočívadlo a tak jsme odbočili na vedlejší silnici blíž k moři. Trochu jsme si tím zajeli ale objevili jsme krásné odpočívadlo na už ne tak krásné pláži. Byl tu sice i stolek, ale jak jsme začali vařit (vajíčka na tvrdo), tak začalo krápat a my stejně hned zalezli do auta. Spát se tu nesmí, ale kdo by sem na nás chodil a ráno stejně zase brzy zmizíme. Navíc se od sedmi zase hraje hokej :-)PS: Na vedlejších cestách jsou tu u krajnice často vidět vodočty pro případ povodní. Takový Ozy (jak si Australani sami říkají) si prostě jede se svým Pajerem, které zvládne hloubku (tipnu si) 50cm. Na vodočtu vidí 45cm nad vozovkou a tak jede, jako by se nechumelilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat