středa 24.2.2010 - Wilsons Promontory 2. den: Refuge Cove - Tidal River (20,8km - 7h45min)

Zapomněli jsme se včera podívat, do kdy má dnes oteřeno krámek s našemi zmrzlými briketami, tak jsme dneska trochu pospíchali, abysme si je stihli vyzvednout než odfčíme z parku. Vyrazit se nám nepodařilo dřív než v 9:15. Cestou jsme potkávali několik malých černých klokanů (Wallabies) a tři starší pány z plachetnice, která kotvila v naší zátoce. Jsou tu na výletě z Melbourne. Povídali jsme si o kajakářích, co jedou na Tasmánii, a prý jsou to blázni, protože je to kvůli proudům a větru dost nebezpečné. Na pláži Little Waterloo Bay jsme dali chleba se sýrem a pili k tomu "žlutou limonádu" z kempu, do které jsme raději nakapali trochu dezinfekce. Křištálově čisté moře nás nalákalo na krátkou koupačku. Voda ale byla studená skoro jako na Zélandu. No bodejť, vždyť jsme na nejjižnějším cípu Austrálie, tak tu musí být alepsoň trošku zima. Navíc tu byly docela silné proudy, které nám až podrážely nohy, takže na plavání nic moc. Zatím se nám trek líbí víc než Abel Tasman na Novém Zélandu, i když je fakt, že z toho jsme viděli jen malý kousek, takže raději nebudeme soudit. Pak se cesta znovu oddělila od pláží. Nejdřív jsme se pomalu brodili písčitým chodníčkem a pak dlouho plahočili nezáživnou krajinou zpět k parkovišti
Telegraph Seddle, kde jsme včera nechali naší Plechovku. Delší i když mnohem hezčí by byla cesta přes Oberon Bay, kterou bysme došli do Tidal River (odkud by bylo potřeba dostopovat k autu). Pospíchali jsme ale pro zmrzlé náplně a Šárku bolely nohy, takže jsme zvolili tu nejkratší variantu. Kvůli spěchu (a vůbec) byla trochu vyhrocená atmosféra. Šárka se začala smát, až když jsem se natáhl, protože jsem po cestě čuměl do mobilu. Hledal jsem totiž otevírací dobu krámku, zakopnul jsem při tom o kořen a složil se do úzké vyšlapané cestičky, ze které jsem se nemohl zvednout. Brikety jsme stihli, v kempu v Tidal River jsme dali večeři i sprchu a zajeli zpět do Telegraph Seddle, abych si ještě vyběhnul na Mount Oberon. Bohužel jsem nestihl západ slunce, ale i tak byl krásný výhled. Moře vypadalo jako mraky pod Dvoračkama, které vypadají jako moře. Ven z parku jsme odjížděli rychlostí 50km/h, protože se všude okolo silnice pásli klokani, wombati a dokonce jedna srnka.